Návrat domů - 4. kapitola

24. dubna 2016 v 16:16 |  Návrat domů
Jak se Conread popere se svým neštěstím? Povídka Návrat domů končí a s ní i Conreadův příběh...


onread nasál chladný vzduch brzkého rána a zamyšleně se zastavil u nejbližší jabloně. Košatý strom začal okamžitě uvadat, bílé kvítky se kroutily jako hořící papír a dávaly se napospas vánku vanoucímu od moře, přinášejícímu vůni soli.




Pod sesychající jabloní si Conread ar Glendaich klekl na kolena a ze záhybů pláště vytáhl dýku se zdobenou rukojetí. Byl do ní vyrytý erb klanu, list břečťanu mezi dvěma zkříženými ostrvemi. Jeho rodina pro něj byla vším. Nedovolí, aby je něco ohrozilo. Smrt už na něj sáhla, ať si ho tedy vezme celého.

S těžkým nádechem se rozpřáhl, naposledy zaváhal, pak si s bolestným heknutím vrazil čepel dýky hluboko do hrudi. Z posledních sil se opřel zády o drsný kmen jabloně. Svět kolem něj temněl a mysl se mu zamlžovala jako po několika pohárech silného vína. Zmocňovala se ho únava a on pomalu zavřel oči…

V černé nicotě, jež ho obestřela, se zhmotnila neurčitá postava. Conread by ji nikdy nedokázal popsat, přesto si jasně uvědomoval její přítomnost podle stísňujícího pocitu marnosti a neodbytného konce, který se s jejím příchodem rozléval jeho vědomím. Básníci a poetové vždy spojovali smrt s opojnou úlevou a klidem podobnému příjemnému usínání, nic takového ale Conread necítil.

"Musel jsem na tebe hodně zapůsobit, že ses se mnou chtěl tak brzo znovu setkat," ozvalo se z beztvarých úst. Ten hlas rezonoval v Conreadově mysli jako ozvěna pomalu doznívající mezi vlhkými stěnami hluboké jeskyně a Conreada přepadla obava, že už ho nikdy nedostane z hlavy.

"Proklel jsi mě. Vezmi si můj život a skoncuj to," zaslechl svůj vlastní hlas plout zmatenou krajinou, jež ho obklopovala, ačkoliv si neuvědomoval, že by se jeho rty pohnuly.

"Ale, ale Conreade," uslyšel zvuk podobný lidskému smíchu. "Rád bych si vzal tvůj život, to mi věř. Jenže problém je, že už není tvůj. Na bojišti v Ardaranu jsi ho dal Zirreanovi ar Hemawer, Léčiteli, který tě tak podle vytrhl z mého područí. Vzpomínáš si na svá tehdejší slova?"

Conread si matně vybavil chvíli, kdy se probudil v Léčitelově stanu, a svou nehynoucí vděčnost, se kterou by ztrhanému Léčiteli daroval vše, co měl.

Nezřetelná postava jako by vyčkávala, až si Conread svůj čin uvědomí, pak znovu pokračovala. "Tvůj život teď patří jemu, od tebe si tedy nemám co vzít. A přáním Zirreana ar Hemawer bylo, abys žil."

Conreadovi se zazdálo, že se přízrak temnotou svých úst usmál, než vyslovil větu, kterou už jednou před nedávnem slyšel.

"Tak jdi a žij."

Conread se probudil v opadajícím jabloňovém sadu. Z hrudi mu trčela zdobená rukojeť dýky, vnímal její čepel zaseknutou mezi žebry. S výdechem ji vytáhl a zaujatě sledoval kapku rudé krve, která sklouzla po lesklém kovu. Rána se pomalu zacelila, do těla se mu vrátila síla. Vstal a uprostřed poletujících okvětních lístků jabloní si připadal jako mezi padajícími vločkami sněhu. Vzduch byl prosycen vůní soli a blížícího se deště. Ještě nikdy se necítil tak plný života, tak plný nespoutané síly.

Rozpřáhl ruce a zhluboka se nadechl. Bílý lístek, který dopadl na jeho nastavenou dlaň, okamžitě zhnědl a změnil se v prach. Přivřel víčka. Ještě nikdy se necítil tak bezradný a ztracený…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 24. dubna 2016 v 18:36 | Reagovat

Skvělé! :)

2 Špekatý Tarzan Špekatý Tarzan | Web | 25. dubna 2016 v 16:51 | Reagovat

:-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama