Návrat domů - 2. kapitola

18. dubna 2016 v 11:48 |  Návrat domů

Conread se blíží k rodinnému sídlu a těší se na shledání se svou rodinou. Povídka Návrat domů pokračuje!

amenný dvůr, sídlo lairda klanu Glendeich a jeho rodiny, stál na úbočí travnatého kopce svažujícího se ke skalnatému břehu uvězňujícímu v zálivu rozbouřený oceán. Na nebi nad ním plula šedá oblaka stejně chundelatá jako ovce pasoucí se na okolních pozemcích.






Kamenný dvůr, sídlo lairda klanu Glendeich a jeho rodiny, stál na úbočí travnatého kopce svažujícího se ke skalnatému břehu uvězňujícímu v zálivu rozbouřený oceán. Na nebi nad ním plula šedá oblaka stejně chundelatá jako ovce pasoucí se na okolních pozemcích. Conread zastavil koně a pohledem přejel vzdálený komplex budov. Hlavní obytná část byla obklopena hospodářskými staveními, mezi nimiž i na tu dálku spatřil několik pohybujících se postav. Zavřel zasněně oči, zaposlouchal se do šumění vln a zhluboka se nadechl slaného vzduchu vanoucího od moře.

Byl doma.

Když krvavá bitva skončila, nikomu už nezáleželo na tom, kdo vyhrál. Životadárná zem údolí Ardaran byla pokrytá mrtvými těly. Tehdy si uzdravený Conread uvědomil, jak rád je, že sám unikl smrti. Stál na okraji tábořiště, kde v lehkém vánku šustily látky stanů a zástavy klanu Glendeich, a při pohledu na tu spoušť cítil, že ho požehnali bohové. Tak málo stačilo, aby i on ležel mezi nešťastníky v údolí. V duchu si připomenul, že musí po svém návratu zajít do klanové svatyně poděkovat bohům za dar života, kterého se mu dostalo. Tak moc se těšil domů. Tam, kde bylo slyšet šumění moře, ne šustění potrhaných vlajek. Kde opěvovali život ve velké hodovní síni za zvuků louten usměvavých bardů a kde ticho nevěstilo vyčerpání po bitvě, ale únavu po dlouhé veselici.

Naposledy se rozhlédl po rodinné usedlosti, než nedočkavě pobídl koně do slabin. Sjel na ušlapanou cestičku vedoucí mezi úbočími obou kopců až na dvůr vyrýsovaný mezi hospodářskými budovami. Ve stáji uvázal koně, přivítal se s podkoním, který se o jeho hnědáka šel ihned postarat, a aniž by se obtěžoval vybalit sedlové brašny, zamířil k domu. Zvedl zrak k silným zdem pokrytým břečťanem a v jednom z četných oken prvního podlaží spatřil zamyšlenou tvář mladé dívky. Jakmile si ho všimla, rozzářila se širokým úsměvem a záhy se objevila v rozevlátých zelených šatech na vstupním schodišti.

"Conreade!" skočila mu nadšeně do náruče a Conread se s ní protočil v radostném objetí. Když ji však pomalu postavil zpět na nohy, jeho sestra se odtáhla. Chvíli na něj zírala jako na cizince. V obličeji zbledla stejně rychle, jako se v mrazu srazí horký dech na okenní tabulce.

"Jsem tak ráda, že jsi zpátky. Posel nám přinesl hrozné zvěsti. Prý tě ranili."

"Mě se jen tak nezbavíš, Aileen," odpověděl, radost ze shledání se sestrou však vystřídala obava. Co to s Aileen bylo?

Jeho sestra se zatvářila na oko ublíženě. "Já už se těšila, že se ze mě stane jediný přímý potomek klanu a dědička titulu laidra," usmála se nevinně, než zamířila zpět do domu. Po dvou krocích však zavrávorala. Váhavě se na bratra otočila, v obličeji bílá jako sníh, a po jednom nechápavém pohledu, který si s ním vyměnila, se svalila na schodiště.

"Aileen!" vykřikl Conread. Zvedl sestru do náruče a se srdcem sevřeným strachem ji vynesl nahoru po schodech do hlavní síně.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama