Červenec 2016

I kletba sbližuje - 9. kapitola

29. července 2016 v 10:07 I kletba sbližuje

Konečně nastává den, kdy se Hermiona dozví pravdu.



eděla na pohovce ve svých komnatách, listovala si knihou s poutavým názvem Smrt a co nás po ní čeká: Výpovědi duchů zatracených i spasených a usrkávala čaj. Ty poslední dny utekly jako voda všechny v naprosto stejném duchu. Celé dopoledne pracovala zavřená se Snapem v podzemí a odpoledne se schovávala ve svých komnatách před světem.

Upila horkou tekutinu a v břiše jí nepříjemně zaškrundalo. Na jídlo neměla už dlouho pomyšlení, ve Velké síni se přestala úplně ukazovat i navzdory společenským konvencím a jen občas do sebe vsoukala nějaké sousto, aby přežila. Žaludek měla stažený napětím, jako by před ní ležela nejdůležitější zkouška jejího života. Ani večer před NKÚ nebyla tak nervózní. Dokonce ani čtení knih už ji nebavilo, tuhle měla položenou v klíně jen proto, že nevěděla co jiného dělat, ve skutečnosti jí ale vůbec nevěnovala pozornost. Po chvíli si přiznala marnost svého snažení něčemu smysluplnému se věnovat a rozhodla se jít si lehnout. Spánek ale dlouho nepřicházel. Ležela na zádech, oči upírala do stropu a nevědomky rukou pořád dokola uhlazovala vlněný pléd s vyplétaným vzorem, který měla přehozený přes pokrývku. Už zítra se možná dozví, jak to s ní doopravdy je. Co když ale není na vině odražená kletba? A jestli ano, dá se s takovou diagnózou vůbec něco dělat?

I kletba sbližuje - 8. kapitola

11. července 2016 v 10:50 I kletba sbližuje

Do uvaření lektvaru zbývají tři dny, je však stále patrnější, že Hermiona není v pořádku. Snape je přesvědčený, že ví, jaké výsledky testy ukážou, jak se s nimi vypořádat ale netuší…



ečeře se podávala ve Velké síni, kde byl prostřený pouze jeden dlouhý stůl. Ve vzduchu nevisely svíce jako při uvítací hostině, ale na stěnách sálu byly zavěšené železné koše, ve kterých plápolaly naoranžovělé plameny.

V čele tabule seděl Brumbál, vedle McGonagallová, Snape a pár dalších učitelů, kteří ve škole trávili prázdniny nebo sem přijeli ještě před začátkem školního roku. Hermiona se pokynutím hlavy pozdravila s profesorkou Prýtovou a posadila se naproti Minervě.

Stolování ve Velké síni si jindy vždy užívala, teď už se ale nemohla dočkat, až to utrpení skončí. Nebylo jí dobře, na jídlo neměla ani pomyšlení, ale zdvořilost jí nedovolila se omluvit. Předkrm úplně vynechala a v kukuřičné polévce kroužila lžící, až se v jejím středu objevil malý vír. Ani ji nemusela ochutnat, aby věděla, že už dávno vychladla. S hovězím masem přelitým švestkovou omáčkou si na talíři jen pohrávala, zato šťouchané brambory se odvážila aspoň nabrat na vidličku a ochutnat, jejich lehce cibulová chuť jí však najednou vadila. Složila příbor a usmála se na profesorku McGonagallovou, aby ji přesvědčila, že je vše v pořádku. Když se však před ní objevil dýňový pudink, který se na malém porcelánovém talířku hrdě natřásal, skoro se jí zvedl žaludek. Věděla, že Snape sedící vedle profesorky McGonagallové, a tedy téměř naproti ní, zvedl v průběhu večeře několikrát své temné oči od šťavnatého hovězího a zabloudil pohledem jejím směrem, jako by ji hlídal.