I kletba sbližuje - 2. kapitola

15. května 2016 v 15:34 |  I kletba sbližuje
Hermiona se po zásahu kletbou probouzí, a to nejen do bílého světla bradavické ošetřovny, ale také do nového života, v němž láska není jen slovo napsané na stránce romantické knihy… Jak už to tak ale v těch knihách většinou bývá, bude se muset otočit mnoho stránek, než se k té lásce dospěje…


očila se v bezedné temnotě. Nevěděla, jestli se jí jen točí hlava, jestli se otáčí ona, nebo jestli se kolem ní točí celý svět. V okolní prázdnotě nemohla najít žádný pevný bod, na který by se upnula, slyšela jen všudypřítomný šepot, nezřetelný, a přesto ohlušující jako mávání křídel stovky kolibříků.

"Je to moje chyba. Měl jsem být rychlejší…"

"Nesmíš si to dávat za vinu, Harry." Smutný, předčasně zestárlý hlas. "Obešel jsem celý dům a byl jsem přesvědčený, že už tam nikdo není. Bellatrix mi nějak unikla."

"Ty lidi jsme nezachránili, Hermiona je zraněná, a ještě jsme nechali Bellatrix, ať se nám vysměje!" Vrznutí židle po podlaze, jak odjela stranou. Hluboký povzdech.

"Nemůžeme vždycky jen vítězit. Kdyby to tak bylo, Voldemort by byl již dávno minulostí…"

"Ale zase nemusíme vždycky jen prohrávat, nemyslíš?"

"Mluví z tebe vztek."

Nazlobené odfrknutí. "Má ze mě snad tryskat radost?"

Kakofonie zvuků, která jí rozehrávala bubínky, ji donutila otevřít víčka. V očích ji zapálilo prudké světlo. Zamrkala a pokusila se zaostřit pohled na jednolitě bílý strop. Někdo ji chytil za ruku a do těla se jí rozlilo nečekané teplo.

"Hermiono… Slyšíš mě? Hermiono!"

Natočila hlavu směrem za tím hlasem. V jejím zorném poli se náhle objevila známá, přívětivá tvář, z níž zářily za kulatými brýlemi schované zelené oči naplněné obavou. Harry, uvědomila si. Proč má ale v pohledu vepsaný takový strach? Proč se na ni dívá, jako by se stalo něco strašlivého a proč ji drží za ruku tak silně, jako by ji chtěl rozmačkat?

Po její pravici se někdo prudce zvednul ze židle.

"Poppy!" zaslechla Remuse Lupina volat na bradavickou ošetřovatelku a až teď si uvědomila, že u její postele sedí další člověk. "Je vzhůru!"

"Hermiono, slyšíš mě?" zopakoval Harry s úzkostí.

Přikývla. Hlava ji třeštila a tělo měla tak rozlámané, že se bála pohnout. "Co se stalo?" zeptala se zmateně a pokusila se posadit. Okamžitě se ale položila zpátky na polštář. Hlava se jí točila, jako by právě slezla z řetízkového kolotoče.

Madam Pomfreyová rychlými, malými krůčky, které jí její lékařský hábit dovoloval, přicupitala přes místnost se stříbrným podnosem, na němž stálo několik rozličných lahviček lektvarů. "Slečno Grangerová, vy jste nám ale nahnala strach!" vychrlila, když se zastavila u její postele. "Jak se cítíte?"

Jak se vlastně cítila? Sama nevěděla. Přímo ji nic nebolelo, přesto byla přesvědčená, že by nebyla schopná udělat ani krok. Přestože se právě probudila, oči se jí už opět zavíraly. Nejhorší bylo, že si nemohla vybavit, jak se do takového stavu dostala.

"Co se stalo?" dožadovala se znovu odpovědi.

"Byli jsme na ústředí. Měli jsme spolu službu - já, ty, Remus a Tonksová, když přišla zpráva od Snapea, že se Smrtijedi chystají na útok…" začal Harry popisovat události, které skončily jejím probuzením na ošetřovně, a nervózně při tom přešlapoval sem a tam kolem postele. "Myslím, že si dal Snape na čas, než nám tu zprávu poslal," zavrčel mezi zuby.

"Harry," přejel ho Remus káravým pohledem. "Nemyslím si…"

"Já vím, já vím," odbyl ho Harry zvednutou rukou, aniž by ho nechal domluvit. V tuhle chvíli se mu nechtělo dohadovat se s Remusem o Snapeove loajalitě. "V každém případě jsme přišli pozdě."

Pomalu se jí začalo vše vracet. Hořící dům, pach spáleniny, Harryho pohled, v němž bylo vepsáno, že nikdo z rodiny nepřežil, že je nedokázali zachránit… Do očí se jí začaly drát nechtěné slzy.

"Bellatrix Lestrangeová nám proklouzla," pokračoval Remus. Jeho tvář zdobily vrásky, byl popelavě bledý, a přestože byl na čaroděje mladý, vypadal staře a unaveně. Ještě unaveněji, než se ona cítila. "Vrátila se do domu, zatímco jste ho s Harrym prohledávali."

Vzpomněla si na šílený Bellatrixin výraz, když se objevila ve dveřích. Vyslala proti ní vražednou kletbu, naštěstí ji ale minula…

"Její kletba se odrazila v zrcadle, které viselo na stěně pod schody," pronášel právě Harry. Pamatovala si zvuk tříštícího se skla. Pak ji něco zezadu uhodilo a srazilo na zem…Spadl na ni snad rám rozbitého zrcadla?

"Ta odražená kletba tě trefila do zad…"

"Co?" vyhrkla Hermiona a vzápětí si rychle položila dlaň na spánek a zavřela křečovitě oči. V hlavě jí vybuchla oslepující bolest.

"Herm, je ti dobře?" zeptal se Harry se starostlivě nakrčeným obočím.

"Myslím, že by si slečna Grangerová měla odpočinout," přerušila je madam Pomfreyová. "Navíc si musí vzít svoje lektvary," dodala a konečně položila tác na noční stolek u postele.

Hermiona zakroutila hořečnatě hlavou bez ohledu na bolest, kterou to v ní vyvolalo. "Takže mě trefila neodpustitelnou kletbou?" Při tom pomyšlení jí po zádech přeběhl mráz.

"Netrefila tebe. Trefila zrcadlo," zdůraznil Harry přiškrceným hlasem skutečnou oběť Bellatrixina útoku, aby Hermionu uklidnil. "Všude létaly střepy a ta kletba se odrazila zpět…" jeho hlas se zasekl. Hermioně bylo náhle jasné, co si v tu chvíli musel myslet. Že ji Bellatrix zabila, že ztratil další blízkou osobu. Najednou jí Harry připadal neuvěřitelně dětsky a zranitelně a v duchu si vynadala za svou neopatrnost, protože ona byla příčinou toho, že se tak cítil.

"Jak to, že jsem stále naživu?"

"Zrcadlo tu kletbu asi nějak zeslabilo. Hlavně, že jsi pořád mezi náma," pronesl Harry a poprvé od jejího probuzení se usmál.

Hermiona si oddechla a madam Pomfreyová, která už několik minut netrpělivě svírala v dlani první lahvičku z přidělené dávky lektvarů, si hlasitě odkašlala, aby konečně upoutala pozornost na potřebnou léčbu. Hermiona si automaticky přebrala nabízený lektvar a vypila ho, aniž by uvažovala nad tím, co to je.

Mohla zemřít. Tentokrát měla štěstí. Jak dlouho jí ale ještě vydrží?



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 15. května 2016 v 17:55 | Reagovat

Skvěle napsané! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama