13. Kapitola A spatřila jednorožce

3. ledna 2016 v 17:22
Je tady další kapitola A spatřila jednorožce. Zasvěcení je u konce, ale žádné oslavy se nekonají. První zkouška mladé Hlídačky nedopadla podle plánů a neomylně přichází pocit viny. Co na to řekne vedoucí Hlídačů Tanira Bo?



Bouří rozpohybované větve borovic zašátraly na houni pověšené v okně jako pařáty hladových kostlivců.


Trhla sebou a prudce otevřela oči.

Je to tvoje chyba! Tvoje! Hořící březové dřevo zapraskalo. Jsi slabá! Stéblo trávy plující po větru… Smály se plameny plápolající v železném koši, šeptaly temné zdi.

Pryč! Jděte pryč! Řvalo usilovně její podvědomí. Pevně sevřela v pěsti huňatou kožešinu. Světlo paprsků olizující hrubá polena se zablyštělo na cínovém poháru, v němž zůstalo několik posledních kapek Giseldina uklidňujícího lektvaru. Teplo ohně bojovalo s chladem hradních zdí, ale nemohlo porazit mráz stále přítomného selhání.

Zaduly bubny - zvuk přijetí mezi Hlídače, zvuk rituálu zasvěcení. Napnutá kozí kůže. Palice vířící vzduchem. Živelné oslavy. Zvěřina vonící jalovcem a těžké rudé víno tekoucí proudem… Po rukách stékající krev. Drtivý pocit viny.

Zahrabala se do kožešiny s touhou skrýt se před nepříjemnými vzpomínkami. Stále před sebou viděla znak klanu Hauerů na Carnegilově vafnroku, kde na modrém pozadí štítu půleného zlatým břevnem zamrzli ve skoku dva lvi. Viděla ten znak, náhle ztracený v zasychající krvi…

Bubny otřásly hradem. Ne, to nejsou bubny. To jí v hlavě duní Taniřin hněv.



"Doufám, že vás aspoň někdo viděl!" vyprskla Tanira Bo, Stříbrná liška, zastupující Nejvyšší Hlídač hradu Bewaz Therigan, zatímco přecházela po Rhidessině pracovně s rukama spojenýma za zády. "Že jste vytvořili další příležitosti pro šuškandu a nové pověry!"

Existují čtyři druhy krásy, vzpomněla si Ghab na kategorizaci své přítelkyně Santry, když sledovala zastupující Hlídačku. První je prostá, klidná krása, kterou může kdejaká služka okouzlovat sedlákova syna. Příjemný vzhled sedmikrásky. Druhý tvoří krása divoká, rozvernost nespoutaných, přesto vřelých ohnivých plamenů. Malebnost louky pokryté kvetoucími máky. Třetím je krása neběžná, jež jen některým připadá uchvacující. Krása zříceniny nebo bažiny. A poslední. Nepřístupná nádhera ledové pustiny, rampouchu visícího ze střechy, krása květů vyčarovaných mrazem na okně. Ostrost dobře vybroušené čepele. Spalující krása bez vřelosti ohně.

Krása Taniry Bo.

Santra měla schopnost zařadit cokoliv či kohokoliv do jedné ze čtyř kategorií. Stejně tak tvrdila, že není ošklivých žen. Jen většina z nich spadá do první kategorie, čímž se krása stává všedností.

"Ale, Taniro," bránil Ornel své tři kolegy, "víš, že se to prostě někdy stane."

Stříbrná liška se posadila za dubový stůl s vyřezaným plazícím se hadem a přejela dlaní po jeho lesklém povrchu. "Doba je zlá," pronesla překvapivě klidně. Unaveně. "Jako bych těch problémů neměla dost. Bántú se vrátil od čarodějů z Gerbideru," dodala na vysvětlenou. "Posílají nám stále méně peněz. Že prý je v jejich pokladnici vidět na dno a na příspěvky pro Hlídače nemají dostatek zdrojů," procedila skrz zuby, pak se opřela o vysoké opěradlo vyřezávané židle. "Ten císař, toho nám byl čert dlužen! Kvůli němu snad chcípneme hlady! Když dobyl čarodějnickou zemi Duhobor, říkala jsem si, konečně těm šaškům někdo ukázal, zač je toho loket! Ale on si na Stolec Herderu dosadí své vlastní čaroděje! Proti všem pravidlům magického světa!" bouchla pěstí do stolu přesně do místa, kde měl vyřezávaný had hlavu, opět vstala a začala divoce rozhazovat rukama. "Pak se vylodí tady, dobude Skarppu, obsadí severní bezirk Hildsjar včetně Citadely a Carnegila z ní vyštve jak prašivého psa! K čemu nám je, že máme ve svých řadách potomka slavného klanu Hauerů vládnoucího nedobytné Citadele!? K ničemu!" zadívala se na zapečetěné dveře ukrývající teleport do hlavní ostrovní pevnosti. "A když císař konečně vymlátí i sídlo ostrovních čarodějů, co udělá? Dosadí na Gerbider Thengora, jenž je snad ještě větší blbec, než býval Karlsha A nyní - zpráva od čarodějů! Císař utrácí nehorázné sumy za válčení na jihu a na Duhobor, a tím pádem i na Gerbider a na nás mu zbývá stále méně peněz! Nemám z čeho udržovat hrad!"

Ghab se při pohledu na zastupující Hlídačku neubránila údivu. Jak někdo dokáže tak lehce přejít z klidného tónu do řevu a dokonale naštvat sám sebe, nedokázala pochopit.

"To nemluvím o tom, že nemáme Nejvyšší! Rhidessa je nezvěstná skoro čtyři roky, kdyby na to náhodou někdo z vás zapomněl! A teď ještě ke všemu - ha! Hlídač svázaný s Nesmrtelným!" Tanira se k nim postavila zády a skrz úzké věžní okno se podívala do dáli. "Hlídačů mám málo a většina z nich jsou neschopní troubové," otočila hlavu významně na Ghabrinnel. "A ještě potřebujeme nějaké koně," dodala nevrle, "když se o ně nedokážete postarat." Její róba zašustila na kamenné podlaze, jak opět přešla místností a s povzdechem se z vysoka posadila do židle. "Asi budeme muset zase ukrást nějaká hříbata vesničanům. Nerada to dělám, ale přece jenom jsme tu pro ně."

"Dobře, Taniro. My to samozřejmě všechno chápem," pronesl klidně Negrú-Voga, povadlý písař opírající se o chladnou zeď. "Mohli bychom se ale věnovat problému, který nás momentálně trápí nejvíc?"

Tanira tázavě zvedla obočí.

"Co s Carnegilem?" připomněl jí netrpělivě. "Nemůžem ho zavřít do vězení jako ostatní. Je to Hlídač, krucinál!"

"Hlídač, Hlídač!" rozhodila Tanira rukama. "Brzy můžeme očekávat další útok. A co pak? Je u něj aspoň někdo?"

"Je u něj Dondivar a Giselda."

"Dobře," přikývla zamyšleně. "Prozatím ho necháme, ale chci, aby zůstal, kde je, v Krbové síni, všem na očích. Kary-An mi hlásil, že se naše duo nájemných vrahů stále blíží na Borgavar. Myslím, že bychom tam měli pro jistotu poslat jednotku. Kdyby se něco semlelo, Asahara teleport opět nezvládne, je zraněná, sakra! A Donovi nevěřím. Jeho čarodějné schopnosti se dají přirovnat k současné Carnegilovy schopnosti běhat."


Bílá ohořelá polena se po sobě svezla na hromádku popela a z železného koše vyskočil do vzduchu roj jisker. Otočila se na záda a zahleděla se do stropu. Pozorovala vidinu Santry, jak sundává Asahaře zkrvavené oblečení.

Krev a víno! Dvě životodárné tekutiny. Není vína. Oslavy byly zrušeny. Zůstala jen krev. Měděný pach uvázlý v paměti. Bubny opět zaduněly. Bum. Bum. Nebyly to bubny, nebyl to Taniřin hněv.

Její srdce se hlásilo o slovo.

A ona ho znovu a znovu nutila mlčet.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama