Březen 2016

Bílá růže - 1. kapitola

31. března 2016 v 14:56 Bílá růže
První kapitola první povídky na pokračování z rubriky Pro dlouhé večery. Najde Jorgem bílou růži?

níh a mráz sevřely krajinu v kruté pěsti zimních rozmarů. Větrné spirály trhaly bílou pokrývku z korun starých jehličnanů a vzduch byl tak ledový, že se třpytil jako jinovatka na okenní tabulce.




Pro dlouhé večery

30. března 2016 v 10:10 Pro dlouhé večery
Když za zataženými závěsy duní vítr a šumí listoví v korunách stromů, když se na okenním rámu začne usazovat hnědé lupení unášené podzimní plýskavicí nebo první rychle skomírající vločky sněhu a když měkké pableskující světlo medem vonící svíčky dopadá na ošuntělý list oblíbené knihy, dlouhý, chladný večer nemusí být vůbec dlouhý. Na pozadí ztemnělé místnosti, v níž je slyšet jen šustění papíru, jak nedočkavé prsty rychle otáčí další dočtenou stránku, ožívají příběhy fantazie a plynutí času se odráží jen v temnějících odstínech oblohy.

A pak utichne vítr, utichne ruch vnějšího světa a v zasněné mysli zní slova příběhu odehrávajícího se daleko, daleko za zdmi matně osvětleného pokoje a přesto přímo uvnitř místnosti. Ne, pochmurné večery zmítané nevlídným počasím nemusí být vůbec dlouhé. Mohou být kratší než jedno nadechnutí. Zvlášť pokud jimi provází pozoruhodný hrdina…
Příběhy na pokračování, které se budou v této rubrice objevovat, asi nebudou vždy obsahovat pozoruhodného hrdinu, ale doufám, že pár lidem aspoň trochu zpříjemní některé z těch dlouhých večerů…


Návrat domů - 4 kapitoly, dokončená

Conread z klanu Glendeich se vrací domů z bitvy poté, co přežil vážné zranění. Jaké poznání ho doma čeká?

Bílá růže - 6 kapitol, dokončená

Říká se, že kdo najde bílou řůži vyrůstat ze sněhové závěje, získá odpuštění za své hříchy a druhou šanci pro sebe a své blízké. A Jorgem už neviděl jiné východisko ze své životní situace, než jít hledat. V patách mu je ale vlkomor, králův zarputilý lovec lidí...



Kronika starého dějepravce

29. března 2016 v 11:51 Toulky souostrovím

Běh času vytvářel podobu ostrova stejně jako tekoucí voda tvaruje a ohlazuje jinak drsné, nepodajné kameny na břehu říčního koryta. Vše se mění a ostrovy svou současnou podobu získaly v průběhu několikatisíciletého vývoje. Co vše se za tu dobu odehrálo? Tisíce let v několikařádkové zkratce….


O čarodějnictví - pohádka versus skutečnost

28. března 2016 v 11:20

Pohádky lidové tvořivosti předávané z generace na generaci zakořenily v dětech představu čaroděje jako bělovlasého muže s vysokým kloboukem a holí korunovanou kouzelným krystalem, který chodí od vesnice k vesnici a koná dobré skutky, nebo naopak zlého černokněžníka, jenž unáší zlobivé děti a přidává jejich končetiny jako přísady do svých lektvarů.

O jednom z takových čarodějů vypráví i lidová pohádka O Čarodějovi z mokřin. Jaká je ale skutečnost?

Legenda o zrození hvězd

27. března 2016 v 18:27

Za dávných časů, kdy noc byla černá jako saze a na nebi nezářila žádná hvězda ani měsíc, se stoupenci boha Arathase postavili armádě mrtvých bojovníků Dogustora, boha temného jako sama noc… Legenda o zrození hvězd pochází z dob prvních osadníků a vysvětluje původ hvězd a měsíce. Je nejstarší legendou ostrovanů, a ačkoliv jejímu obsahu dnes na ostrovech již téměř nikdo nevěří, stále přežívá v lidových vyprávěních jako pohádka pro děti.

Bohové a jejich zpodobnění

27. března 2016 v 13:10

Život ostrovanů je prodchnutý náboženstvím a víra v bohy značně ovlivňuje každodenní činnosti. Obyvatelé ostrovů se snaží proniknout do oblasti posvátna různými rituály pořádanými na místech lesních dolmenů a kromlechů nebo v posvátných svatyních zasvěcených jednotlivým bohům.

Pořádají se obřady obsahující sadu magických artefaktů a symbolů, které mají bohy potěšit, nebo obřady spojené s oslavou nějakého svátku, jež mají zajistit plodnost a úrodu. Nejčastěji se ostrované modlí k lesní bohyni Lakris, na různých místech ostrovů však různé skupiny obyvatel uctívají různé bohy.

Zápisky všedních dnů

22. března 2016 v 20:34 Toulky souostrovím

Od východních úrodných nížin a niv táhnoucích se podél řeky Lhany, korunovaných klenotem hlavního města, až po neprostupné, smrtonosné lesy severního Hildsjaru, od osamělých osad sevřených v náručí vysokých horských štítů Dirghamu po vesnice ztrácející se ve věčné mlze moldavských plání a skalnaté útesy na pobřeží zdobeném kruhovými strážnými věžemi je život na ostrovech každodenním bojem o spatření nového dne. Přesto je však plný kouzel a magických chvil.


Irsko – země starými hrady a kláštery oplývající

9. března 2016 v 18:38 Moje hlody

Už se to blíží, už se to blíží a mé vzrušení a natěšení narůstá. Po letech odkládání a nevydařeného plánování konečně něco zapadlo, kam mělo, a příští pátek odlétám se skupinou kamarádů a kamarádek, s přítelem a sestrou na vysněnou dovolenou do Irska.

Přípravu jsme s kamarádkami vzaly opravdu zodpovědně. Akci jsme naplánovaly už v září 2015 a v říjnu jsme si koupily letenky a dokonce jsme začaly chodit na hodiny irských tanců. Z mnoha stran jsme totiž slyšely, že Irové jsou velmi přátelský národ, takže co kdyby nás nějaký zrzounek vyzval v dublinské hospodě k tanci, že jo.

A co si od toho výletu slibuju? Samozřejmě devět dní plných zábavy a vzrušení a také to, že fotkami, které tam pořídím, dolním tento blog. A že bude co fotit, program máme totiž bohatý. Také jsme ho plánovali během návštěvy několika hospod a má sestra po celou dobu své dvoutýdenní nemocenské. A teď nezbývá, než doufat, že nám příroda, počasí, naše možnosti a nepředvídatelné náhody umožní naplnit program dle plánu.