I kletba sbližuje - 10. kapitola

7. srpna 2016 v 12:29 |  I kletba sbližuje

Ano, léčba většinou bývá nepříjemná a léky a lektvary chutnají hořce, tohle kurýrování ale bude podle všeho obzvláště útrpné…


rumbál si složil prsty pod bradu a skrz své půlměsícové brýle zhlédl všechny přítomné. "Souhlasím s Minervou," zakončil debatu, která se v ředitelně rozhořela, a významně se zadíval na Snapea, aby svým přímým pohledem předešel výlevu rozhořčení, k němuž se dle výrazu ve tváři mistra lektvarů nevyhnutelně schylovalo.


Profesorka McGonagallová spráskla nadšeně ruce. "Už dlouho jsem neměla učednici! A určitě nikdy ne tak šikovnou," usmála se na Hermionu sedící zadumaně v křesle naproti Brumbálovu pracovnímu stolu, ta ale nevypadala ani zdaleka tak natěšeně jako její bývalá profesorka. Za jiných okolností by hýřila štěstím. Být McGonagallové učednicí si dříve moc přála, teď se ale připravila na svou kariéru na ministerstvu. A určitě nechtěla tuto pozici získat tak, jak se právě stalo. Cítila se poníženě. Dosavadních úspěchů vždy dosáhla díky své píli a chytrosti, tento významný post ale dostala jen kvůli tomu, že byla nemocná. Jen proto, aby ji mohli mít její profesoři na očích, aby na ni mohli dávat pozor a aby měla k dispozici ošetřovnu. A samozřejmě aby byla k ruce Snapeovi při jeho výzkumu a pátrání, jak se kletby v jejím těle zbavit…

"Opakuji vám," pronesl rozvážně Snape, "že přítomnost slečny Grangerové na hradě nebude mít na můj výzkum žádný vliv - určitě tedy ne pozitivní," ušklíbl se. "Toto uspořádání ničemu a nikomu nepomůže. Navrhuji, ať se slečna Grangerová vrátí na ústředí Fénixova řádu, a já tak budu mít na výzkum klid. Bez pomocné ruky jsem se obešel celá ta dlouhá léta a dozajista to zvládnu i nyní."

Ano, byl ochotný obětovat svůj volný čas výzkumu ohledně smrtící kletby, jak pak by ne, o jeho volný čas se nikdo nezajímal, ani on sám. Nebyl ale ochoten mít Grangerovou na očích. Nechtěl se s ní potkávat, nechtěl pozorovat, jak uvadá. A k tomu dojde, tím si byl jistý.

"Ale Severusi," oslovila ho McGonagallová příkře, "nebuď bláhový. Dozajista budeš slečnu Grangerovou potřebovat. Když ne kvůli jejím šikovným rukám, tak určitě na testy, na pozorování a podobně. A jak jinak vysvětlit její přítomnost na hradě než tím, že z ní uděláme učednici? Samozřejmě by bylo nejlepší jmenovat ji tvou učednicí, Severusi, ale tvůj přístup k této věci je nám všem dobře známý, takže nemělo cenu takovou variantu vůbec navrhovat. A já budu moc ráda, že po tolika letech budu mít zase někoho k ruce."

Brumbál se usmál. "Ano, ano. Navíc by ti slečna Grangerová mohla pomoc i při procházení různých starých spisů a pergamenů. V ležení v knihách je stejně nedostižná jako ty," mrknul na Hermionu povzbudivě.

Hermiona se pokusila o úsměv a Snape se zakřenil ještě víc. Evidentně nemohl snést, že Brumbál přirovnává schopnosti jeho bývalé studentky k jeho vlastním. Místo dalších námitek ale jen mlčky přikývl. "Začnu tedy shromažďováním veškerých dostupných informací o kletbě Avada Kedavra. Ale jak jsem již řekl…"

Brumbál ho přerušil zvednutím ruky. "Všichni ti pevně věříme, Severusi. Ty najdeš způsob. Vždycky jsi dokázal splnit to, o co jsem tě požádal."

Snapeovi zbělely klouby na založených rukou. Když Grangerové říkal, že Brumbál občas dokáže zázraky, nikdy by býval nevěřil, že je bude chtít po něm. A k tomu ke všemu bude muset přetrpět její přítomnost! Zhluboka si povzdechl. Tohle vypadalo na hodně špatný začátek školního roku. Avšak místo toho, aby se dál pokoušel prosadit svůj názor, jen rezignovaně přikývl a Brumbál je všechny propustil.



Hermiona sešla po točitých schodech na chodbu, kde se zastavila a otočila, aby se domluvila s profesorkou McGonagallovou, kdy se sejdou v její pracovně probrat detaily a podmínky právě dohodnutého uspořádání, její pohled ale padl na temnou postavu profesora lektvarů, který ve spěchu sbíhal ze schodů.

"Profesore," oslovila ho, aby… Aby co? napadlo ji. Aby mu poděkovala? Vždyť neměla důvod. Vše, co pro ni dělal, dělal jen na Brumbálův rozkaz, ne z vlastní dobré vůle. Aby mu vysvětlila, že sama není z nastalé situace nadšená? Vždyť to ho určitě nezajímalo. Než však měla čas rozmyslet si, co mu chce vlastně říct, Snape se pohrdavě zakřenil.

"Nechte si svých výlevů, Grangerová," odbyl ji. "Souhlasím, že z pohledu vašeho stavu je to, že budete bydlet v Bradavicích, jistá výhoda. Přece jen budete zranitelná a Bradavice poskytují nezpochybnitelnou ochranu, navíc tu budete mít madam Pomfreyovou, která se o vás postará, když bude třeba, aniž by se o vaší nemoci dozvěděl někdo nepovolaný zvenčí, nemyslete si ale, že my všichni kolem vás budeme skákat jako splašení. Ode mě to tedy rozhodně nečekejte."

"Já…" chtěla mu oponovat, že nic podobného rozhodně nečeká, pak si ale všimla, že se Snape křečovitě drží za pravé zápěstí, a okamžitě jí došlo, co to znamená. Snape se opět rozešel, po pár krocích se ale ještě naposledy otočil.

"A nečekejte, že to bude jednoduché. Až se váš stav začne zhoršovat, pochybuju, že vůbec budete schopná zvládat tuhle vaší novou roli učednice Přeměňování."

Hermiona sklopila hlavu. Jeho slova ji silně zasáhla, a to i přesto, že věděla, že musel být rozrušený Voldemortovým voláním. Nemohl za to ale ani jejich tón, který v ní obvykle zanechával mrazivé chvění, ani ta výhružka. Bylo to to slůvko až. Až se váš stav začne zhoršovat…

Až. Ne když, ne jestli, ale až. A ta jistota obsažená v tom strohém slově ji ničila jako nic jiného.



Snape se mátožně chytil rohu, ruka mu ale po chladném kameni sjela jako po másle. Dlaň měl vlhkou a kluzkou. Od čeho?

Vzpomněl si. Držel se s ní za hrudník, kde mu vytékala krev z hluboké tržné rány. Zatracené setkání Smrtijedů! Mělo mu být jasné, že se Voldemort o stavu Grangerové dříve nebo později dozví. Upřímně si dnes myslel, že ho za to, že mu tuto informaci nedonesl jako první, zabije. Vždyť má Grangerovou přímo pod nosem, jak nezapomněl Lucius Malfoy trefně poznamenat. Snape by býval tuto informaci předal Pánovi zla už dávno. V jemu vyhovující podobě samozřejmě. Potvrdil by, že Grangerovou zasáhla smrtící kletba, ale namluvil by mu, že její stav není nikterak vážný a že se brzy uzdraví. Byl ale přesvědčený, že má pořád dostatek času popřemýšlet, jak a kdy se s touto informací vytasí. Někdo ho ale evidentně předběhl. A jestli je pravda, co si myslel, totiž, že ten někdo popsal stav Potterovy věrné přítelkyně jako velmi vážný, byla Grangerová v nebezpečí. Voldemort byl přesvědčen, že ji jeho Smrtijedi lehce přemůžou a zajmou, a bylo jen otázkou času, kdy se o to pokusí.

Zhluboka si povzdechl, bodavá bolest v boku za to ale nemohla. Jeho domněnky potvrdil fakt, že po něm Pán zla požadoval, aby Grangerovou vylákal mimo Bradavice. Chtěl ji unést a využít proti Potterovi, protože ten by dozajista udělal všechno možné, aby svou kamarádku zachránil.

Nemohl mu vysvětlit, že ji Brumbál nikam nepustí, nemohl mu nalhat, že je v tak špatném stavu, že nikam vyjít nemůže, tím spíš by Pána zla podnítil, aby se k ní pokusil dostat.

Povzdechl si a bolest v hrudníku ho donutila svalit se na studenou podlahu. Neměl sílu se zvednout, nechtěl se zvednout. Chtěl jen v klidu sedět zády opřený o kamennou stěnu a zavřít oči. Nic nebylo snazší…



Hermiona nemohla spát. Bloumala po bradavických chodbách a přemýšlela o své nové roli učednice Přeměňování a o Snapeových slovech, které jí skoro plivl při odchodu z hradu do tváře. Evidentně ji chtěl svými slovy ranit, cožpak ale nevěděl, že je raněná už dost? Že se cítí bezbranná a neschopná? Že si připadá jako loutka, o jejíchž pohybech rozhodují ostatní? Jakým právem se k ní choval tak neurvale? Přistihla se, že má zaťaté ruce v pěst, a zhluboka se nadechla, aby se uvolnila, když si všimla kusu černé látky za rohem dlouhé chodby. Udělala několik tichých kroků a opatrně nakoukla za roh. Rukou před pusou zadusila vyjeknutí. Její profesor lektvarů ležel bezvládně na zemi a černý kabát se mu leskl nasáklou krví. Klekla si k němu a pokusila se s ním jemně zatřást. Něco nezřetelně zamumlal, ale oči neotevřel. Po čele mu stékal pot, mastné vlasy měl nalepené na špinavém obličeji a dolní ret se mu chvěl.

Přejela pohledem jeho kabát pokrytý krví a ihned si všimla, že má látku na hrudníku roztrženou. Tam muselo být to nejhorší zranění. Vytáhla hůlku, odhrnula černou látku a odkryla hlubokou tržnou ránu, v matném příšeří chodby kontrastující se Snapeovou bledou kůží. Ránu provizorně zacelila a rychle prozkoumala jeho další zranění. Tohle určitě nezvládne, přiznala si. Musela sehnat pomoc, zároveň ale nechtěla, aby tu Snapea někdo takhle našel. Dala dohromady ty nejhorší rány tak, aby byl schopný přesunu, vyčarovala ve vzduchu nosítka a spolu s jeho bezvládným tělem plovoucím vzduchem za ní se rozeběhla do sklepení. Nevěděla, kde má Snape své soukromé komnaty, a stejně by se k němu nedostala, neznala heslo a nepochybovala, že Snape bude mít své soukromí pečlivě zabezpečené. Vzala ho tedy do učebny lektvarů a kouzlem za sebou zamkla dveře. Když bude někdo hodně chtít, dovnitř se lehce dostane, teď to ale muselo stačit.
Přeměnila lavici v lehátko s matrací a Snapea na ni uložila. Přešla ke krbu, zapálila v něm oheň, nabrala hrst letaxu a hodila ji do plamenů.

"Madam Pomfreyová," zavolala. Chvíli se nic nedělo, pak se ale objevila rozespalá tvář bradavické ošetřovatelky.

"Co se děje?" zeptala se polekaně. Na hlavě měla čepec na spaní a u krku si přitahovala župan.

"Potřebuju vás, je to naléhavé."

"Tak uhněte, děvče, jdu k vám," pronesla rázně a v ten moment se objevila v učebně lektvarů. Z županu s velkými růžovými květy si oklepala popel a pak její pohled spočinul na nehybné postavě ležící na provizórním lůžku.

"Proboha," vydechla. "Co se stalo?"

"Nevím," vyhnula se Hermiona odpovědi. "Zvládnete to?"

"Ale děvče," urazila se Pomfreyová, "jistěže to zvládnu. A vy mi pomůžete."

"Co potřebujete?"

"Počkejte tu u něj chvilku, skočím si pro lektvary a obvazy. V Severusově zásobách se neorientuju a to jeho pavoučí písmo luštit nehodlám. Někdo by měl také upozornit ředitele."

Hermiona přikývla. "Já mu to oznámím," řekla a nervózně sledovala, jak bradavická ošetřovatelka mizí v záblesku plamenů. Chystala se nabrat další hrst letaxu, aby informovala Brumbála, když náhle zaslechla nezřetelné zamumlání. Snape se začal probouzet. Přispěchala k němu a nevědomky mu položila ruku na rameno.

"Profesore?"

Otevřel oči a rozostřený pohled mu okamžitě padl na její tvář.
"Profesore, jsem tak ráda, že…" nedořekla. Snapeova ruka vystřelila do vzduchu a i přes značné vyčerpání ze ztráty krve ji sevřel tak pevně, až to bolelo.

"Grangerová," zasípal. "Co tu děláte?"

"Já…" zarazila se nad evidentní nenávistí v jeho hlase. "Našla jsem vás na chodbě."

"A rozhodla se samaritánsky zachránit můj život? O nic takového jsem se neprosil," pronesl tiše a pomalu se rozhlédl po místnosti, aby se zorientoval v tom, kde se nachází.

"Máte pravdu, neprosil. Byl jste totiž v bezvědomí," odsekla a vytrhla ruku z jeho sevření.

"Tak jste mě tam měla nechat."

"Jen jsem myslela…"

"Vy pořád jen myslíte, Grangerová."

"Taky by vám to neuškodilo. Aspoň byste se občas zamyslel nad svým chováním," naštvala se Hermiona. "Příště vás nechám umřít!"

Snape nasadil tak nenávistný výraz, jaký u něj za celou dobu, co ho znala, ještě neviděla. "Vy jste tu ta, kdo umírá," zachrčel zlověstně. "To vy potřebujete pomoct, ne já."

Hermiona si skousla dolní ret. Oči se jí začaly zalévat slzami. Nemohl ji vidět, jak brečí. Ne teď. Zvažovala, že ho tam nechá a odejde, madam Pomfreyová přece bude brzy zpátky, pak ale překonala svou hrdost a s povzdechem si přisunula židli k jeho lůžku. Na svůj záměr informovat Brumbála úplně zapomněla. Ona je ta, kdo umírá… Musela obdivovat Snapeovu schopnost dokonale ranit jen pár slovy. Zakroutila hlavou. Jak je možné, že ji to ještě pořád překvapuje? Cožpak si myslela, že k ní bude po zjištění výsledků testů vstřícnější? Chvíli to tak vypadalo, nejspíš si to ale nalhávala. A právě teď nastal čas skončit s obelháváním a balamucením sebe sama a přijmout tvrdou realitu. Musí si přiznat, že umírá, a zařídit se podle toho.

Z přemýšlení ji vytáhl hukot plamenů. Madam Pomfreyová se vrátila se vším potřebným.

"Jak mu je?" zeptala se, zatímco na vedlejší lavici vyskládala lahvičky s lektvary a obvazy.

"Evidentně už líp," pronesla Hermiona tiše, a když se podívala na Snapea, poznala, že už je opět v bezvědomí. Oddychla si. Tak to bude určitě lehčí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 patypoberta patypoberta | Web | 8. srpna 2016 v 23:23 | Reagovat

Ahoj,

Mám rozjetý takový malý projekt "Pátý Poberta" jako dárek k Vánocům pro jednu moji dobrou kamarádku. Potřebovala bych trochu podpory do začátku, tedy pár čtenářů, kteří mi kriticky dají najevo, co se jim líbí či nelíbí, aby na Štědrý den povídka alias vánoční dárek byla vypiplaná, jak to jen půjde.

Pokud máš zájem, budu nadšená. Pokud ne, promiň, že tady oxiduju. ;)

Psaní a čtení zdar!

2 patypoberta patypoberta | Web | 8. srpna 2016 v 23:26 | Reagovat

Mimochodem se mi líbí, že jsi Snape (alespoň soudě podle téhle kapitoly) vystihla dost dobře (lidi ho často s prominutím zku--í). Nejvíc se mi líbilo: "Vy pořád jen myslíte, Grangerová." :-D

3 ozvenypriboje ozvenypriboje | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 10:00 | Reagovat

[1]:Ahoj, tvůj nápad je super a moc se mi líbí! Určitě si něco přečtu - jsem zvědavá na Severusovu koledu:D

[2]: Jojo, Snapea je těžké vystihnout a zvlášť v romantické úloze:D Bojím se, že se mi to taky trochu zvrhne, ale někdy žasnu, jak skvěle ho někteří autoři dokážou napsat :)

4 patypoberta patypoberta | Web | 10. srpna 2016 v 19:34 | Reagovat

Haha, super, budu ráda, když se ti něco z toho bude líbit. ;) Jo, Snape je oříšek. Minulý týden jsem dočetla Harry Potter and the Cursed Child (to je ta divadelní hra) a vystupuje tam i Snape (v jedné alternativní realitě) a je to úplně strašný, vůbec to není on (ten scénář nepsala sama Rowla a hned to úplně bije do očí :-( )

5 ozvenypriboje ozvenypriboje | E-mail | Web | 11. srpna 2016 v 8:19 | Reagovat

[4]: Taky mám v plánu si Cursed Child co nejdřív přečíst, ale je jasný, že to asi nebude stoprocentně ono...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama