I kletba sbližuje - 3. kapitola

22. května 2016 v 12:37 |  I kletba sbližuje

Hermiona se vrací na ústředí a s Ginny jdou nakupovat. Brzy je ale jasné, že nákupy jsou nezdravá, vysilující aktivita…:)
ermiona se probudila a rozespale se rozhlédla po pokoji, který na ústředí Fénixova řádu na Grimmauldově náměstí sdílela s Ginny. Místnost byla po ránu neobvykle jasná, úzkým, tabulkovým oknem dovnitř pronikalo bílé světlo. Odhrnula si rozježené vlasy z čela a zadívala se na Ginninu postel. Na zašlém prostěradle se válela schmoustaná žlutá pokrývka, po Ginny ale nebylo ani stopy. Zazívala a podívala se na hodiny na nočním stolku.



Půl jedný!

Zděsila se. Jak se stalo, že prospala celé dopoledne? Odkryla peřinu a shodila nohy z postele. Okamžitě si za ten prudký pohyb vynadala. V zádech jí louplo jako nějaké stařeně. Rukou si protřela místo, kam ji zasáhla Bellatrixina kletba a s povzdechem se opatrně postavila na nohy.

Musela si pospíšit. Na dnešek se domluvila s Ginny, že spolu půjdou na nákupy. Hermiona v tomto způsobu trávení volného času neviděla nic moc přínosného, Ginny ji ale nepřestávala přesvědčovat, že přestože tráví téměř všechen svůj čas službou pro Fénixův řád, mohla by i u toho vypadat aspoň trochu k světu. Navíc až po novém roce nastoupí do práce na Ústředí administrativních služeb Starostolce na Ministerstvu kouzel, může při své snaze bojkotovat škodlivou činnost posluhovačů Vy-víte-koho nové, slušivé oblečení potřebovat. To se pak hned cokoliv prosazuje snáze, když u toho člověk dobře vypadá, tvrdila Ginny.

Vklouzla do huňatých bačkor s bambulí a přešla k šatní skříni. Když si se skousnutým dolním rtem kus po kusu prohlédla její obsah, musela uznat, že Ginny má nejspíš pravdu. Natáhla si džíny a přes tílko si vzala šedivý svetr s kulatým, nikterak vyzývavým výstřihem. Když už ne přitažlivě, alespoň se v tom cítila pohodlně. A s chmurnou myšlenkou, že stejně nemá, pro koho by se parádila, pomalu sešla ze schodů do přízemí a nakoukla do kuchyně.

"Ááá, Hermiono, konečně," rozpřáhla paní Weasleyová ruce a zamávala vařečkou, ze které odletěl kus míchaných vajíček. Hodila vařečku zpátky do pánvičky, ta se okamžitě postavila a pokračovala v míchání sama.

"Posaď se, posaď se. Ten Ron to tu zase zadělal," pronášela spíš sama pro sebe, když z bílého ubrusu oklepávala chlebové drobky. "Tys teda musela být unavená. Už jsme se báli, že se nikdy neprobereš," usmála se a okamžitě jí podala sklenici džusu. Remus se na ni starostlivě díval skrz výtisk Denního Věštce. Podle jeho utrápeného výrazu měl buď hodně špatnou noc, nebo musely být kruhy pod jejíma očima patrnější, než si myslela. A jelikož právě nebyl čas úplňku, bála se, že druhá možnost bude nejspíše ta správná.

"Dřív než se zeptáš - je mi fajn," pronesla trochu víc podrážděně, než by si Remus zasloužil, a zhluboka se napila ledové pomerančové šťávy. Byl to třetí den, co se vrátila z ošetřovny, a ačkoliv se ještě necítila úplně v pořádku, byla ráda, že je zpátky na ústředí. Starostlivé pohledy madam Pomfreyové už by nedokázala déle snášet, jak se ale právě přesvědčila, tady to pravděpodobně nebude jiné. Jak měla všechny přesvědčit, že nepotřebuje jejich přehnanou péči? A jak jim měla vysvětlit, že opatrné pohledy, které si mezi sebou vyměňovali, když byla nablízku, jí také zrovna nepomáhají? Možná tím, že by se skutečně začala cítit dobře a to by se odrazilo i ve výrazu její tváře, napadlo ji. Tak to ale nebylo. Zamyšleně zakroutila hlavou.

"Já už počkám na oběd, paní Weasleyová," pronesla, když viděla, jak jí Ronova mamka nakládá na talíř horu míchaných vajec.

"Nesmysl," odtušila paní Weasleyová. "Oběd sice bude za chvíli, ale důležitost snídaně se nedá podceňovat."

Hermiona neměla sílu argumentovat, že v jednu odpoledne už se sotva dá hovořit o snídani, a neochotně si od paní Weasleyové převzala talíř a vidličku. Cítila se mizerně a pohled na jídlo jí spíš obracel žaludek, než dráždil chuťové buňky a vháněl sliny do úst. Rýpala se v porci vajíček s hlavou položenou v dlani.

"Vážně se cítíš dobře?" zeptal se Lupin.

"Jasně, nemusíš mít strach."

Do kuchyně náhle vlítla Ginny následovaná Harrym. Na rtech jí hrál dovádivý úsměv a po Harrym, který byl v obličeji rudější než její vlasy a zhluboka oddechoval, házela potutelné pohledy. Hermioně se chtě nechtě zvedl koutek úst.

"Nazdar, Herm," pronesla Ginny a udýchaně se svalila za stůl. "Tak co? Vyspala ses do růžova?"

"Spíš do běla," podotkl Harry, když ji přejel zkoumavým pohledem a všiml si, jak je bledá v obličeji.

Ginny náhle zvážněla. "Nenecháme teda ty nákupy na jindy?"

Ano, nic jiného bych si nepřála, pomyslela si Hermiona. "Ne, vždyť se na to těšíš celý týden," odpověděla a vidličkou proháněla po talíři slepené hrudky vajec.

"Ginny má pravdu, drahoušku," otočila se paní Weasleyová od plotny a připojila se do rozhovoru. "Možná by sis měla ještě chvíli odpočinout. Přece jen se nestává každý den, že někdo přežije zásah vražednou kletbou," konstatovala a vedlejší pohled vrhla na Harryho.

"Byla to odražená kletba," připomněla Hermiona a dál se zamyšleně rýpala v přemrštěné porci vajíček. "Děkuju, paní Weasleyová, nemám hlad," odsunula talíř doprostřed stolu. "Jdu si ještě na chvíli lehnout a po obědě vyrazíme," mrkla na svou kamarádku a pokusila se o úsměv.

Měla dojem, že se jí to moc nepovedlo.


Nakupování bylo nekonečné. Ginny protáhla Hermionu po všech krámcích v Příčné ulici, kde ji rázně odháněla od knihkupectví a obchodů se zajímavým kouzelnickým vybavením, a Hermiona z nich tak spatřila jen odraz své zklamané tváře ve skleněných výlohách, a naopak ji vehementně popostrkovala do všech módních butiků s nejmodernějšími střihy každodenních i společenských hábitů.

Hermiona se v jedné chvíli přistihla, že si přeje, aby stále ještě ležela na ošetřovně v Bradavicích. Ve srovnání s divokým pobíháním po přeplněné Příčné ulici a zoufalou honbou za tím nejlepším, co můžou zdejší obchody nabídnout mladým čarodějkám na sebe, se jí lelkování v nemocniční posteli zdálo i přes nepříjemnosti spojené s jejím zraněním jako rajská dovolená.

"Podívej, Hermiono! Madam Malkinová právě vystavuje nový model!" vykřikla nadšeně Ginny a táhla ji za ruku přes ulici k malému krámku s nápisem Oděvy pro každou příležitost, v jehož výloze buclatá čarodějka hůlkou aranžovala temně zelený hábit na dřevěnou figurínu.

"Vždyť je to zmijozelská zelená," zakřenila se Hermiona při pohledu na hábit s černým sametovým lemováním. Musela přiznat, že byl krásný, a jí osobně se líbil, už ale viděla Harryho a Ronův kyselý obličej, kdyby si ho při nějaké příležitosti oblékla.

"Co ty víš, kdy budeš chtít svést nějakého Zmijozela," mrkla na ni Ginny a s širokým úsměvem na tváři otevřela dveře obchodu.



Hermiona kouzlem zmenšila papírovou tašku s novým hábitem a schovala ji do své drobné kabelky. Koupila ho spíš z donucení než proto, že by s ním skutečně chtěla rozšířit svou sbírku kouzelnických oděvů. Naivně si myslela, že když se Ginninu nátlaku podvolí, budou se moci konečně vrátit zpátky na ústředí.

Jak šeredně se spletla.

Ginny ji místo na Grimmauldovo náměstí donutila přemístit se do centra mudlovského Londýna. Hermioně se z přemístění točila hlava jako vždy, pocit nevolnosti ovšem okamžitě neodezněl, jak tomu bývalo jindy, a hučící davy nákupu chtivých Londýňanů a turistů, které musely rozrážet, aby se dostaly od jednoho obchodu k druhému, její sklíčenost ještě zhoršovaly. Hermiona v dnešním výletě nenacházela nic potěšujícího, nahlas by to ale Ginny nikdy nepřiznala. Nechtěla kamarádce kazit radost a zbytečně ukrajovat chvíle, které si evidentně užívala.

Za doprovodu Ginniny kyselé hlášky, že na její sbírku vlněných svetrů muselo padnout už celé jedno stádo skotských ovcí, si koupila další kousek pleteniny. Hezkým svetrem nelze nikdy nic zkazit, pomyslela si Hermiona. Jedině tak její naději, že tento nákup uspokojí Ginninu snahu donutit ji více utrácet.

"Ale Hermiono! Kolik už máš těch svetrů! Kup si něco aspoň trochu víc sexy!" Hermiona nechápala, co se Ginny na jejím svetru nezdá. Měl příjemný norský vzor a v blížící se zimě se takový teplý kousek bude dozajista hodit. Sexy nejspíš nebyl, ale praktický určitě.

"Ty sobi a vločky nikoho nerozpálí!"

"Nekupuju ho proto, aby NĚKOHO rozpaloval, jak říkáš, ale aby MĚ zahříval," oponovala Hermiona, když si od usměvavé prodavačky přebírala igelitovku se svým nákupem. Jakmile Ginny pochopila, že tady evidentně nic nesvede, jen pokrčila rameny a bez dalších poznámek zaplatila své dva topy bez rukávů.

Když se vrátily na ústředí, byla už tma. Ginny vláčela několik nacpaných tašek, které nechtěla za přihlížení zvědavých mudlovských očí zmenšovat, a sotva popadala dech, přesto nepřestala vychvalovat společně strávené odpoledne.

"Až budem v pokoji, uděláme si přehlídku," navrhla najednou a při té představě se jí rozzářily oči. "Půjčim ti některé z mých věcí, ať si vyzkoušíš něco nového, a když ti to bude sedět, můžeme se zítra ještě do nějakých obchodů vrátit," pronesla nadšeně.

"Zítra mám službu. Musím zůstat na ústředí."

Jindy by jí služba tolik nevadila. Cítila se užitečná a to ji naplňovalo. Teď by ale dala cokoliv, kdyby se jí zítra mohla vyhnout, ovšem ne tak, jak si představovala Ginny.

"No jo vlastně," přikývla Ronova sestra chápavě. "Tak jindy. Ale tu přehlídku si udělat můžem," zamrkala a zmizela v patře.

Hermiona hodila kabelku na gauč v obývacím pokoji a unaveně se svalila do křesla stojícího vedle. Položila si hlavu na opěradlo a zhluboka si oddechla. Kdo by to byl řekl, že nakupování může být tak vysilující… A že být ženou, co nemá zájem o nakupování, může být tak strastiplné…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 22. května 2016 v 12:48 | Reagovat

hezkyy blog

2 ozvenypriboje ozvenypriboje | E-mail | Web | 22. května 2016 v 13:09 | Reagovat

[1]: Děkuju! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama