I kletba sbližuje - 8. kapitola

11. července 2016 v 10:50 |  I kletba sbližuje

Do uvaření lektvaru zbývají tři dny, je však stále patrnější, že Hermiona není v pořádku. Snape je přesvědčený, že ví, jaké výsledky testy ukážou, jak se s nimi vypořádat ale netuší…



ečeře se podávala ve Velké síni, kde byl prostřený pouze jeden dlouhý stůl. Ve vzduchu nevisely svíce jako při uvítací hostině, ale na stěnách sálu byly zavěšené železné koše, ve kterých plápolaly naoranžovělé plameny.

V čele tabule seděl Brumbál, vedle McGonagallová, Snape a pár dalších učitelů, kteří ve škole trávili prázdniny nebo sem přijeli ještě před začátkem školního roku. Hermiona se pokynutím hlavy pozdravila s profesorkou Prýtovou a posadila se naproti Minervě.

Stolování ve Velké síni si jindy vždy užívala, teď už se ale nemohla dočkat, až to utrpení skončí. Nebylo jí dobře, na jídlo neměla ani pomyšlení, ale zdvořilost jí nedovolila se omluvit. Předkrm úplně vynechala a v kukuřičné polévce kroužila lžící, až se v jejím středu objevil malý vír. Ani ji nemusela ochutnat, aby věděla, že už dávno vychladla. S hovězím masem přelitým švestkovou omáčkou si na talíři jen pohrávala, zato šťouchané brambory se odvážila aspoň nabrat na vidličku a ochutnat, jejich lehce cibulová chuť jí však najednou vadila. Složila příbor a usmála se na profesorku McGonagallovou, aby ji přesvědčila, že je vše v pořádku. Když se však před ní objevil dýňový pudink, který se na malém porcelánovém talířku hrdě natřásal, skoro se jí zvedl žaludek. Věděla, že Snape sedící vedle profesorky McGonagallové, a tedy téměř naproti ní, zvedl v průběhu večeře několikrát své temné oči od šťavnatého hovězího a zabloudil pohledem jejím směrem, jako by ji hlídal.


Cítila, že pohledy všech přísedících se na ni tu a tam zaměřily, a ten pocit byl velmi stísňující. Když večeře skončila, rychle se zvedla a zamířila ze sálu. Jakmile zahnula za roh, opřela se zády o chladnou stěnu a zhluboka vydechla. Jak dlouho vydrží takhle se před ostatními přetvařovat? Všem přece muselo být jasné, že neochutnala ani sousto z toho, co se dnes podávalo, doufala ale, že si při pití čaje aspoň nikdo nevšiml, že se jí třesou ruce. Bylo jí zle. Už dlouho si nepřipadala takhle slabá a bezmocná a ten pocit ji zevnitř stravoval.

Nadskočila úlekem, když se za rohem objevil temný stín. Profesor Snape se zastavil na místě, ruce si založil na hrudi a chvíli si ji prohlížel, jako by skrz mříž hodnotil psa v útulku a přemýšlel, jestli je dostatečně vhodný k tomu, aby si ho vzal domů. Hermiona se pod tím pohledem nervózně ošila.

"Slečno Grangerová," oslovil ji svým hlubokým, přezíravým hlasem a Hermiona se automaticky obrnila proti sarkastickým poznámkám, kterým jeho ušklíbavý výraz většinou předcházel. "Zažíváte tady tu bohatou večeři, kterou jste si dnes dopřála?"

"Co je vám po tom, kolik toho sním?" vyprskla naštvaně.

"Nic do té doby, než mi svým rýpáním se v dobrém kusu hovězího kazíte mou vlastní chuť k jídlu."

"Tak se na mě příště nedívejte," odbyla ho a prosmýkla se kolem něj k odchodu.

"Slečno Grangerová," zavolal za ní a donutil ji zastavit se a otočit. "Zítra v devět ráno. A přijďte včas."

Hermiona neměla chuť přemýšlet nad tím, proč stanovil čas jejich schůzky o hodinu později, a s lehkým přikývnutím se vydala do svého pokoje.




Za pozdější čas setkání byla ráno Snapeovi vděčná. Věděla, že být připravená na osmou hodinu by zvládala stěží. Takto vstala lehce před devátou, použila na sebe kouzlo pro osvěžení, a dokonce si i stihla učesat vlasy, ačkoliv to jejímu vzhledu příliš nepomohlo. V zrcadle se raději moc neprohlížela, nepotřebovala vědět, jak hrozně vypadá. Na sebe si vzala jednoduché džínové kalhoty a pletený černý svetr a kolem krku si omotala šátek. V podzemí byla zima a proti tomuto prostému oblečení by Snape nemusel nic moc namítat. Snídani vynechala, takže jí zbylo ještě trochu času vybalit, co doposud nestihla. Narovnala knihy na polici v obývacím pokoji a do skříně v rohu ložnice vyskládala pár dalších kusů oblečení, které do této chvíle ležely zmuchlané v kufru. Přesně pět minut před devátou za sebou zavřela dveře od svých komnat a zamířila do sklepení.

Už po dvou hodinách stání u kotlíku jí však z energie, kterou spánkem nabrala, nic nezbylo. Horké výpary z lektvaru jí rozpalovaly obličej a způsobovaly, že se jí točila hlava jako po několika džbánech máslového ležáku.

Snape ji ráno místo pozdravu zpražil káravým pohledem, než se ztratil v kabinetu, aby se za moment vynořil se stříbrným podnosem a vtiskl jí do ruky kouřící hrnek kávy. Vděčně ho přijala a pevně ho sevřela v dlaních. Když ho zvedla za ouško k ústům, Snapeově pátravému pohledu neuniklo, jak se jí třesou ruce.

"Neviděl jsem vás u snídaně," pronesl jen tak mimoděk a na světlo zvedl lahvičku s temně modrou tekutinou. Lehce s ní zatřásl před očima, pak odšpuntoval korkový uzávěr, nasál lehce kořeněnou vůni a nalil několik kapek do kotlíku.

"Neměla jsem hlad," pokrčila Hermiona rameny.

Snape to dál nekomentoval a Hermiona za to byla ráda. Celé dopoledne pracovali bok po boku, aniž by jeden z nich cokoliv řekl. Práce ji bavila. Na ústředí občas pomáhala s přípravou léčících odvarů, k tak komplexnímu lektvaru, při jehož výrobě musela být značně obezřetná a precizní, se ale už dlouho nedostala. Teď však, když se blížilo poledne, začala pociťovat, že si na ní pekelné soustředění vybírá svou daň.

Přisypala do kotlíku půl hrsti drceného kentauřího kopyta, zamíchala tyrkysovou tekutinu dvakrát proti směru hodinových ručiček a posadila se na vedle stojící židli. Vděčně sáhla po dalším hrnku kávy. Byla unavená, tak neskutečně unavená, že udržet víčka otevřená se zdálo jako něco naprosto nemožného.

"Měla byste si jít lehnout dřív, než se tu skácíte jak podťatý strom," pronesl Snape, aniž by se na ni podíval. Uchopil míchadlo mezi své dlouhé, štíhlé prsty a zaujatě si prohlížel barvu lektvaru. Z jeho výrazu poznala, že se jí podařilo docílit správného odstínu.

"Před chvílí jsem vstávala. Myslím, že ještě zvládnu stát pár hodin denně na nohou. Nicméně děkuju za vaši starost, profesore."

"To není starost o vás, co mě nutí vám doporučit, abyste si šla odpočinout, ale o náš lektvar. Oči se vám zavírají, že se bojím, že do něj přidáte něco, co tam v tuhle chvíli nepatří."

Hermiona po něm hodila úsečný pohled. Cítila se uraženě. "V životě jsem ještě žádný lektvar nezkazila. To byste měl vy vědět ze všech nejlíp," odložila hrnek na stůl. Náhle ji přešla chuť.

"Nějak už si nepamatuju," pronesl Snape ledabyle. "Neučil jsem pouze váš ročník, slečno Grangerová."

"Jistěže si pamatujete, ale utrpěla by vaše pověst, kdybyste přiznal, že je to pravda."

"Jestli mi na něčem nezáleží, tak je to moje pověst. Ale záleží mi na tom, aby byl tenhle lektvar uvařen správně."

"A proč, smím-li se zeptat, vám na tom tolik záleží?" založila si Hermiona ruce na prsou, aby zklidnila třas, který je ovládl, a v koutku mysli zauvažovala, jestli Snapeovi leží na srdci její zdraví. Pokud tedy nějaké srdce má samozřejmě… Je možné, že by někdy skutečně nemyslel jen na sebe?

"Už jsem si za ta léta zvykl vytahovat vaše slavné trio z maléru, ale věřte mi, že si to neužívám tak, jak si to možná ve své bujné fantazii představujete. A buďte si jistá, že tím chci zabít co nejméně mého volného času. Nerad bych tedy ten lektvar začínal znova."

Hermiona přikývla na znamení, že rozumí. Tolik tedy k možnosti, že Snape někdy myslí i na druhé, řekla si a v duchu si vynadala za to slabé bodnutí zklamání, které při jeho slovech pocítila. Přece nečekala, že by přiznal něco jiného než jen oddanost své práci?

"V tom případě vás ráda ušetřím možných nepříjemností," pronesla klidně a s těmi slovy se zvedla a odešla.



Snažila se, hodně se snažila, říkal si Snape, když večer seděl v koženém křesle ve svých komnatách, upíjel ohnivou whisky a sledoval oheň v krbu. Zdravá ale nebyla, to by poznalo i dítě, a on se obával, že ví, co na ni má tak negativní vliv. Lektvar se bude vařit ještě tři dny, pak ale bude vše jasné a vznikne potřeba najít lék. Lék na kletbu Avada Kedavra. Snape by se zasmál, kdyby mu to jeho rozpoložení a ztuhlé obličejové svaly dovolily. Nikdo neznal lék, nikdo neznal protikouzlo. Celá tahle situace byla marná asi jako hledání oázy uprostřed vyschlé pouště. Co mu ale vadilo víc? Že si připadá bezmocný a nepoužitelný jako studenti prvních ročníků v jeho hodinách, nebo že je to Grangerová, kdo mu umírá před očima? On byl mistr lektvarů, díky svým zkušenostem a vzdělání měl největší šanci najít východisko z nastalé situace, jenže nevěděl jak. Zklamal sebe i ostatní. A zklame i Grangerovou, až pozná, že jí nedokáže pomoci…

Rázně vstal z křesla, opřel se dlaní o krbovou římsu a zamyšleně zakroužil zlatavou tekutinou v nízké broušené sklence.

Ano, byla to protivná šprtka, přemítal v duchu, když si vybavil její nad hlavu zvednutou ruku a výraz plný nadšeného očekávání, že ji vyvolá, v boji proti Pánovi zla by ji ale jejich strana postrádala. Nemohl popírat, že byla velmi schopná a nadaná čarodějka.

Zhluboka si povzdechl.

Musí vymyslet způsob, jak ji zachránit. Kvůli její roli ve válce, kvůli nutnosti zastavit Pána zla. Jistě, kvůli tomu a ničemu jinému.

Ještě tři dny a budou znát pravdu. Tři dny, na jejichž konci bude pro Grangerovou buď naděje, nebo zoufalství. Při vzpomínce na její vzhled a stav u večeře však Snape náhle zauvažoval, jestli za tři dny už nebude pozdě.



Druhý den Hermiona přetrpěla dopoledne se Snapem, aniž by spolu prohodili víc než pár slov na pozdrav. K obědu si zašla ke skřítkům do kuchyně pro sendvič a jablko a pak bezcílně bloumala chodbami, než se rozhodla, že by mohla napsat dopis Harrymu, Ronovi a Ginny, a zamířila zpátky do svých komnat. Připravila si pergamen a vzala do ruky brk, když v tu chvíli jí došla slova. Co by jim měla sdělit, čím by je jen zbytečně nerozrušila? Že se má dobře a že už je jí lépe? Že se Snapem jde vše hladce a podobné výmysly, které by jí stejně nevěřili? Když nemohla dlouho vymyslet nic pořádného, zmohla se alespoň na strohé konstatování jednoduchých, neutrálních faktů.



Ještě jednou si po sobě dopis přečetla, a když se ujistila, že nevyznívá příliš pesimisticky, zamířila do sovince. Přivázala dopis k noze jedné ze školních sov, sedla si na parapet otevřeného lomeného výklenku a pozorovala, jak se tečka letícího ptáka ztrácí nad Zapovězeným lesem. Cítila na sobě tíhu blížících se testů, zároveň si však již přála mít toto období nejistoty za sebou. Samozřejmě se obávala výsledku, ale na druhou stranu by konečně věděla, na čem skutečně je. Evidentně s ní něco nebylo v pořádku. Pod očima se jí rýsovaly temné kruhy a viditelně zhubla, protože kalhoty, které poslední dny nosila, na ní plandavě visely. Vlasy měla rozhrabané a neupravené, jelikož neměla energii ani chuť se jim po těžkém ranním vstávání věnovat, a v obličeji byla bledá jako duch.

Ano, něco s ní bylo, přiznala si, zatímco se na Bradavice a přilehlé pozemky pomalu snášela tma a nad Zapovězený les, hlasitě šumějící v jinak dokonalém tichu, se vyhoupl stříbrný měsíc. Pokrčila nohy a opřela si hlavu o kolena. Pokud by se udála ta šťastná náhoda, že by lektvar vyloučil působení kletby v jejím těle, musela by se zákonitě začít ptát, co jiného se za jejím současným stavem skrývá, a třeba by nakonec zjistila, že je to ještě něco daleko horšího. Mohla trpět nějakou vážnou mudlovskou nemocí, i když ty se kouzelníkům zpravidla vyhýbaly, mohla podléhat smrtelné otravě nebo cokoliv jiného. Po chvíli si však musela přiznat, že si jen těžko dokáže představit něco horšího než pomalé umírání v důsledku odražené vražedné kletby.

Ne, zavrtěla hlavou, nebude nad tím přemýšlet. Nesmí nad tím přemýšlet. Možná jen posledních několik dnů může žít s nadějí, že vše dobře dopadne, tak se nebude trápit chmurnými myšlenkami. V tu chvíli její mysl nečekaně zabloudila ke Snapeovi. Napadlo ji, jestli i jeho trápí blížící se testy. Dozajista si přeje, aby se potvrdilo, že měl pravdu, znalost jeho ega ji k této myšlence neodbytně sváděla, přemýšlí ale třeba nad tím, co se stane, když se jeho domněnky potvrdí? Přemýšlí… o ní? Zajímá ho její stav? A jestli ano, je to jen kvůli obavě, že by mu Brumbál mohl uložit, aby jako mistr lektvarů umíchal zázračný lék, který neexistuje? Kvůli strachu ze selhání? Nebo proto, že stejně jako ostatní občas pociťuje zájem, lítost a sympatie k lidem ve svém okolí?

Hermiona si povzdechla. Tak ráda by svému bývalému profesorovi viděla do hlavy, na druhou stranu se až moc obávala toho, co by tam našla. Místo dalších úvah o Snapeovi tak jen sklesle vyhlédla do krajiny a nechala lehký večerní větřík unášet její myšlenky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama