4. Kapitola A spatřila jednorožce

11. října 2015 v 18:28

Další kapitola a mladá hrdinka si pořád ještě nevzpomněla na svou minulost...




lameny ohně zatančily na přezkách sedel, na kování vědra, na zdobeném nákončí pochvy. Ona to ale nevnímala. Nevnímala velký, temný stín, jenž měkké světlo vykouzlilo za Mlynářovými zády. Neviděla, jak se stín pohybuje, když muž, jenž ho vrhal, sáhl pro sedlovou brašnu a vyndal měch, lněný vak a karchan s železnou trojnožkou.



Má Srpce z Bogoly, opakovala si v duchu. Ale co to pro mě znamená? Proč by mě to mělo trápit a proč je tak nutné, abych to věděla?

Ačkoliv netušila, kdo je onen Srpec z Bogoly, ani Měsíční havran, který ho zadržoval, v jednom si byla jistá. Že je v tom něco ohromně, ohromně špatně.

"Hoří modře," řekla zasněně, pohled upírajíc do ohně. "Je tady smrt."

"Kdo by věřil takovým báchorkám?"

"Hroby pokryl sníh."

Mlynář si jen pohrdavě odfrknul a přičichl ke lněnému pytlíku, který držel ve své medvědí tlapě. Oheň zapraskal.

"Proč po tobě Měsíční havran tak touží?" zeptal se, aniž by se na ni podíval. Ta otázka byla určena spíše jemu samému než jeho zajatkyni, a tak se podivil, když dívka opět promluvila.

"Myslím, že už mě možná dostal, Mlynáři," řekla prostě. "Tohle - tohle nejsem já," upřela nezvykle veliké oči na vodu zrcadlící se ve vědru po její pravici. "Něco se změnilo. Dívám se na sebe a nevzpomínám si. Ale vsadím se, že i kdybych neztratila paměť, stejně bych se v tom odrazu nepoznala."

"Vzpomeneš si. Když ne teď, tak Havran už ti paměť napraví. Svými vlastními léčebnými metodami."

Kysele se ušklíbla. "Střes se, Mlynáři. Někdo mě hledá. Vím to. Cítím, že existuje člověk, který je schopen projet svět, jen aby mě našel. Věřím, že nepřestal hledat."

"Snažíš se mi nahnat strach?" zeptal se Mlynář navenek ledabyle, přiložil na oheň další polena a postavil nad něj trojnožku s hrnkem.

"Sobě dodávám naději. Vím, že si jednou vzpomenu. Bojím se ale, že se mi to nebude líbit. Ani tobě by to nemuselo být milé."

Vyhrnul si rukávy. Zúžila oči a pozorněji se zahleděla na symbol na jeho zápěstí, na koženém nátepníku rytý znak. Sklopená koňská hlava s vlající hřívou. A vysoko vzhůru se tyčící roh.

"Báchorky," zašeptala. "A přesto ti zápěstí chrání jednorožec."

Přísahala by, že se usmál. Křivým a rychle skrytým zvlněním trů. Ne, musela se zmýlit. Byla to jen hra světla a stínu na jeho snědé tváři.

"Jednou jsem ho viděl. Skutečně. V poryvech větru zavlála bílá hříva, v burácení hromů znělo řehtání. Jednou jsem ho viděl a je jedno, jestli to byl jen sen."

"Jednorožec," zopakovala a skelný pohled nespouštěla z rytiny. "Možná jsem ho také kdysi spatřila. Ach, kéž bych si uměla vzpomenout."

Jednorožec. Proč mě to slovo pálí na jazyku i v duši?

Nutila se přemýšlet, ale vždy, když už si myslela, že je na dosah poznání, myšlenka se před ní rozplynula. Pes honící se za vlastním ocasem…

"Víš, když za námi přišel pobočník Měsíčního havrana, byl jsem rád. Konečně změna, říkal jsem si. Havran možná jednou skutečně osvobodí náš ostrov od císařské nadvlády a tím, že mu prokazuji službu, jako bych se sám podílel na té záslužné činnosti. Mnohokrát jsem utracoval pro malicherné důvody svých klientů, tohle se ale zdálo být jako počin mého gusta. Vyšší zájem! Cítil jsem spoluúčast na osvobozování souostroví, které Havran započal. Tím, že mu pomůžu s jeho malým problémem s tváří veverky a obrovskýma očima, jako bych skutečně pomáhal vyhánět Morince z mé vlasti. Ale dívám se na tebe, a přestože vím, co jsi dokázala udělat mému kolegovi, nevidím hrozbu, která by mu mohla stát v cestě za poražením místodržícího a císařské armády. Kdybys neutratila pana Cibulku, nejspíš bych upustil od mého nadšení ze spolupráce s osvobozovatelem."

Zaujatě ho sledovala a podle vůně poznala, že z měchu nalévá do ohřívané vody medovinu. "Co je to?" kývla směrem ke lněnému sáčku.

"Byliny."

"Budeme mít zajíce na bylinkách?" usmála se pohrdavě.

"Používám je na všechno. Na uklidnění, na povzbuzení před tím, než si to s někým rozdám - ať už je tím myšleno cokoli."

Z vaku vysypal mnoho malých, zauzlovaných pytlíčků. "Jedna unce a pět skrupulí pepře. Hmm… Nemám s sebou váhy, takže od oka." Nabral hrst drceného prášku a hodil ho do hrnku. "Tři unce baldriánu, protože ten nikdy neuškodí. Kopytníku, toho málo… a už nám to tu voní." Stodolu zaplnil pach kafrové masti.

"Bukvice lékařská, ta je na všechno," zašátral medvědí rukou v prázdném lněném váčku. "Ale už došla, takže se budeme muset obejít bez ní. Vynahradí nám to drachma výtažku z… co je tohle?" přibyla do lektvaru další složka. Pak hrnek opatrně odstavil a přes plátno přecedil do kravského rohu, který opatrně opřel o sedlovou brašnu.

"Kravský roh má zesilovat účinky," vysvětlil na její tázavý pohled.

Udiveně zvedla obočí. "A tomuhle věříš? Už né babské povídačky?"

Neodpověděl. Pomalu k ní přešel, rozvázal jí ruce, opětovně jí je svázal zepředu a výmluvně se na ni zadíval. Věděl, že nemusí nic říkat. Navíc teď už přece ví, že Havran má Srpce z Bogoly.

"Vypij to," podal jí roh a sáhnul pro odloženého zajíce.

Podezřívavě se na něj zahleděla.

"Ale prosím tě. Já tě nechci zabít. Nanejvýš tak předat k zabití. Pokud se ale pokusíš utéct, stane se z toho otázka mé cti a tehdy kašlu na peníze."

"A co to má se mnou udělat?" nejistě k lektvaru přičichla a zakřenila se.

"Je to na všechno - stačí si vybrat. Bolest hlavy?" zeptal se.

Přikývla.

"Žaludek jak na vodě?"

Opět slabé přikývnutí.

"Tak vidíš. Třeba ti to ulehčí od bolesti. Třeba ti to zlepší náladu a uvolní mysl. Třeba ti to pomůže objevit pravdu."

Na okraji výhledu, který jí zastiňoval k ústům nakloněný kravský roh, sledovala ušákovy mrtvé oči, kalně se lesknoucí ve světle ohně, a Mlynářovu zamyšlenou tvář.

"Máš to vypitý?" zeptal se netrpělivě a vytáhl od pasu dlouhý nůž, kterým nařízl zajícovy zadní běhy. "Tak dělej, nic ti to neudělá. Teda snad. Tak a teď mi ho podrž. Ty nohy, sakra!"

Držela běhy roztažené v tom rozsahu, jak jí dovolovala pouta, a odvracela hlavu, aby nemusela sledovat, jak Mlynář pomalu stahuje kožešinu.

"Zabíjela jsi," řekl a ona se viditelně otřásla. "Zabíjela jsi lidi a nedokážeš se podívat na mrtvého zajíce?"

"Zajíci jsou jen zajíci. Ale lidi jsou svině."







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama