Bílá růže - 2. kapitola

1. dubna 2016 v 10:18 |  Bílá růže

Je tady druhá kapitola Bílé růže. Vlkomor i Jorgem se ve vzpomínkách vracejí do minulosti…

a skalnatém výběžku, trčícím vyzývavě do vzduchu nad horským údolím, stál naježený vlk. Srst měl stříbřitě popelavou a tak hustou, že budil dojem neskutečné mohutnosti, zatímco hladovýma, pichlavě žlutýma očima shlížel na malou vísku pod ostrohem. Těch několik budov bylo postaveno tak těsně u sebe, že to z výšky vypadalo, jako by se k sobě choulily k ochraně před mrazem, více než vesnice a její obyvatelé ho ale zajímala vzdálená, pomalu se pohybující tečka.




Začenichal.

Byl to on, to poznal okamžitě i přes hustou mlhu, jejíž opary se v údolí kroutily jako klubko hadů. Jeho čich se nikdy nemýlil, navíc tuhle pachovou stopu by si jen tak nespletl. Proč zamířil do této vesnice, ale netušil. Už přece neměl, kam by se schoval. Vypátral ho v Medvědím dole - doupěti jeho bandy, i v té zpustlé barabizně po jeho předcích, kde se ukrýval před spravedlností.

Před ním.

S nepříjemným bodnutím v hrudi si vzpomněl na jejich poslední setkání. Když několikrát předtím viděl Jorgema prchat nočními uličkami, i tenkrát, když ho před vlčí neústupností chránili členové jeho loupežnické bandy platící za svou oddanost vlastními životy, nespatřil v Jorgemově pohledu nic jiného než vytrvalost, odhodlání uprchnout a snad i trochu samolibosti. Avšak tenkrát ve starém, polorozpadlém statku na druhé straně hor měl Jorgem v očích něco nečekaně bolestného - snad únavu z pronásledování, vyčerpání tak zničující, že je cítit v každém svalu, v každém kousku těla… Zkrátka něco, co ho tehdy donutilo bránit se s nebývalou urputností. Tenkrát se mu Jorgem poprvé postavil, tenkrát ho zasáhl a zranil. Tenkrát ho nechal žít…

Vlkomor na ten den nevzpomínal rád. Tenkrát poprvé pocítil strach. Nebyl to ale strach z Jorgemova svižného meče, z jeho pádné ruky, ani obratnosti. Tenkrát poprvé poznal uctivou bázeň před něčím nepopsatelným, co se skrývá v lidském pohledu.

V chladu časného rána ještě teď vnímal bodavou bolest v levém boku, kde se do něj zakousla Jorgemova zbraň, víc ho však trápila dotěrná otázka - proč ho nezabil, když měl příležitost?

Po tom střetnutí si vlkomor myslel, že Jorgem zkusí zmizet napořád, že se odhodlá přejít hranice s bláhovou nadějí, že tam ho vlčí lovec pronásledovat nebude. On se zatím vydal do zapadlé horské osady…

Ještě jednou začenichal proti chladnému větru a chřípí čumáku se mu stáhlo. Ten pach mu vadil. Bylo v něm něco neodvratně osudového, byla v něm hořkost, ale i drsné odhodlání… Pozorně upřel svůj žhnoucí pohled do rokliny pod ostrohem, přivírajíc oči před štiplavým náporem větru. Na zádech muže nebyl připevněný meč, jak by čekal, ale vak. A v něm podle pachu bylo lidské dítě.

Přešlápl z nohy na nohu.

Část jeho já, kterou tvořila vlčí přirozenost, ho donutila dlouze, táhle zavýt. A druhá část jeho já, jíž by mnozí nazvali lidskou, ačkoliv s lidskostí měla jen pramálo společného, ho donutila pod tíhou jeho poslání sklonit hlavu k zemi.




Těžký baldachýn olověné oblohy dusil osadu jako těžká poklice, zatímco všudypřítomná mlha kalila jindy čistý horský vzduch. Pod kopyty koně křupal sníh, když přejel dřevěný můstek klenoucí se nad zurčícím potokem jako kostlivý hřbet naježené kočky a pokračoval na ušlapanou cestu vedoucí mezi dvěma řadami protilehlých roubených chalup.

Dřevěné budovy se šindelovými střechami zcela zakrytými sněhem byly křivé a kostrbaté, hořejší patra podepřená mohutnými sloupy se vykláněla do ulice, až se zdálo, že přepadnou na své vyřezáváním zdobené štíty. Lepivá chapadla mlhy ohmatávala stěny domků a hospodářských stavení a jako opilé hospodské tanečnice se kroutily křivolakou, liduprázdnou uličkou.

Na návsi seskočil z koně. Zvíře přivázal u úvaziště před hospodou, pak si ze zad opatrně sundal vak s dítětem. Malý Janis zabalený v kožešině spokojeně oddechoval. Pohladil ho ukazovákem po zarudlých, nafouknutých tvářích a popotáhl mu houni ke krku.

Do této situace se nikdy neměl dostat, pomyslel si. Už když mu Alisa to dítě přinesla, měl ji za zvuku práskajícího biče vyhnat do lesů i s tím vřískajícím uzlem v náručí. Poté, co v tomhle selhal, měl to dítě vzít a odložit ho na prahu nejbližšího kláštera. Selhal však i v tom. Jeden pohled totiž stačil, aby poznal, že je to jeho syn, jeho následník. A když Alisa zemřela, už se ho nedokázal zbavit. Přijal ho za svého, což byl jediný dobrý skutek, který ve svém životě vykonal.

"Už to nebude dlouho trvat," zašeptal spícímu dítěti, zatímco se napjatě rozhlížel po okolí. Horské hřebeny spolu s temnou hradbou lesa vzdouvající se na západě uzavíraly ves ve škrtící smyčce vzbuzující v něm pocit uvěznění. Obloha visela nízko a v mlze husté jako kaše se mohlo skrýt cokoliv. Ještě jednou přejel pohledem od vrcholků lesních velikánů po kamenná úbočí naslouchaje šumění větru.



Ani nemusel slyšet to zavytí, aby poznal, že tam je. Znovu ho napadlo, že byla chyba nechávat ho naživu. Jeho cestu však mohla vyznačit jen jedna kapka krve. Jediná rudá krůpěj prolitá na trnech bílé růže.


Až tu růži v rozkvětu sněhem halenou
najde kající se bídník na své pouti,
až zaplatí drobnou kapkou červenou,
bude moct nový život započnouti.


Zhluboka si povzdechl. "Už to nebude dlouho trvat a budeme svobodní," zopakoval. S nadějí stočil zrak na vývěsný štít hospody, který do mrtvolného ticha návsi skřípavě vrzal, jak se ve vánku rytmicky pohupoval na zrezivělém řetězu. S dítětem pevně přitisknutým k hrudi vkročil do lokálu.

"Nestává se, že by je bylo slyšet takhle blízko u vesnice," pronášel zrovna koutkem úst stařík sedící na dubové lavici u otevřeného ohniště.

"Já slyšim jen jednoho vlka," upozornil ho jeho přísedící, než ke rtům lačně naklonil hliněný korbel.

Kéž by to byl obyčejný vlk, pomyslel si Jorgem, zatímco usedal za hrubě opracovaný stůl, co nejblíže k ohni, aby mu hřejivé plameny rozmrazily kosti. Přes blány z dobytčích měchýřů visících v okně pronikalo dovnitř matné světlo vykreslující na tvářích hostů skrytou podezřívavost.

"Co byste si přál?" zeptal se neochotným hlasem hospodský. Muž, který uprostřed kruté zimy zavítal do jejich osady s miminem v náručí a mečem za pasem, se mu evidentně nezamlouval.

"Chtěl bych slyšet pověst o bílé růži." Čekal, že se hospodský rozesměje hrdelním smíchem příznačným pro venkovské požitkáře, na kterého by ho podle šíře zástěry obvázané kolem dávno ztraceného pasu a hlubokých vrásek u úst odhadoval, nic takového se ale nestalo. Hospodský jen zvědavě naklonil hlavu na stranu a palcem pravé ruky, v níž držel za ucho dva korbely, se podrbal na zarostlé bradě. Pohledem zabloudil k dítěti v jeho náručí, pak chápavě přikývl.

"Takže jsem tu správně. Skutečně se to stalo tady."

"Problém je, že tady je dost široký pojem."

"Jak široký?" zeptal se Jorgem podrážděně.

Hospodský rozhodil rukama, až z korbelů vystříklo nedopité pivo do všech stran. "Tyhle hory."

Jorgem svěsil hlavu. Tyhle hory.

Tyhle hory byl doopravdy široký pojem. Na pozadí pocákané desky stolu náhle viděl obrazy ze své blízké budoucnosti - brodění se sněhem, zoufalé hledání a strach o nocleh. Bude si muset zvolit základní tábor, do kterého se bude moct každý večer vracet a ze kterého bude každé ráno vyrážet na cestu novým směrem, napadlo ho. Místo, kde by mohl nechat Janise, aby ho netahal s sebou. V zimě se může v horách přihodit cokoliv a on nechtěl riskovat synovo zdraví. Už teď mu srdce svírala předzvěst smrtelného nebezpečí. Tam venku na něj číhal vlkomor, lovec zločinců. Někde v těchto horách se s ním znovu potká. Cítil, že se blíží k cíli, na konci jeho cesty však bude záležet na jediném. Bude v rukou držet bílou růži dříve, než se srazí s vlčím stopařem? Věděl, že úspěch závisí na jeho rozvaze, na trpělivosti, ale hlavně na štěstí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 1. dubna 2016 v 13:54 | Reagovat

Nádherný, jsi šikovná, moc se ti to povedlo :-)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. dubna 2016 v 14:21 | Reagovat

Nádherný příběh :)

3 ozvenypriboje ozvenypriboje | 2. dubna 2016 v 11:00 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama