I kletba sbližuje - 5. kapitola

30. května 2016 v 15:11 |  I kletba sbližuje

Všichni si začínají uvědomovat, že jen pitím čaje se Hermiona asi hned tak neuzdraví… aneb I kletba sbližuje pokračujeUsmívající se

ermiona otevřela oči a zmateně zamrkala. Ležela ve své posteli na ústředí, ale vůbec si nemohla vzpomenout, jak se do ní dostala. Pamatovala si, že seděla s ostatními v obývacím pokoji, když se jí udělalo nevolno. Zvedla se k odchodu, daleko ale nedošla. Musela omdlít, uvědomila si s hrůzou a bolestně zavřela oči.


Skvělé. Takhle kolem ní všichni budou nestále opatrně našlapovat, jako by byla vzácná, naprasklá váza…

Vstala, přešla po pokoji a zastavila se u zrcadla šatní skříně. Okamžitě ji upoutal fakt, že pyžamo, které měla na sobě, není její. Tričko i dlouhé kalhoty měly růžovou barvu a byly zdobené vzorem ve tvaru malých dovádivých zajíčků a Hermioně došlo, že je to něco, v co mohl její normální oblečení přeměnit jedině Brumbál. Zakroutila hlavou a zadívala se na svůj obličej. Bledá barva jejích tváří zvýrazňovala černé kruhy pod očima a rozcuchané vlasy jen umocňovaly její nezdravý vzhled.

Rychle se převlékla, protože v růžovém pyžamu s králíčky se odmítala před kýmkoliv producírovat, a potichu sešla ze schodů do přízemí. Dávala přitom pozor, aby ani jeden schod nezavrzal. Z kuchyně totiž vycházely tiché hlasy a podle všeho se bavily o ní.

"A jsi si tím jistý, Severusi?" zaslechla šustivý hlas bradavického ředitele, a ačkoliv se jí odposlouchávání jejích kolegů a přátel příčilo, nedokázala si pomoci a přitiskla ucho na dveře.

"Obávám se, že v tomto případě si jistí nemůžeme být naprosto ničím," zazněl Snapeův chladný, nezúčastněný baryton.

"Myslím, že děláte z komára velblouda. Je prostě jen unavená," vmísil se do rozhovoru Ron. Podle jeho mumlavého přízvuku právě něco přežvykoval v puse.

"Přestože si nedovolím odhadovat rozsah vašich léčitelských schopností, pane Weasley - ačkoliv předpokládám, že budou stejně pramalé jako vaše znalosti lektvarů - musím s vámi zásadně nesouhlasit."

Hermiona se musela usmát. Úplně viděla Ronův nabubřený obličej, který v reakci na Snapeovu urážku dozajista zrudnul jako malina.

Židle odjela dozadu, jak se Ron prudce postavil. "Zato vy máte patent na vševědomost, že jo, Snape!"

Buď Snapea Ronův výpad vůbec nepohoršil a nestálo mu za námahu na něj odpovídat, nebo ho Brumbál umlčel jedním ze svých smířlivých gest, protože Hermiona nezaslechla žádnou další jízlivou poznámku.

"Jak by se dala tvoje domněnka potvrdit, Severusi?" zeptal se Brumbál.

"Opět musím zopakovat, pane řediteli, že se jedná o naprosto neprobádanou oblast léčitelství."

"Ale ty jsi mě již dříve varoval, že tato situace může nastat. Opravdu s tím nemáte žádné zkušenosti?"

"Vy jste věděl, že možná ještě není úplně zdravá?" ozval se Ron a Hermiona nevěděla, jestli v jeho otázce zaslechla více překvapení nebo zuřivosti. "Věděl jste to a nic jste neudělal?"

"Právě jste slyšel, Weasley, že jsem informoval pana ředitele," zavrčel Snape. Evidentně začal ztrácet trpělivost.

Ron si naštvaně odfrkl. "A jak jste na to přišel? Vyčetl jste to snad z hvězd během nočního rande s Trelawneyovou, nebo co?"

Hermiona si přikryla rukou ústa, aby nevyprskla. Očekávala, že Snape vybuchne vzteky, nic ale neslyšela. Snad Snape skutečně nerandí s Trelawneyovou? napadlo ji.

"Je to jen logický důsledek událostí," procedil Snape mezi zuby, aniž by komentoval Ronovo drzé chování. Hermionu by zajímalo, jestli mu na spánku naskočila ta tepající žíla, která se tam objevila vždy, když zuřil.

Někdo si hlasitě odkašlal, pravděpodobně Brumbál, aby si opět převzal slovo.

"To, že profesor Snape tyto události předvídal, přidává jeho vysvětlení na váze. Proto jím navrhovanou možnost vyvrátíme, nebo potvrdíme, jako první. Ale jak?"

"Že jsem si svou domněnkou téměř stoprocentně jist, ještě neznamená, že vím, jak s tím naložit," téměř zašeptal Snape.

O jaké domněnce to Snape mluví? přemítala Hermiona s uchem přitisknutým na dveře. Jedna věc ji ale znervózňovala víc než to, že netušila, o čem se v souvislosti s jejím zdravím v kuchyni rokuje. Pakliže Snape nevěděl, jak si s něčím poradit, tak to musel být skutečný oříšek. Jestli si myslela, že někdo dokáže vyřešit jakýkoliv problém na světě, byl to profesor Brumbál a - ačkoliv by to před kluky nikdy nepřiznala - Snape. Ano, byl nespravedlivý a úlisný, nepříjemný a těžko čitelný, ale co mu bylo ubráno na srdci a osobních vlastnostech, to mu bylo mnohonásobně vynahrazeno na mozku a kouzelnických schopnostech. A ona teď nepotřebovala hřejivé lidské objetí, potřebovala rozum, který by zjistil, co se to s ní děje a jak to napravit.

"Co tedy navrhuješ?" chtěl vědět Brumbál.

Rozhostilo se ticho. Účastníci debaty napjatě vyčkávali na Snapeovu odpověď, a to včetně Hermiony přilepené na dveřích. Snape si dával na čas a Hermiona nevěděla, jestli to protahuje schválně, protože jeho egu dělá dobře, jak mu všichni visí na rtech a čekají, až se vyjádří, nebo proto, že zvažuje možnosti.

"Testy," odpověděl Snape prostě po chvíli, která se zdála jako celá věčnost.

"A jaké testy máš přesně na mysli?" zajímal se Lupin.

"Napadá mě využít lektvar na zjištění příčin smrti."

"Hermiona ale ještě není mrtvá!" vykřikl Harry tak hlasitě, až Hermiona polekaně odtáhla ucho ode dveří.

"Pane Pottere," oslovil Harryho Snape a do vyřčení toho jména vložil notnou dávku odporu, "jakkoliv si z přihlížení vašim úspěchům při chytání Zlatonky uvědomuju, že vaše pozorovací schopnosti jsou naprosto výjimečné," protáhl poslední slovo s nádechem ironie v hlase, "skutečnosti, že je slečna Grangerová stále naživu, jsme si vědomi i my" - Snape evidentně v pauze ohrnul ret - "méně všímaví."

"Ale jak…"

"Kdybych nebyl neustále tak neurvale přerušován," nenechal Snape Harryho formulovat svoji otázku, "vysvětlil bych, že tento lektvar dokáže identifikovat kletby a jedy v těle, které zapříčinily smrt. Jestliže v těle slečny Grangerové stále koluje vražedná kletba, která, jak se domnívám, způsobuje její současný stav, tento lektvar ji odhalí."

"A co to bude znamenat, pokud lektvar přítomnost té kletby prokáže?" zeptal se Remus.

"Nikdo, koho zasáhla vražedná kletba, si jen tak neodkráčí z bojiště, Lupine," pronesl Snapeův sametový hlas a Hermiona si dokázala představit, jaký pohled v ten okamžik vrhl na Harryho. "Jestli je kletba stále v jejím tělním systému, tak ji pomalu zabíjí."

Hermiona zadržela dech. Srdce jí v hrudi začalo bít tak prudce, až si myslela, že ji osazenstvo kuchyně musí každou chvíli odhalit. To samotné konstatování však nebylo tak ochromující jako způsob, jakým Snape onu větu pronesl. Chladně a bez zájmu.

Z myšlenek ji vytrhl Brumbálův hlas. "Myslím, že bychom se o tom měli pobavit především se slečnu Grangerovou."

"Ne!" vyhrkl Harry. "Nebudeme ji zbytečně děsit, když ještě nic nevíme!"

"Obávám se, Harry, že už je pozdě," pronesl Brumbál a s těmi slovy otevřel dveře do kuchyně. Hermiona ztratila rovnováhu a vrávoravě přepadla do místnosti, kde se srazila s překvapenými pohledy svých přátel a známých.

"Hermiono," vstal Harry, obešel stůl a před zraky všech ji vroucně objal. Jí to ale místo jako povzbuzení, jak to Harry pravděpodobně zamýšlel, připadalo jako rozloučení.

"Neboj, Harry," promluvila ztěžka a poplácala ho po zádech. Hrdlo měla stažené a ruka se jí třásla. "Ještě neumírám," připomněla mu s lehkým úsměvem a pohledem zabloudila k její v současnosti největší naději - k mistru lektvarů. Jeho pohled však říkal jediné.

Že s jejím prohlášením tak docela nesouhlasí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 30. května 2016 v 15:41 | Reagovat

ahoj, mám nový desing a zajímal by mě tvůj názor. dík fredy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama