Desatero věcí, za které vděčím Harrymu Potterovi

27. února 2016 v 10:48 |  Moje hlody

Příběhy o Harrym Potterovi formovaly téměř celý můj život stejně, jako Foglarovy Rychlé šípy ovlivňovaly životy našich rodičů. Vzpomínám si, že když jsem byla na základní škole a naivně přemýšlela o budoucnosti, často jsem si představovala, jaké to asi bude, až dospěju a Harry Potter už mě nebude tolik zajímat. Odvažuji se tvrdit, že už jsem dospěla, nic se ale nezměnilo. Když mám čas, sáhnu po oblíbeném dílu Harry Pottera nebo si přečtu HP fanfiction a na procházkách s kamarádkou a sestrou po lesoparku, který se rozkládá na kraji naší čtvrti, zjišťujeme, že jakýkoliv klacek se dá použít jako kouzelnická hůlka a že házet po sobě imaginární kletby je pořád legrace. Jak stále tvrdím: Kouzla jsou všude kolem nás.




Vraťme se ale k předmětu článku. Za co vše tedy vděčím Harrymu Potterovi?

1.) Bravurně napsané a přeložené příběhy mě na základní škole přivedly k četbě, což veškeré ty nudné knihy v rámci povinné četby, které nás nutívaly louskat zaslepené učitelky, nebo knížky, jež jsem dostávala od rodičů k Vánocům v marném pokusu ukázat mi literární svět, nikdy nedokázaly. Před Harrym Potterem jsem vůbec nečetla, zatímco během éry Harryho Pottera jsem s knihou seděla dokonce na záchodě.

2.) Má nově objevená záliba ve čtení mě donutila zařídit si kartičku do naší místní knihovny, kde mě zaujal ten nejbarvitější regál nacpaný starými, otrhanými kusy - fantasy. A ačkoliv jsem napoprvé sáhla po třetí knize druhé série rozsáhlé ságy na pokračování a v ději se ztratila hned na první stránce, fantasy literatura mě pohltila. Od čtení pak byl už jen krůček k psaní příběhů a povídek, což v současnosti představuje hlavní náplň mého volného času. A díky mé zálibě v psaní jsem založila i tento blog.

3.) Harry Potter mi dal první platonickou lásku - mistra lektvarů Severuse Snapea, takže jsem poprvé pocítila bodnutí zamilovanosti.

4.) Dílo J. K. Rowlingové poskytlo mnoho témat k rozhovorům, upevňovalo přátelství a do značné míry formovalo okruh mých kamarádů - kdo se nebavil o Harrym Potterovi, neměl se o čem bavit. S kamarádkami jsme strávily hodiny spřádáním možností, proč chtěl Voldemort Harryho zabít, a jaký bude další vývoj příběhu v tenkrát dlouho očekávané páté knize. Je Harry ve skutečnosti Brumbálovým vnukem? Voldemortovým synem? Nad tím vším jsme dumaly a vířily fantazii. Dílo J. K. Rowlingové rovněž poskytlo mnoho možností pro vzájemné hádky mezi spolužáky o to, jestli je lepší Harry Potter nebo Pán prstenů

5.) Harry Potter mi dal mnoho radosti - při napjatém očekávání nové knihy nebo filmu a při jejich četbě a sledování. A to se cení.

6.) Harry Potter mě naučil anglicky. Po dočtení posledního dílu jsem byla dlouho frustrovaná, že příběh skončil, ovšem jen do doby, než jsem objevila fanfiction. Fanfiction z oblíbeného kouzelnického světa jsem začala číst nejprve v češtině, když jsem ale přečetla skoro veškeré české příběhy na internetu, musela jsem chtě nechtě přejít na tvorbu psanou v angličtině a po prvotních obtížích jsem si na angličtinu naprosto zvykla a značně si rozšířila slovní zásobu.

7.) Začala sem psát vlastní fanfiction. Mé první fanfiction je romantika mezi Snapem a Hermionou, komu se to protiví, ať to nečte, až to tu jednou zveřejnímUsmívající se. Snad mi tím ale Harry Potter umožňuje dělat radost pár dalším náruživým čtenářům HP fanfiction a milovníkům Severuse Snapea.

8.) Harry Potter mi spolu s mými bývalými spolubydlícími umožnil na našem tehdejším bytě uspořádat nezapomenutelnou tematickou oslavu. Hrry Potter Párty je v kolektivu mým přátel dodnes značně zmiňovanou a vzpomínanou událostí.







Druhou událostí, v jejímž středobodu byl brýlatý kouzelník, byl maratón filmů, který jsme uspořádaly u kamarádky na bytě. Zhlédnout za sebou všech osm filmů bez přestávky se nakonec ukázalo jako velmi obtížný úkol, nicméně jsme vytrvaly a po zhruba 20 hodinách si těsně nad ránem v silně utlumeném stavu pogratulovaly k úspěchu.

9.) Harry Potter mi dal super výlet a zážitek, když jsem jela na již zmíněnou světovou premiéru poledního filmu - viz. http://ozvenypriboje.blog.cz/1601/jak-alan-rickman-napravil-spaceyho-ostudu, kde jsem viděla milovaného Alana Rickmana a zažila skutečné šílenství.

10.) Poslední bod desatera se týká budoucnosti. S kamarádkou a mou sestrou jsme si slíbily, že oslavu našich 30. narozenin (pokud se jí dožijemeUsmívající se) zapijeme máslovým ležákem v parku Harryho Pottera na FloriděUsmívající se. Jedná se o další nezapomenutelný zážitek, který nám kouzelný svět Harry Potter přislibuje. A ono to vyjde. Pevně tomu věřím, protože my vždycky uskutečníme, co si naplánujeme. Člověk potřebuje cítit, že žije, potřebuje mít před sebou vidinu událostí, na které se může těšit. A Harry Potter je nevysychajícím pramenem, který tyto události a zážitky i po tolika letech od prvního výtrysku nadšení a radosti stále nabízí.

Díky J. K. Rowlingová!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. února 2016 v 13:25 | Reagovat

Jooo Snape :-P Taky moje láska. (Jeho odchod jak v HP, tak ten opravdový Alanův, jsem oplakala)
prostě HP je supr. Nedávno jsme s přítelem jeli filmový maraton :D a "kletby" na sebe házíme často :D (nejčastěji s vařečkami v ruce ).
Moc hezky napsáno, zahřálo to u srdíčka

2 ozvenypriboje ozvenypriboje | 27. února 2016 v 13:38 | Reagovat

[1]: Zajímalo by mě, jestli Rowlingová, když psala postavu Snapea, tušila, že vlastně vytváří takového lamače dívčích srdcí :-D

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 27. února 2016 v 13:43 | Reagovat

[2]: Těžko říct :D Ale holky co znám, tak měli prostě vždy nejradši Snapea :D

4 Joina Joina | Web | 27. února 2016 v 14:51 | Reagovat

Tak to je hodně zajímavé desatero. Trochu slintám když slyším Potter, protože zbožňuji vše kolem něho. Severuse taky zbožnuji a vždy bude v mém srdci.
Ta premiera by mě taky lákala :) A Spíš jak čtení, mi Potter dal, jinak se dívat na svět a náměty na moje příběhy.

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | 27. února 2016 v 15:32 | Reagovat

Pro mě takovou knihou byla kniha O zajíčkovi:-)
a později Orwell a Camus

6 ozvenypriboje ozvenypriboje | 27. února 2016 v 16:24 | Reagovat

[4]:Tak to ti dal asi nejvíc, co mohl :-)

[5]:Camuse neznám,to bude nějaká vážná četba, ne? :-)

7 Sisi Sisi | Web | 16. července 2017 v 15:57 | Reagovat

[6]: Camus není tak záživný, ale jakmile to člověk dočte, má husí kůži, nebo alespoň já jsem měla. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama