17. Kapitola A spatřila jednorožce

5. února 2016 v 10:08
Jak dopadne bitka v hospodě U Zlatého úhoře, kam přišli nájemní zabijáci Mlynář a Cibulka vyřídit další dobře placenou zakázku - vyvraždit spiklence proti místodržícímu? A co se stane, když se v lokále náhle objeví Srpec z Bogoly, který tam své bývalé kolegy sledoval přes krušinské pláně? A jak uspějí Hlídači Ewen a Beas vyslaní Tanirou Bo, aby zabránili tragédii...?





V otevřených dveřích hospody nikdo nestál, jen v krvi se objevující stopy dávaly tušit přítomnost nevítaného návštěvníka.

"Ty to tady zprasili," zaslechl Mlynář ženský hlas a muže, jehož se právě chystal propíchnout, někdo strhl stranou.

Mlynář zůstal stát jako ublížené dítě, kterému někdo sebral jeho hračku, nálada se mu ale zpravila, když pohlédl, kam dopadl ukradený protivník, a zjistil, že se v koutě za ohništěm krčí další tři přeživší šťastlivci.

"Na to ani nemysli," uslyšel další, tentokrát mužský hlas, když se vydal ke čtveřici v koutě.

"Pánové," pronesla Hlídačka Ewen toth Siawen, Horský déšť, k bojujícím mužům. "Ustaňte na chvíli v rozporech prosím a podívejte se na mě," řekla, dotčená, že jí nevěnují pozornost.

"Pořád máš na sobě Závoj, Ew," připomenul jí Beas Astrismados, Hvězdný pták, a sám ze sebe strhl kouzlo neviditelnosti.

"Oh, díky, Beasi. Zapomněla bych, že jsem ženská, kdyby mě pod zbrojí netlačily kozy," usmála se a svůj úsměv odhalila i všem přítomným v lokále.

Mlynář sklonil meč, pan Cibulka pánev. Oba nevěřícně zírali na středně starou ohnivlásku, jež se najednou zjevila uprostřed kaluže krve s mírným úsměvem na tváři. Zírali na muže s oblými rysy v obličeji a tepaným pásem přes břicho.

"Žádné strachy, pánové," řekla ohnivá a ta věta, vyřčená hubenou, klidnou ženou, namířená ke dvěma zabijákům uprostřed divokého pokusu o vyvraždění celé hospody zněla trochu nepatřičně a směšně. "Jsme tu pro vaše dobro."

"Kazíte nám kšefty!" zaprskal pan Cibulka a protočil pánev v dlani.

"Dost bude ještě času na zabíjení. Jen jste mne trochu zklamali, pánové. Rodilí ostrované a oni likvidují odvážlivce, co bojují proti okupaci."

"Podobné věci nás nezajímají," pokrčil rameny Mlynář.

"Zásady," dodal pan Cibulka.

Beas stočil pohled na čtyři třesoucí se, o stěnu hospody se opírající těla masakr přeživších spiklenců. Pohlédl na Ewen. Ta jen slabě přikývla a vytáhla za opaskem schované Zrcadlo. Nejdříve se v něm důkladně zhlédla, upravila si zrzavou kadeř, a pak zamumlala zakletí.

"Prosim tě, Hilgo. Přijď do hospody u Zlatého úhoře. Borgavar na Krušině."

"Krucinál, Ew! Nemám službu!" ozvalo se ze zrcadla ublíženě.

"Já vím. Máme ale nouzi."

Zrcadlo chvíli mlčelo. "A jak se tam mám teď dostat? Jsem doma! Než dojedu k teleportační hlásce! A bohové vědí, jak daleko je hláska od vás!"

"Hodně daleko," nakoukl do zrcadla Beas a pobaveně na svou kolegyni zamrkal.

"Spoj se s Asaharou," odháněla zrzavá muže od zrcadla. "Ať tě sem teleportuje."

"Asahara teleport ještě nezvládne. Ten minulý ji už skoro zabil."

"Na to jsem zapomněla," skousla si Ewen rty a poškrábala se zamyšleně ve vlasech. "Tak jak tě sem dostanem?"

"Don!" vykřikl Beas a skočil ke dveřím pro pana Vebrenela, který se pokoušel neúspěšně uprchnout. "Don už přece zkoušel teleportaci."

"Nenechám se zabít!" zapraskalo zrcadlo. "Dondivar nemá nadání na takové věci!"

"Sežeň Dondivara a fofrem ke Zlatýmu úhoři!" ukončila dohadování Ewen a zastrčila Zrcadlo za opasek. "Nikam, nikam, pánové. Čeká nás rozmluva."

Cibulka jí věnoval pohled, který dával jasně najevo, kam si může nějakou rozmluvu strčit, Mlynář si jen promasíroval bolestivou ránu na hrudníku.

"Nechcete se zbavit Srpce z Bogoly?" nadhodila Ewen toth Siawen. "Nechtěli byste vědět, proč se stále vrací? Proč ho musíte zabíjet znova a znova, vždycky v jiném těle?" chrlila ze sebe vlasatice, jako by na rybím trhu lákala ke koupi neodolatelné nabídky.

"Nechtěli byste vědět, že Srpec z Bogoly, váš bývalý kolega, není jen obyčejným člověkem?" přidal se k ní Beas.

"Pozor, Beasi, víš, jak nesnáším tohle spojení. Lidé nejsou vůbec obyčejní. Jejich problém je, že je jich moc. Jsou přemnožení, ale v žádném případě ne obyčejní."

Mlynář a pan Cibulka se na sebe významně podívali, ohnivlasá už jim však opět věnovala svou plnou pozornost. "Nemá cenu ho zabíjet, Srpec nemůže zemřít. My vás ho ale dokážeme zbavit. Vše co chceme na oplátku je, abyste ho příště ušetřili," řekla a v očích se jí zalesklo náhlé posmutnění.

V ten okamžik se vzduch v lokále, hustý jako hrachová polévka, zatřepotal. Uprostřed místnosti se zhmotnil kouřící portál s nezřetelnými okraji, zmítající se jako člověk ve smrtelných křečích a krčmu prodchnul puch spáleniny. Z portálu vypadla Hilga Lada, v očích strach. Z drdolu se jí kouřilo.

Zvedla se mátožně ze země a s odporem si prohlížela ruce, na kterých jí ulpěla krev, stejně jako na fialových šatech s květinovým vzorem.

"Done, ty trdlo!" zavřískla a strčila ruce zpět do portálu. Když je vytáhla, držela v nich za klopy zeleného kabátce kouřícího Hlídače. "Koukej, kam jsi mě to poslal!" rozhazovala rukama, zatímco Dondivar se snažil setřít krvavé otisky ze svých klop.

"Jsi tu správně, Hilgo."

"Ne, ne, ne!" dupala botkami na podpatcích a rozhlížela se po kusech těl, jež dříve bývaly lidmi. "Říkali jste do hospody U Zlatýho úhoře, ne do noční můry!" vztekala se a se zármutkem si prohlížela své šaty. "Nejdražší taft od Sandoira!"

Dondivarovi se rozšířily oči nadšením. "Dokázal jsem to," zaradoval se. "Poslal jsem někoho teleportem! Bez čarodějnického výcviku!"

"Dobrá, dobrá," uťala jeho nadšení Ewen rozhozenýma rukama. "Teď už ale do práce. Hilgo," ukázala na čtveřici vyplašených a zmatených mužů. "Teď nám ukaž svoje nadání zase ty. Musíš jim trochu poupravit paměť."

Hlídačka jen slabě kývla a utřela si ruce do nejdražšího taftu od Saindora. Spojené ukazováčky a prostředníčky si přiložila ke spánkům. "Jak daleko?"

"Jen pár minut."

Venku se blýsklo. Zahřměl hrom.

"Bouře se blíží," komentoval zřejmou věc Beas zrovna, když Hilga triumfálně otevřela oči a spustila ruce podél boků.

"Hotovo."

Čtveřice mužů se nechápavě rozhlédla po hospodě a všichni hrůzou vytřeštili oči, když spatřili masakr kolem sebe.

"Co se… co to… Bohové! To… Kdo jste?"

"U Lakris! Co se to tu stalo?"

Ewen souhlasně přikývla. "Tak to bychom měli."

"A neměli jsme takhle náhodou vypadnout dřív, než si nás stačili znovu hezky prohlídnout?" zeptal se Beas, ale víc než otázka to vyznělo jako výtka.

"Kde to jsem? A kdo jste vy?" kroutil hlavou poděšený pan Veblen.

"A kdo jsem já!" rozčísl Hilgin úspěch zraněný odpůrce císaře Horunsen Itrimos.

Hilze poklesla čelist a rozpačitě se zadívala do překvapené Eweniny tváře.

"Kdo jsem? Já… já… kruci, co se stalo?"

"Áááááá," ukazoval jeden na mrtvolu ležící na stole. Byl to Grezziljan Tretemon s pípou vraženou v břiše. "Kdo to je, k sakru? A jak jsem se sem dostal?"

"No co," pokrčila Hilga rameny. "Já jsem tu být nechtěla!"

"Co se stalo?" zopakoval již tolikrát položenou otázku Dondivar.

"Trochu jsem to přepískla, no! Nekoukejte tak na mě, já za to nemůžu! Mám svoje dny!"

Ewen chápavě přikývla. "Tak co?" otočila se opět ke dvěma zabijákům. "Necháte Srpce nám? My vás toho břemene zbavíme a vy se budete moci opět plně věnovat svému řemeslu."

Pan Cibulka už měl odpověď na jazyku, když náhle spatřil, jak se měchuřina pověšená v okně trhá a jak jí proskakuje temný stín.

Srpec přistál vprostřed lokálu a pobaveně se rozhlédl okolo. Úsměv, který se mu zrodil na hezké, mužné tváři, nebyl vůbec příjemný. Laškovně v ruce protočil meč, který Ewen okamžitě poznala. Tolikrát ho viděla na bojišti vypadávat z ruky mladé Ghabrinnel.

"Ts, ts, ts, přátelé! Taková pěkná sešlost a vy mě ani nepozvete?"

Mlynář pohlédl na Cibulku, Cibulka na Mlynáře a v tu chvíli mezi nimi proběhla rychlá, bezeslovná rozmluva. Oba věděli, co musí udělat. Vždycky to tak bylo a nic to nedokázalo změnit.

Mlynář se rozeběhl lokálem směrem k Srpcovi. Musel to udělat, nutily ho k tomu Zásady a bez zásad by se rozpadl svět. Srpce měl přímo před sebou, když ho někdo strhl stranou.

Ewen toth Siawen si rychle uvědomila, že zabijáci na jejich nabídku nepřistoupí a jala se chránit Srpce z Bogoly. Jala se chránit Carnegila. On bojoval o svůj život v síni Bewaz Therigan a ona o něj zase bojovala zde - mezi mrtvými těly odpůrců císaře, v lokále U Zlatého úhoře.

Mlynář se zvedl na nohy a bezmyšlenkovitě sekl. Žena však byla neskutečně hbitá a jeho ráně ladně uskočila. Mlynář měl tak dostatek času, aby za jejím vzduchem letícím tělem spatřil, jak Srpec z Bogoly obrátil svou pozornost na pana Cibulku.

Vyhnul se ráně mečem, která ho šlehla zatraceně blízko, a ke své nelibosti zjistil, že je tato žena překvapivě nebezpečná. Přestože náhle neměl dostatek času, viděl, jak muž oslovovaný jako Beas vyndavá za opaskem strčené zrcadlo, které zazářilo jasným světlem. I když se musel soustředit, aby odrazil její další rány, a neměl tak dostatek času poslouchat dění okolo sebe, přesto slyšel, jak muž něco do zrcadla nezřetelně křičí, zatímco se jeho zbylí dva kolegové pouštějí do boje s panem Cibulkou.

Pak už ale neměl dostatek času sledovat, že Srpec neví, na koho má udeřit dřív - zda na bývalého kolegu nebo na neznámé bojovníky, kteří ač ho chtěli zřejmě chránit, přesto dozajista nebyli jeho přáteli.

Rychle se otočil. Ještě zahlédl, jak si Srpec vytahuje z nohy porcovací vidlici, a pak se mu něco zakouslo do boku.

Náhlá bolest ho donutila se sehnout, a tak na okraji vidění zahlédl, jak pan Cibulka - i přesto, že se mu v tom podezřelí cizinci snažili úporně zabránit - propichuje Srpce z Bogoly pohrabáčem.

A přestože každou chvíli čekal ránu, která mu zatmí vidění, žádná nepřišla.

"Carnegil!" vykřikli sborově tajemní bojovníci a ohnivláska si ho už nevšímala.

Ve vzduchu se opět vytvořil portál. Byl mnohem stabilnější než ten předchozí, přesto se míhal jako plameny ohně, které plápolaly v krbu na druhé straně a odrážely se od kamenných stěn hradní síně. Všichni čtyři skočili naráz do portálu a ten se za nimi okamžitě uzavřel.

Mlynář se bolestivě zvedl na nohy a se zmatením v očích se zadíval na svého kolegu. Pan Cibulka jen zakroutil nechápavě hlavou a svou pozornost opět upřel ke čtveřici přeživších šlechticů krčících se v koutě.

Ach ano, pomyslel si Mlynář. Jak jen mohl zapomenout? Zásady.

A tak se stalo, že byla zmařena snaha odbojných hrdinů na spásu souostroví Tarlah, již staří ostrované nazývali Želvou. Stalo se, že ještě nenapsané kroniky písařů nikdy nepoznají inkoust vět popisujících události, jež zemřely té noci spolu s mladými odvážlivci a že ony stránky naplní událost možná ne tak osudově důležitá, nicméně stejně zajímavá.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Froste Froste | E-mail | Web | 5. února 2016 v 12:55 | Reagovat

Ahojky. Jak si tady u tebe tak čtu, líbí se mi tady, dělá to na mě takový dobrý a uklidňující dojem. Snad se nebudeš zlobit, když se občas zastavím :)

2 ozvenypriboje ozvenypriboje | E-mail | 5. února 2016 v 13:00 | Reagovat

[1]: Určitě se zastav!:)Teprve tady s tím začínám, ale plánuji samozřejmě velké věci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama