I kletba sbližuje - 4. kapitola

27. května 2016 v 13:55 |  I kletba sbližuje

Na ústředí Fénixova řádu je sešlost a Hermiona zkolabuje. Přitažlivost profesora Snapea ale asi nebude důvodem toho, proč se jí pořád tak točí hlava… Je tu další HP vsuvka a ještě bych asi měla zmínit, že povídka se odehrává po posledním dílu, který ale tak nějak ignorujeUsmívající se A teď už konečně do děje vstupuje profesor lektvarů...Usmívající se



avečer se na ústředí sešla většina členů Fénixova řádu. Profesorka McGonagallová celou večeři živě prohovořila s Brumbálem, jenž nadšeně přikyvoval na každou její větu, až si ani nevšiml, že se mu konec vousů topí v dýňové polévce. Ron, který se před nedávnem vrátil z návštěvy Billa a Fleur, popisoval Harrymu, že Fleur už má břicho velké jako jednu z Hagridových přerostlých dýní a že se z něj ozývají kopance, jako by pod šaty neschovávala Billovo dítě ale třaskavého škvorejše.

Ron byl snad jediný z jejích přátel a známých, který po ní nevrhal starostlivé pohledy a neustále se jí neptal na její zdraví. Než odjel na výlet do Lasturové vily, několikrát ji byl navštívit na ošetřovně, aby se ujistil, že je v pořádku, ale místo aby vyzvídal okolnosti jejího zranění a její fyzické a psychické rozpoložení, povzbuzoval ji svou dokonalou přirozeností. Od té doby, co skončil jejich vztah a co se vrátili k přátelství, bylo všechno jako dřív a ona byla vděčná, že to takhle dopadlo. Rona měla moc ráda, musela si ale přiznat, že si ho ve skutečnosti nikdy nedokázala představit jako životního partnera nebo manžela. Byl pro ni až příliš uvolněný, nesoustředěný a lehkomyslný, tedy přesný opak toho, co byla ona a co pro sebe hledala. Zároveň ale byla vděčná, že měla takového člověka po svém boku jako přítele, protože ji alespoň občas donutil zříci se její střídmosti a upjatosti.

Přejela pohledem osazenstvo místnosti a okamžitě si uvědomila, že je tu vlastně ještě jeden člověk, který o její zdravotní stav nejeví žádný zájem a už vůbec jí nevěnuje starostlivé pohledy.

Profesor Snape seděl zádumčivě v rohu místnosti s obočím nakrčeným nad žurnálem o lektvarech, jako by byl sám ve svém vlastním obývacím pokoji a okolí ho vůbec nezajímalo. Závoj mastných černých vlasů mu padal do očí, takže mu bylo špatně vidět do obličeje, Hermiona si ale dokázala představit, jak se musel tvářit. Přece jen seděl v jedné místnosti s lidmi, ke kterým - jak byla přesvědčená - necítil nic než opovržení nebo nezájem, a přesně tyto pocity se vždy všechny společně odrážely ve výrazu jeho tváře. Jestli někdo dokázal vměstnat do jednoho pohledu zároveň zhnusení a naprostý nezájem, byl to Snape.

Hermiona si nemohla pomoci, ale ten muž ji fascinoval. V jeho nepřístupné tajemnosti bylo cosi zajímavého, přitažlivého i odpudivého současně a Hermiona nevěděla, co si o tom má myslet. Zvědavě si ho chvíli prohlížela, než si však stačil její nechtěnou pozornost uvědomit, radši sklonila pohled zpět k Sto a jednomu způsobů použití trollího hlenu, které měla rozložené na stole před sebou. Nevšimla si tak, že jakmile obrátila svůj pohled zpět ke čtení, zvedl Snape hlavu a dlouze a zkoumavě se zadíval jejím směrem.



Oficiální setkání členů Fénixova řádu skončilo po desáté hodině večer a společnost se rozešla. Profesorka McGonagallová si v chodbě přehodila přes ramena svůj kostkovaný plášť a pokynula hlavou na rozloučení. Ještě teď v noci se chystala přemístit do jedné malé vesničky na skotském pobřeží, kde byla pozvána na návštěvu svou přítelkyní z mládí. Profesor Brumbál ji vyprovodil klukovským zamáváním ruky, a pak se vrátil do kuchyně za Snapem a Lupinem.

Zbytek společnosti se přesunul do obývacího pokoje. Pan Weasley seděl ve staromódním ušáku a popíjel kávu. Kus od něj hráli Harry s Ronem za doprovodného fandění rozesmáté Ginny kouzelnické šachy a paní Weasleyová pletla další z jejích slavných svetrů.

"Tenhle bude pro tebe, Hermiono," prohlásila, když z pleteniny povytáhla jehlici a začala hledat utečené oko. "Když jsem viděla, co sis to na tom výletě s Ginny koupila, řekla jsem si, že ti musím vyrobit něco pořádného."

Hermiona se usmála, když zpozorovala, jak Ginny v reakci na matčinu poznámku protočila oči. "Děkuju, paní Weasleyová, vypadá to moc hezky," okomentovala vznikající oranžovočervený svetr a pohledem zabloudila do kuchyně, kde Snape a Lupin něco polohlasně probírali s Brumbálem. Ředitelův úsměv ale jasně naznačoval, že už se nejedná o záležitosti Fénixova řádu. Lupin měl rovněž zvednuté koutky úst, jen Snape upíral pohled do sklenice naplněné Ohnivou whiskou, se kterou v ruce zamyšleně pokružoval. Setkání se toho večera neslo v uvolněné atmosféře. Dle Snapeova hlášení Voldemort zatím v nejbližší době nic nechystal, a ani jiné zprávy ze všech koutů Londýna nenasvědčovaly o blížícím se nebezpečí, takže si všichni mohli víceméně užít poklidný a ničím nerušený večer.

Hermiona seděla tiše na gauči, popíjela čaj a stránky Sta a jednoho způsobů použití trollího hlenu otáčela jen proto, aby to vypadalo, že se něčemu věnuje. Ve skutečnosti byla příšerně unavená a pomyšlení neměla ani na čtení. S hrůzou si uvědomila, že ruka, ve které držela hrnek s čajem, se jí třese.

Rychle položila hrnek na podšálek a postavila ho na konferenční stolek. Zaklapla knihu a zvedla se, aby mohla odejít z místnosti, jak se ale prudce postavila, zatočila se jí hlava a musela se chytit opěrky gauče. Sto a jeden způsob použití trollího hlenu se rozpláclo na koberci a Hermiona měla co dělat, aby se jí nestalo totéž.

"Hermiono," vykřikl pan Weasley a okamžitě byl na nohou. Paní Weasleyová odhodila pletení, dvěma rychlými kroky oběhla konferenční stolek a pomalu vmanévrovala Hermionu zpátky na gauč.

"Posaď se. Je ti něco?" Ve tváři měla vepsanou starost, jako by Hermiona byla její vlastní dcera, a Hermiona v ten okamžik nevěděla, jestli ji to neskonale těší, nebo jí to spíš neskonale leze na nervy.

"Ne, nic mi není, paní Weasleyová," uklidnila Ronovu mamku a položila si ruku na čelo. "Jen se mi zatočila hlava."

"To je ten stres okolo řádu a Vy-víte-koho!" rozčilovala se paní Weasleyová. "Já to pořád říkám, že by se ještě neměli účastnit těch setkání, tím míň se angažovat v boji!"

"Ale mami," ohradil se nevrle Ron, kterého starost kolem Hermiony vytrhla ze zamyšlení nad dalším tahem v kouzelnických šachách. "Vždyť už nejsme děti!"

"To si někdy nejsem tak úplně jistá, Ronalde!" oponovala mu, zatímco Hermioně znovu podávala hrnek čaje.

Hermiona jen odmítavě zatřásla hlavou.

"Stalo se něco?" vešel do místnosti Remus a s nechápavým výrazem ve tváři se postavil vedle pana Weasleyho.

"Ne, nic se nestalo," odpověděla mu Hermiona s povzdechem.

"Bojím se, že všechno ještě nebude tak docela v pořádku," přelétla paní Weasleyová Hermionu dlouhým, pátravým pohledem.

Pan Weasley si zamyšleně promnul bradu. "Možná by se na tebe měla ještě jednou madam Pomfreyová podívat," přemítal.

"Nic mi není," oponovala Hermiona nevrle a mnohem opatrněji než prve se zvedla z gauče. "Jsem unavená, jdu si lehnout," oznámila a zamířila z obývacího pokoje. Udělala asi čtyři kroky, když se jí hlava zatočila tak mocně, až měla pocit, že se propadá do neznáma. Pokusila se chytit zárubně dveří, ruka jí však po hladkém povrchu sklouzla a ona se nevyhnutelně řítila k zemi. Místo nárazu na tvrdou podlahu ale spadla do něčeho měkkého. Bylo to černé, příjemně hebké a vonělo to bylinkami. A s myšlenkou, že takto by mohla každou noc sladce usínat, upadla do bezvědomí.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 27. května 2016 v 14:11 | Reagovat

faajn blog:)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 27. května 2016 v 17:58 | Reagovat

Moc pěkně napsané, úplně jsem se vžila do děje. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama