6. Kapitola A spatřila jednorožce

11. října 2015 v 18:35

Koňský hřbet se rytmicky pohupuje a mladá dívka si pomalu začíná vzpomínat na svou minulost... včetně toho, jak si jako malé dítě přála spatřit jednorožce... Je tady další kapitola A spatřila jednorožce!




Slunce nepříjemně svítilo do očí, semkla tedy víčka a nechala se kolébat monotónními pohyby kobyly. Naslouchala jejímu dechu, zatímco jí hlavou stále vířily myšlenky. Její život zůstával skrytý někde uvnitř její duše stejně jako krajina pod sněhovou peřinou. Objevit ho ale bylo neskonale těžší než odhrnout napadaný sníh.



Koňský hřbet se pohupoval, sníh pod kopyty křupal jednotvárně jako bušení srdce. Otevřela oči. Spatřila olověnou oblohu a bílou závěj podobou hřívám jednorožců. A náhle vidí krev rozlévající se sněhovým baldachýnem, bijící do očí zářivou rudostí, vidí jednorožce vzpínající se na zadní, halené krví jako rudým kropířem. Vidí tváře, tak důvěrně známé, přesto cizí… Koňský dech a křupání sněhu doprovází známou melodii. V uších jí zní slova písně, jež by měla znát…

Přijdu si pro tebe ledovou krajinou, mé dítě. Zavolej a přijdu pro tebe.

Volá, ale neslyší žádná slova.

Netanči! Netanči! Zachraň rohaté koně!

Pryč! Pryč! Ohání se rukou. Snaží se křičet, dech jí však vázne v hrdle.

"Hej!" proplouvá k ní vzdálený hlas, jež odhání krvavé jednorožce. "Kruci, Veverko, vzpamatuj se!"

Sedí v sedle vrané kobyly, na kůži ji pálí pot. Kobylka postává klidně v závěji, jež je opět jen obyčejným sněhem. "Co se děje?" naklání Mlynář hlavu na stranu, slepené hnědé vlasy mu padají do očí.

"Broukal sis písničku, že ano?" zeptala se naléhavě, aniž by spustila pohled z černé hřívy před sebou. "Co to bylo?"

"Já? Nic jsem neb..."

Les zašuměl. Několik vran se vzneslo nad vrcholky sněhem obalených smrků. Mlynář se obrátil směrem k blízkému porostu stromů. Vranka pohodila hlavou a začala se vzpouzet. "Koně jsou neklidní."

"Nejen koně."

Do korun zadul vítr a spolu s tím ševelením se ozvalo vzdálené zařehtání. Mlynářův sivák vyfoukl oblak páry a zatančil na zadních. Provaz poutající dívčino zápěstí se zaškubal, jak se zabiják pokoušel uklidnit vzpouzející se zvíře. Spatřila jeho vyděšený pohled, když se i vranka postavila na zadní.

Vykřikla. Svázané, mrazem znecitlivělé ruce jí neumožnily čehokoliv se pevně přidržet. Vypadla ze sedla a provaz se jí zakousl do zápěstí, klouby v ramenou zapraskaly. Vranka se dala na útěk. Bála se, že se sivák splaší také a potáhne ji za sebou sněhem, dokud Mlynář provaz nepustí nebo nespadne na zem. Když se však podívala Mlynářovým směrem, spatřila ho, jak hladí náhle zcela klidného hřebce a něco mu šeptá do ucha. Rozhlédla se bílou krajinou. A tam, na hranici horizontu, tančily paprsky poledního slunce na bělostné srsti majestátně stojícího koně. Zalapala po dechu - z jeho čela se tyčil kroucený roh.

Jednorožec zařehtal. Smutně. Ublíženě. Ten pohled ji neskutečně zastudil, stiskl srdce ledovým pařátem hořké vzpomínky. Krajina kolem jednorožce pulzovala, tepala stejně jako údery jejího srdce. Jasně si uvědomovala ten tlukot - rychlý a výrazný v okolním tichu, prostupující celým jejím tělem až se zdálo, jako by se celé okolí otřásalo těmi ranami. Na tváři ji zapálila slza.

Mlynářův kůň klidně oddechoval, zatímco Mlynář zapomněl dýchat úplně. S podivným výrazem na tváři a hlubokým překvapením v očích sledoval tvora stojícího ve sněhu s hřívou vlající po větru jako zástava naděje.

Jednorožec opět zařehtal. Náhle věděla, že v tom smutném projevu je vepsaný celý příběh jejího života. Vstala, sníh zacuckovaný v lemování ovčí vesty. Udělala krok, natáhla svázané ruce…




"Chtěla bych spatřit jednorožce," žadonilo dítě u snídaně.

"O tom už jsme se bavili, Shenty," odbýval ji otec se zvláštním výrazem ve tváři. "Jednorožci neexistují."

"Musí existovat," nedala se. "Jsou popsáni v knížkách, ztvárněni na rytinách a vykresleni na obrazech, tak přece musí existovat!"

"Lidé si je vymysleli, jez!" Dřevěný talíř bouchnul o stůl.

"Lidé nemohou mít tolik představivosti, aby dokázali vymyslet něco tak úchvatného," zašeptala se skloněnou hlavou, než si přitáhla talíř blíž. "Prostě nemohou."







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama