12. Kapitola A spatřila jednorožce

27. prosince 2015 v 15:34
Jak dopadne boj na krušinské pláni? Bude Srpec z Bogoly spoután kouzlem Spojení s bezvědomým věznem, aby bylo zastaveno jeho nelítostné vraždění? Přečtěte si v další kapitole A spatřila jednorožce!



"habrinnel!" vřískl Hlídač. "Spojení! Dělej!"

Pohledem vyhledala tělo bezvědomého vězně, ležící jen kousek od Asahary. Dlaně se jí i přes ledový vzduch potily a srdce jí divoce tlouklo, když štíhlou rukou pohladila vítr… Tak, jak jí to učila Santra s Giseldou.



"Každý Hlídač v sobě musí mít alespoň špetku magie, aby dokázal tvořit Spojení. Takže i ty! Jinak by tě Rhidessa do služby nepřijala. I ty musíš mít svou magii. A my tě naučíme s ní zacházet," říká kráska, o níž ví, že se jmenuje Santra Kdor.

"Co je to magie?"

"Magie? No…to je těžké, snad pro každého něco trochu jiného."

"A pro tebe?"

"Pro mě je to moc stejně opojná a zrádná jako láska. Dává ti sílu procházet životem, ale občas ti podle podrazí nohy."

"Je to ještě dítě!" pronáší zasněně vyhlížející žena. Ta, co si říká Giselda. "Není jako ostatní, co jsi učila. Lásku ještě nechápe! Na to musíš jinak!"

"Tak mi ukaž, jak, prosím tě!"

"Víš," otáčí si k sobě mladou adeptku čelem. "Magie je jako pšouk," říká prostě. "Nevidíš ho, a přesto ho cítíš v povětří."



Vzduch se zavlnil.

Soustředila se na každý drobný atribut, vše muselo zapadat do sebe. Bylo to stejně těžké jako natáhnout si jedním plynulým pohybem prstové rukavice a trefit se každým prstem do jemu určené díry.

Asahara zasténala. Stejně jako vítr.

"Běž za mě, Ghab!" křikl Carnegil do třeskotu mečů, když i v zaujatém soustředění na boj poznal, že Srpec zřejmě pochopil, co se mladá Hlídačka snaží udělat.

"Co se to, kruci…" opřela se Asahara bolestivě o lokty.

"Asaharo!"

Oslovená se nejistě postavila na nohy a rukou se chytla za hrudník. Dlaň jí zahřála krev. Bez zájmu si utřela ruku o kalhoty a nahrbená bolestí se ohlédla po svém meči. "Tak to skoncujeme," řekla, a když se podívala na bojující dvojici, v očích se jí mihlo nebezpečné odhodlání.

Carnegil odskočil, a vyhnul se tak ráně Ghabrinneliným mečem právě ve chvíli, kdy se Asahara se vřískotem rozeběhla po hrázi a v běhu vší silou smetla k seku opět připraveného Srpce z Bogoly.

"Ghab!"

Dívka už Hlídače nevnímala. Nevnímala Asahařino bolestivé hekání, nevnímala, jak vězni ležícímu na zemi prudce zaškubalo ve svalstvu.

Vítr jí doléhal k uším, cuchal jí vlasy a štípal do očí, ona to ale nevnímala. Přivřela víčka a pod řasami jí vytekla větrem vyhnaná slza. Ona o ní ale nevěděla. Svou pozornost upírala k poutu, které se snažila vytvořit mezi bezvědomím vězněm a bojujícím Srpcem z Bogoly. Plně se soustředila na vytvoření Spojení a téměř hmatatelně - jako by v dlani držela čísi tepající srdce - cítila probuzenou magii.

A pak, jako by se ryba chytla na návnadu či kotva zasekla o mořské dno, se něco ze Spce z Bogoly neomylně připoutalo k duši vybraného vězně.

Zhluboka si oddechla a třesoucí se ruce spustila podél těla. Téměř si ani neuvědomila pocit osvobození, který ji zaplavil. Spojení bylo vytvořeno.

Než se však stačila plně zaradovat ze svého triumfu, Carnegil už na ni opět pokřikoval. "Utíkejte, já ho zdržím!" prohnal vichr mužský baryton kolem rybníka. Následovalo hlasité zapísknutí a z noci vystoupila silueta mohutného zvířete. Asahara chytla koně za uzdu a podívala se po stále bezvědomém vězni.

"Už je spojen, můžeš ho klidně zabít!" zavolala na Carnegila a bez větší námahy vyhodila vězňovo bezvládné tělo na koňský hřbet. Plavným pohybem se usadila do sedla za něj a vraník se okamžitě postavil na pozadí noci na zadní.

"Na co čekáš?" houkla na mladou dívku.

"Ale Carnegil…"

"Jedem!"

I ona tedy výskla a počkala, až k ní naučený kůň přiběhne. Strčila nohu do třmenu a ještě naposledy se chtěla podívat na bojující dvojici, když jí lehký záchvěv vzduchu zatrnul na zátylku a uši jí naplnil Carnegilův řev. Ani se nestačila ohlédnout, aby zjistila, co se stalo, když ucítila, že se kolem ní někdo rychle mihnul, a pak už jen spatřila, jak Asaharu kdosi opět strhl z koně. Nádech se jí zastavil na půli cesty do plic. Vězně přehozeného přes plašícího se Asahařina hřebce někdo stáhl k zemi…

Ostří protíná temnotu.

Švih… a pak dutá rána, jak něco těžkého dopadlo na zem. Mezi nohy Ghabrinnelina hnědáka se s neblahou pomalostí dokutálela vězňova vlasatá hlava, oči stejně vykulené jako kotouč úplňku vysoko na obloze. Kůň divoce zařehtal a postavil se na zadní. Její ruka povolila sevření kolem uzdy, noha vyklouzla z třemenu a ona se svalila do trávy.

Vítr zakvílel.

O hladinu rybníka pleskl rybí ocas.

Spojení se přerušilo.

Po nebi připlouvala těžká bouřková mračna halící i poslední zbytky měsíčního světla. Slabě se zablesklo a Ghab zprvu napadlo, že bouře už je skutečně blízko, pak ale vzduch naplnil puch spáleniny. Asahara se z posledních sil snažila vyčarovat ve vzduchu teleport, dorážející Srpec jí ale nedával prostor k soustředění dostatečné magie. Ze srážky mečů odskočil roj jisker a Asahara měla co dělat, aby dokázala zvednout meč k další obraně. Chtěla se postavit a rozeběhnout se Hlídačce na pomoc, když za sebou uslyšela slabý, bolestí naplněný hlas.

"Spoj ho se mnou, Ghab! Spoj ho se mnou…"

Ten hlas, ten tón, ve kterém byla ona prosba vyřčena, ji zamrazil na zátylku. Ohlédla se po Carnegilovi, ale dříve než spatřila jeho šedou, krví zamazanou tvář, zpozorovala na chladné, listím pokryté zemi nad kolenem useknutou nohu stále uvězněnou ve vysoké kožené botě.

"Spoj ho… se mnou…"

Neotočila se, nechtěla svému příteli vidět do tváře, když podruhé za tu noc tvořila Spojení. Slzy, jež jí tekly po tváři, jasně viditelné i přes úbytek měsíčního světla, doprovázené hlubokým hlasem vyřčenými nadávkami, jak se stranou od ní bránila Asahara Zhy Srpci z Bogoly, tentokrát neměl na vině vítr.

Jen mlčky přikývla, když bylo Spojení hotovo, a ten triumf ji zapálil v srdci a sežehl vzrušení z úspěchu na popel.

"Asaharo," křikla, a ani se nestačila nadechnout. Vysoká žena se k nim řítila lučinou, ruku, ve které třímala krvavý meč, přitisknutou k hrudníku, druhou divoce máchajíc v povětří, a drsným hlasem volala inkantaci. Když k nim doběhla, ani se nezastavila, se zafuněním vzala Carnegila pod ramenem a vší silou ho hodila skrz ve vzduchu se tvarující portál, a pak sama proskočila za ním - do ohněm ozářené síně na druhé straně.

Do bezpečí.

Ghab serychle vzpamatovala a proskočila jen okamžik před tím, než se teleport uzavřel, zanechávajíc rozzuřeného Srpce z Bogoly i Carnegilovu nohu uprostřed lučin Krušiny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama