I kletba sbližuje - 1. kapitola

14. května 2016 v 15:04 |  I kletba sbližuje
Jedná se o romantiku mezi Snapeem a Hermionou, takže je to taková holčičí záležitost.Usmívající se Povídka se odehrává dva roky poté, co Hermiona a její přátelé opustili Bradavice. Brumbál žije a závěrečná bitva s Voldemortem ještě neproběhla.

První kapitola nese název Tehdy to všechno začalo, a začalo to tím, že Smrtijedi napadnou dům bradavické učitelky. Hermiona té noci však získá víc než jen ránu kletbou do zad. To ale, chudák holka, zatím ještě neví...




ům hořel.

Na pozadí černočerné noci zářil jako pochodeň, z oken opatřených zeleně natřenými, dřevenými okenicemi šlehaly plameny, a i přes to, že bylo staré venkovské stavení bičováno prudkým lijavcem, oheň neustával a k nebesům stoupal hustý, štiplavý dým.

Když ten večer trávila poklidným rozhovorem s Harrym v sídle Řádu na Grimmauldově náměstí zaměřeném převážně na jeho vztah s Ginny, nikdy by si byla nepomyslela, jak ten večer skončí. Snapeův patron, který se náhle objevil u kuchyňského stolu se spěšnou zprávou, že se Smrtijedi chystají napadnout dům bradavické učitelky věnující se zkoumání evoluce mudlů a jejich nečekaného vývoje v samostatné, myslící bytosti, zničil veškeré její naděje, že se konečně dozví, jakým směrem se jejich vztah vyvíjí…

"Do pytle," zaklel Harry, jakmile se s Remusem a Tonksovou přemístili na blátivou cestu vinoucí se podél rozlehlého, zarostlého pozemku ohraničeného nízkým plůtkem a shlédli situaci před sebou. Ze zahrady osvětlené září ohně právě prchali dva Smrtijedi. Když spatřili členy Řádu, okamžitě se ve víru černých plášťů přemístili pryč.

"Jdu tam," vyhrkl Harry a bez čekání na jakoukoliv reakci ostatních rozrazil zrezivělou branku. Hermiona s Remusem a Tonksovou vyrazili okamžitě za ním. V matném světle rudých plamenů viděli, jak Harryho záda mizí uvnitř hořící budovy.

"Běžím za ním," oznámila Hermiona a protočila v ruce svou hůlku.

"Buď opatrná," varoval ji Remus. "Ještě tady můžou být další," pronesl se stísněným pohledem upřeným na zarostlý pozemek plný temných zákoutí. "Já s Tonksovou se podíváme po okolí, pak se sejdem u venkovní branky."

Přikývla a následovala Harryho do ohnivého pekla.


Hermiona vykryla kletbu, kterou na ni seslal jeden ze Smrtijedů, aniž by si stihla všimnout, kdo se pod kapucí černého hábitu skrývá. Její Protego odrazilo kletbu do stropu, kde přelomila hořící trám, a kdyby neuskočila rychle stranou, hrozilo, že ji padající trosky zavalí.

Rychle se však postavila na nohy a pohledem zastřeným clonou rozcuchaných vlasů znovu vyhledala Smrtijeda, který ji napadl. "Mdloby na tebe!" vykřikla směrem k blížící se temné postavě.

"Jdete pozdě," zasyčel muž v kápi výsměšně a Hermiona v tom hlasu okamžitě poznala Dolohova. Už několikrát se s ním potkala v záři ohňostroje vysílaných kleteb.

"Expelliarmus!" vykřikla a z její hůlky vystřelilo červené světlo. Než však proletělo chodbou, Dolohov se burácivě zasmál a v dozvuku svého smíchu se otočil v mlze černého dýmu na podpatku a byl pryč.

"Kruci," zaklela Hermiona. Tak ráda by ho jednou dostala, Dolohov ale vždy zbaběle opustil bojiště před tím, než mohli skutečně vzájemně poměřit své síly.

"Hermiono!" vybíhal po schodech do patra Harry. Tvář měl začouzenou a z šedivé mikiny se mu na pravém rameni kouřilo.

"Jsi v pořádku?" vychrlil zadýchaně a rozhlédl se okolo. Stěny úzké chodby lačně olizovaly dlouhé, oranžovozlaté jazyky ohně, fotografie rodinných příslušníků, visící mezi dveřmi do jednotlivých pokojů, padaly k zemi jedna za druhou a u stropu se přeléval šedivý, dusivý kouř.

Přikývla a odhrnula si rozježené vlasy z obličeje.

"Aguamenti!" zakřičel Harry a zdi zalila sprcha ledové vody.

"Už jsi byla všude?" zeptal se.

"Ještě jsem se nestihla podívat sem," ukázala na poslední dveře naproti schodům do přízemí.

Harry přikývl a kouzlem rozrazil dveře do pokoje. Výbuch ohně je vyhodil zpátky na chodbu. Domem otřásl hrom a dírou v propálené střeše dovnitř začaly protékat provazce deště.

"Není ti nic?" zaslechla v uších Harryho hlas zastíněný hučením plamenů.

"Ne," vyhrkla, zvedla zmateně hlavu z propáleného koberce a přes ruku, kterou si kryla tvář před horkem, sledovala Harryho, jak hasí oheň v pokoji přívalem vody ze své hůlky. Než se stačila postavit, vběhl dovnitř a v tom okamžiku byl zase zpátky u ní.

"Hermiono, dělej. Musíme vypadnout!" křičel a začal ji zvedat ze země.

"Ale co…"

Zakroutil smutně hlavou. Oči mu slzely a ona v tu chvíli nedokázala odhadnout, jestli to bylo kvůli dráždivému kouři nebo kvůli tomu, co právě viděl v ložnici. Ať už měl ale v očích slzy z jakéhokoliv důvodu, z jeho výrazu poznala, že přišli pozdě.
Otřásla se. Harry ji vytáhl na nohy a spolu se rozeběhli zpátky ke schodům. Sestoupili do přízemí, kde se rozkládala prostorná hala utápějící se v kouři. Nábytek hořel, stůl i židle byly převrácené a z mnohých skříní zbyly jen třísky. Harrymu i Hermioně bylo jasné, že tady se nevyřádil pouze oheň.

"Kde je Remus a Tonksová? Viděl jsi je?" otočila se Hermiona zpátky k Harrymu. Jeho odpověď však zanikla v ohlušující ráně, s níž někdo rozrazil venkovní dveře. Ty se utrhly z pantů a přistály vprostřed místnosti.

V otvoru po dveřích stála temná postava s mohutným drdolem zacuchaných černých vlasů vyrýsovaná světlem rozvětvených blesků, které za jejími zády trhaly oblohu.

Bellatrix Lestrange se ječivě, nepřirozeně zasmála. "Znovu se potkáváme, mudlovská šmejdko," vykřikla s krutou, zákeřnou radostí. "A Potter je tady taky…" usmála se trochu méně nadšeně, když spatřila stát Harryho na předposledním schodu dřevěného schodiště. "Jaká škoda, že tebe musím přenechat Temnému pánovi! Tak ráda bych si s tebou pohrála! Mudlovská šmejdka snad ale bude stačit!"

Harry zatnul jednu ruku v pěst a hůlka, kterou držel v té druhé, se mu roztřásla vztekem.

"Teď zaplatíš za Siriusovu smrt!" vycenil mezi zuby a Hermioně se zdálo, že musí svou hůlku každou chvíli rozdrtit, tak pevně měl kolem ní sevřené prsty.

"Blacka jsem ti vzala a teď ti vezmu i tuhle tvojí děvku!" vřískla Bellatrix a s těmi slovy pozvedla svou hůlku. "Avada Kedavra!"

"Expeliarmus!" vykřikl Harry do hukotů plamenů. Než však Bellatrix vyletěla dveřmi ven, sražena silou jeho kouzla, vyšlehlo z její pokroucené hůlky zelené světlo. Hermiona instinktivně uskočila, aby se smrtící kletbě vyhnula, a vražedný paprsek jí poletěl těsně nad hlavou. Uslyšela zvuk tříštícího se skla a dlouhé, táhlé neeee z místa, kde ještě před chvílí stál Harry s napřaženou hůlkou. A pak ji prudký náraz do zad a křečovitá bolest, která se jí rozlila po těle jako spalující láva, omráčily.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rpgnetwork rpgnetwork | Web | 14. května 2016 v 19:19 | Reagovat

Ahoj, moc se omlouvám, že vás tu otravuju reklamou, ale není tu na to žádné vyhrazené místo, tak přispěju sem :)
--------------------------------------------------------------------------------------
Vítejte v New Yorku budoucnosti - městě čtyř frakcí, které krom nepokojů ohrožují i mnohá další nebezpečí za tolik důležitými hranicemi. Přijďte si zahrát do světa roku 2316, kde osud Vašich postav závisí pouze na Vás samotných. Bude Vaší frakcí Neohroženost, Upřímnost, Sečtělost, nebo Mírumilovnost? Vystavte své postavy neuvěřitelným okamžikům; Co byste udělali Vy, kdyby mohla jediná volba vše změnit?
RPGNetwork.blog.cz - Inspirováno Filmovou a knižní trilogií "Divergence"
--------------------------------------------------------------------------------------
Blog je vhodný i pro naprosté začátečníky, tak se nebojte a pojďte si zkusit zahrát za někoho, kým byste chtěli být a zároveň si úctyhodně rozvinout psací schopnosti! Budeme se těšit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama