Ostrovní svatyně - místo zázraků

5. prosince 2015 v 16:15

Souostroví Tarlah je malé souostroví, které, co se týče přírodních krás a zajímavostí, toho nemá zase tolik co nabídnout. Jsou dozajista zajímavější místa, jak se shodla většina morinských šlechticů, kteří po dobytí ostrova přesídlili z Moriny na Skarppu. Sama žena Emawera z Greg-Denu, morinského rytíře, který za své zásluhy ve válce dostal odměnou jeden z ostrovních hradů, ho nazývala kupou hoven (viz. 3. kapitola A spatřila jednorožce), přesto se zde našlo alespoň tolik pamětihodností, aby zápisky o nich proslavily jednoho cestovatele. Derime ar Gaderi, sesbíral své cestovatelské poznatky a ve svých spisech shrnul historii a geografické zajímavosti souostroví. A i když jako věčný hledač krás, za kterého se považoval, rodnému ostrovu nikdy příliš neholdoval, přece jen na svých cestách našel místo, které ho uchvátilo.




yla jím hlavní ostrovní svatyně, místo, na kterém se soustředí magie, kde se lze spojit s Lakris, lesní bohyní ostrovanů a kam se chodí koncentrovat Lovci, kterým Lakris propůjčila své schopnosti Lovení. Po celém ostrově se nalézá mnoho menších svatyň, vlastní svatyni mají i Lovci na Gerbideru, hlavní ostrovní svatyni se ale žádná nevyrovná. Jen tam se podle legend rodí zázraky.

Derime ar Gaderi o svatyni napsal toto:

Svatyně na mě dýchla kouzlem tajemna a mocné, téměř hmatatelné přítomnosti vyšší existence. Polapila mě posvátná bázeň a úcta.

Co se týká božských záležitostí, vždy jsem byl tak trochu skeptik. Studoval jsem na Univerzitě a tam se člověk setká s mnoha chytrými lidmi a mnoha chytrými názory a kdo je přesvědčivější, vyhrává. Tam jsem se přiklonil k postoji, že - bohabojný čtenář mi dozajista odpustí - bůh neexistuje.

Tolik přednášek a lektorských poučení jsem absolvoval, tolik spisů pročetl a erudovaných názorů vyslechl, abych si zformoval tento vlastní názor! Bůh není.

Ať už je tou vyšší bytostí myšlená Lakris, lesní bohyně, ke které se modlí ostrované a která prý Lovcům přináší jejich schopnosti vyhledat každého, na koho pomyslí, ať je to Vannos, morinský bůh, v jehož jméně během Západní války plenili císařovy vojáci ostrovy, vypalovali chrámy a zabíjeli kněží, ať se myslí jakýkoliv ze severských bohů Wallenderů, můj názor byl po té dlouhé době hloubavého zkoumání a bolestného přemýšlení jasný - nic z toho není pravda. Bohové jsou jen výplodem lidské mysli, slabosti a touhy po ujištění, že každé chování jednou dojde odměny nebo trestu. Tolik let studia a tolik let formování mých myšlenek, abych dospěl k tomuto závěru!

A jediný nádech v té posvátné svatyni stačil, abych poznal, že to vše byl jen klam. Bůh je hmatatelně přítomný mezi námi. A já právě stál v bráně mezi oběma světy - tím božským a tím lidským. Ach! Jediné mžiknutí oka rozervalo mé roky budované přesvědčení na kusy! Kolem mě proudila magie, jiskřivá, povzbuzující, božská síla, a já si byl náhle svým objevem jistější než čímkoliv jiným - bůh, ať je tím slovem míněno cokoliv, dozajista existuje!

Derime ar Gaderi, Je Dirgham víc než jen jedna hora?

P.S. Všichni asi uhádnete, co bylo předlohou pro hlavní ostrovní svatyniUsmívající se


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama