Bílá růže - 6. kapitola

6. dubna 2016 v 17:51 |  Bílá růže
Poslední kapitola Bílé růže, v jejímž znamení se nesl tento blog několik dní.


orgem dlouho seděl u pohasínajícího ohně a sledoval vlkomorovo mrtvé tělo. Vánice ustala, mezi pokřivenými prkny salaše prosvítaly paprsky úsvitu. Až když oranžové světlo zalilo celou planinu lesknoucí se námrazou jako hladina zamrzlého rybníka, vyšel Jorgem ven, aby se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu.

Věděl, co musí udělat.


Starým vědrem, které našel pohozené v rohu salaše, odházel sníh na vybraném kousku pastviny přímo ve stínu rozložitého smrku. Usilovně odhrabával nový i starý, hrudkatý sníh, dokud nenarazil na půdu pokrytou olysalou, spící travinou. Sáhl pro meč, jenž pověsil za pásek pochvy na nedalekou větev, a zabodl ho do zmrzlé půdy. Země byla tvrdá jako kámen, přesto usilovně kousek po kousku odhrnoval mečem kusy hlíny. Do zad mu svítilo nízko položené zimní slunce a na tváři se mu leskl pot. Kůže ho pálila, ruce měl znecitlivělé mrazem a námahou.

Když se krajina začala pomalu pohroužet do tmy, byl hotový. Jáma byla mělká, přesto dostatečně hluboká pro lidské tělo. S vypětím posledních sil dotáhl vlkomorovu mrtvolu k hrobu, kam ji uložil. Několik kamenů, které vyhrabal nebo si přinesl z lesa, využil k navršení mohyly.

Opřel se o hrušku meče zabodnutého v zemi a dlouho zíral na mohylu mrtvého vlčího lovce, zatímco si s větvemi smrku pohrával vánek snášející na hrob jemný sněhový prach. V hlavě se mu přehrávala vlkomorova slova. Odpuštění musíš najít v lidském srdci, ne v okvětním plátku růže. Náhle přesně věděl, co musí udělat. A stejně jako on nikdy nečekal, že mu vlkomor popřeje úspěch v jeho hledání, vlčí lovec pravděpodobně nikdy nepředpokládal, že z jeho úst uslyší zrovna tohle.

"Odpouštím ti," pronesl sotva slyšitelně. To slovo ihned vzal vítr a odnesl ho vstříc zimním dálavám, přesto ještě dlouho po jeho vyřčení doznívalo v ledovém vzduchu.

Chtěl se otočit a vrátit do salaše pro koně, když si všiml, že se jeden z drobnějších kamenů, které na vlkomorovo tělo navršil, sesunul do sněhu. Sehnul se pro něj, aby ho vrátil na místo, když však narovnal záda, otevřel pusu v němém úžasu. Mezi kameny mohyly se začal proplétat drobný šlahounek. Rostl a rostl, postupně mohutněl a zdobil se pichlavými trny, až se na jeho konci vytvořilo poupě pomalu se rozevírající jako nabízející dlaň. V několika krátkých chvílích před jeho očima vykvetla na mohyle bílá růže.

Srdce se mu zastavilo v hrudi. Zíral na květinu neschopen pohybu či slova. Jasně vnímal mohutný tep svého srdce, vnímal krůpěj potu šimrající ho na čele i sníh, který ho v odrazu zimního slunce bodal do očí. A ve středu toho všeho se ve vánku jemně kývala růže ještě bělejší než okolní závěje, třpytící se v zapadajícím slunci, jako by na ni zamrzla jinovatka.

Nasucho polkl. Ústa měl po námaze vyschlá žízní a v krku ho z dýchání mrazivého vzduchu škrábalo, přesto někde hluboko uvnitř cítil hřejivé teplo. Věděl, co to znamená. Po neskonale dlouhé době opět vnímal přítomnost vlastní duše. Duše, o které byl přesvědčen, že o ni přišel během svého zbojnického života a při ztrátě Janise.

Vytáhl ruku z tlusté rukavice a prsty pohladil bělostný okvětní lístek, jako by hladil tvář neviňátka. Tvář svého vlastního syna.


Chladnou slzu kanoucí po skráni,

bolest co v duši usídlila se,

stružku krve ulpěnou na dlani,

té růže květ jak vánek odnese.



Prohlédl si své prsty, jako by je ten jediný dotek bílé růže mohl změnit k nepoznání, opět si nasadil rukavici, a pak zamířil do salaše pro koně. Vyskočil do sedla a naposledy se otočil k vlkomorově hrobu zdobeného tím nevzácnějším úkazem, jaký si uměl představit. V ruce pevně sevřel kožené opratě. Ne, řekl si. Už ji přece nepotřeboval. Janis byl pryč, vlkomor byl pryč a tento dar se bude nějakému jinému bídníkovi dozajista hodit víc. On zkusí najít jiný způsob, jak získat odpuštění a vést spořádaný život.

Ještě jednou se ohlédl na bílý květ kývajícími se v lehkém zimním vánku, a pak zamířil zpět do horské vesnice.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama