I kletba sbližuje - 12. kapitola

18. srpna 2016 v 12:19 |  I kletba sbližuje

Hermiona je v bezvědomí a Snape se upne k práci ve snaze najít lék, který by jeho bývalou studentku zachránil.


Snape si nevzpomínal, že by kdy takhle nesl ženu v náručí. Ano, za celý svůj život prožil mnoho vzrušujících, jedinečných a neskonale deprimujících zážitků, ale nikdy neměl v náručí takovou mladou a krásnou ženu. Jakkoliv se ke slečně Grangerové choval v hodinách i mimo ně, nemohl popírat, že z ní vyrostla vnadná čarodějka.


Když ráno opětovně zaklepal na její dveře, samozřejmě neodpověděla, a Snape se proto odvážil odemknout si kouzlem. Ani se nemusel dlouho rozhlížet, okamžitě ji spatřil, jak leží v pyžamu na chladné podlaze. Přiskočil k ní, odhrnul jí neposedné vlasy z obličeje, a když zjistil, že je v hlubokém bezvědomí, zvedl ji do náruče a vyběhl s ní na chodbu. Vůbec ho nenapadlo vyčarovat nosítka. Prvním impulsem bylo přitisknout ji k sobě, a ani teď nehodlal na svém rozhodnutí nic měnit a celou cestu na ošetřovnu ji pevně držel, jako by nesl něco neskutečně vzácného. Uvědomil si, že je hubená. Až moc hubená. Pod několika vrstvami hábitu nebo přes ty volné svetry, které nosila, to nebylo na první pohled patrné, a ačkoliv si v poslední době všiml, jak jí v obličeji vystouply lícní kosti, plně to rozpoznal až teď, když ji držel v náručí.

Doběhl na ošetřovnu a zjistil, že se ani nezadýchal. Tak ve formě rozhodně nebyl, to si musel připustit, takže to skutečně bylo její podváhou. Položil ji na nejbližší postel a zaťukal na madam Pomfreyovou.

"Co se děje hned takhle po ránu?" vyběhla ze své kanceláře, a když spatřila nehybné tělo Hermiony Grangerové na bílé nemocniční podušce, ihned se nad ni sklonila a začala s prohlídkou.

"Co se stalo, Severusi?" zopakovala.

"Nevím," odpověděl Snape upřímně. "Slyšel jsem, že jí v noci nebylo moc dobře a takhle jsem ji teď našel," vysvětlil a náhle mu připadalo, že by měl objasnit i to, co tak brzo ráno pohledával v jejích komnatách, aby si snad bradavická ošetřovatelka nemyslela něco nemístného, madam Pomfreyová ale evidentně nehodlala ztrácet čas babskými spekulacemi.

"Obávám se, že si kletba v jejím těle začala vybírat svou daň," pronesla a otočila se ke skříňce s lektvary. "Dýchá sotva slyšitelně a její magické jádro skomírá. Obávám se, že pokud nenajdeme brzo způsob, jak ji té kletby zbavit, dojde na nejhorší."

Snape mlčel. A dozajista to nebylo kvůli tomu knedlíku, který se mu náhle usadil v hrdle, pomyslel si pro sebe. Neměl co říct, tím to bylo. S bradavickou ošetřovatelkou souhlasil a mlčení je přece znamením souhlasu.

Jeho další myšlenky byly přerušeny nečekaným zjevením profesorky McGonagallové, která se vřítila do dveří ošetřovny s kloboukem svezeným na stranu. "Slyšela jsem, co se stalo," zalapala po dechu.

Snape jen nadzdvihl překvapeně obočí.

"Pomona tě zahlédla, jak neseš bezvědomou slečnou Grangerovou z nebelvírského křídla," dodala na vysvětlenou. "Jakmile mi to řekla, ihned jsem sem běžela. Jak je jí, Poppy?" otočila se na madam Pomfreyovou.

Ta se zahleděla na pergamen s diagnózou, který se po jejím profesionálním mávnutí hůlkou objevil ve vzduchu. "Jak už jsem říkala tady Severusovi, jestli nenajdeme lék, slečna Grangerová se svého nástupu na pozici tvé učednice nemusí ani dočkat."

McGonagallová zbledla a téměř mateřsky se na Hermionu zadívala. "Chudinka," zakroutila hlavou. "Tohle si nezaslouží. Je tak mladá, tak nadaná čarodějka."

Ano, souhlasil opět mlčky Snape. Mladá a nadaná. Kolik takových už poznal a kolik takových viděl umírat pod úlisným úsměvem Pána zla. Když si smrt usmyslí, že nastal čas, nebo když se na vás upne nejnebezpečnější kouzelník všech dob, neznamená v rozhodné chvíli mládí nic a nadání znamená jen málo. Smrt dostane každého, když si to zamane. K životu a ke smrti přistupoval vždy pragmaticky. Na smrt se připravil, se smrtí se smířil. Se smrtí svou i kohokoliv jiného. Nikoho blízkého neměl, na nikom mu nezáleželo a v takové situaci se člověk smrti postaví snáz. Tak proč se mu najednou při pohledu na bezvědomou Grangerovou tvoří ten knedlík v hrdle? Cožpak málo zapil ta míchaná vajíčka u snídaně? Něco se s ním děje, to bylo zřejmé a osobně se bál, že je to něco ještě horšího, než co potkalo Grangerovou. Strachoval se, že se z něj stává sentimentální hlupák… někdo jako Brumbál.

Najednou si uvědomil, že McGonagallová pohybuje rty a dívá se při tom jeho směrem. To bylo vždy špatné znamení.

"… s výzkumem? Nepotřebuješ pomoc?"

"Kdybych náhodou potřeboval pomoc, tak určitě ne tvojí, Minervo," pronesl kysele. "Až budu chtít přeměnit kotlík na plyšové bačkory, dám ti vědět, ale být tebou, neočekával bych, že se toho dožiješ."

Minerva se zatvářila uraženě. Skutečně mohl být taktnější, pomyslel si, ale nedokázal si pomoct. Neměl dobrou náladu a chtěl, ať se někdo cítí stejně bídně jako on. Vsadil by se, že za jeho mizerné rozpoložení může Grangerová a její špatný zdravotní stav. Zatracená mladá, nadaná čarodějka! Jak si dovoluje takhle na něj působit?

Bez jakéhokoliv dalšího slova se otočil na podpatku a vyšel z ošetřovny. Potřeboval pryč. Pryč z toho depresivního místa a pryč od umírající Hermiony Grangerové…




V matném pableskujícím světle, jež vydávaly plameny tančící v krbu a svíčka ve voskem zakapaném stojanu na psacím stole, si Snape narovnal záda, až v nich zapraskalo. Několik posledních hodin strávil skloněný nad knihami a vědeckými texty. Jeho velký nos házel stín na slova rozutíkaná po starém, zpuchřelém pergamenu, takže vybledlý inkoust dokázal jen stěží přečíst. Bolela ho záda, oči a navíc cítil, že ho pomalu rozbolívá i hlava.

Unaveně si promnul kořen nosu. Skoro by řekl, že ho bolí i srdce, kdyby nějaké měl. Kvůli srdci ale tohle všechno nedělal. Chtěl dokázat Brumbálovi, Minervě i Grangerové, že je nejlepším mistrem lektvarů v kouzelnickém světě tím, že najde způsob, jak Grangerovou zachránit, a pak se vrátí do svých zajetých kolejí táhnoucích se pod zakaboněnou oblohou… Jenže hodiny ubíhaly a on nebyl nijak blíž pochopení působení kletby a nalezení způsobu, jak se před jejími účinky chránit, a začal dokonce pochybovat, že nějaká taková ochrana vůbec existuje.

Povzdechl si a tvář si složil do dlaní. Za dva dny do Bradavic dorazí studenti a on už nebude mít na výzkum čas. A čas bylo něco, čeho se mu už teď nedostávalo. Jak říkala madam Pomfreyová, Grangerová se začátku nového školního roku nemusí ani dočkat. A náhle si ještě více než kdy jindy přál oddálit ten den, kdy se hrad zaplní štěbetajícími a usměvavými tvářemi natěšených studentů.




Uběhlo několik dní. Spěšný vlak se studenty dorazil přesně na čas stejně jako každý rok, a to i přesto že si Snape stejně jako každý rok vroucně přál, aby se tak nestalo a on měl ještě chvíli svůj vzácný klid. Teď k tomu byl ale ještě jiný důvod. Grangerová stále ležela v bezvědomí na ošetřovně. Za tu dobu se za ní nebyl ani jednou podívat. Proč by také měl? říkal si, když snad po sté otočil tam a zase zpátky stále tu stejnou stránku knihy Kdo ze slavných kouzelníků zhynul vražednou kletbou?

Ve skutečnosti si připadal, jako by četl nějaký mudlovský bulvár, kniha nebyla v oblasti výzkumu žádným přínosem, přistihl se ale, že ji nemůže odložit. Ne proto, že by ho tolik zaujala, ale proto že neměl sílu se otočit a sáhnout pro nový svazek. Byl tak unavený. Nespal od té doby, co našel Grangerovou v bezvědomí v jejích komnatách. Nemohl. Když se vracel ze smrtijedských setkání, stačila sklenička Ohnivé whisky, popovídání s Brumbálem a byl schopný normálně usnout i přes všechny hrůzy, které v průběhu těch strašlivých večerů viděl a zažil. Tak proč to teď nešlo? Cítil zvláštní tíhu, která ho nutila pracovat zarputileji než kdy dřív, než když toužil excelovat při zkouškách během studia v Bradavicích, když se toužil stát mistrem lektvarů… Kromě okamžiků, kdy chtě nechtě musel vyjít ze své studovny a učit, byl zavřený ve sklepení a načítal starobylé texty jako za dob své přípravy na OVCE. Ale ani jeho tělo nebylo schopné vydržet takový nápor a pracovní vytížení si na něm začínalo vybírat svou daň.

Z knihovny si donesl veškeré svazky, které by mohly být pro jeho výzkum přínosné. Vyraboval celé oddělení s omezeným přístupem i volně přístupné regály. Uvědomoval si, že v rámci některých předmětů se teď zadané eseje budou studentům vypracovávat dost těžko, a sám si vzpomněl, že hned první den školního roku zadal čtvrtému ročníku práci na téma Lektvary jako obrana před kletbami a zakletími, jeho výzkum byl nicméně důležitější. Studenti holt budou muset nedostupnost literatury, ze které by mohli čerpat pro své práce, nějak překonat. Na jeho výzkumu přece závisel život. Byl přesvědčen, že většina nebelvírských studentů si při představě jeho vražedného výrazu po odevzdání nekvalitně zpracované eseje pomyslí totéž, tohle ale bylo něco jiného. On jim ve skutečnosti nanejvýš udělí trolla a zesměšní je před celou třídou, ale Grangerová nahoře v nemocničním křídle chřadla na důsledky odražené vražedné kletby.

Přistihl se, že vůbec neví, o čem stránka, na kterou hledí, je. V mysli se mu přehrával výjev z ošetřovny - mladá a nadaná Grangerová pod bílou nemocniční přikrývkou, nedokázal se ale přinutit zajít se podívat, jestli se jeho představy shodují se skutečností. Od Brumbála, který se u něj zastavil, aby zjistil, zda je vůbec schopný začít učit, měl informaci, že je stále na ošetřovně a že se její stav nemění.

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře a po Snapeově neochotném "dále" a mávnutím hůlky, kterým odblokoval zabezpečení, se ve dveřích objevila Brumbálova ustaraná tvář.

"Severusi, můj chlapče, doufám, že tě neruším," pronesl opatrně a vstoupil dovnitř. Snape zvedl hlavu od knihy. My o vlku a vlk za dveřmi, pomyslel si, aniž by na Brumbálovu větu nějak odpověděl. Na podobná ujišťování už nereagoval. Brumbál moc dobře věděl, že ho ruší, proto sem přece přišel - vyrušit ho od pracovního zaujetí, které chytlo nezdravý ráz.

"Chtěl jsem se zeptat, jestli něco nepotřebuješ, a vidím, že je tomu skutečně tak," pokračoval Brumbál. "Měl bys vyjít na čerstvý vzduch a užít si poslední hřejivé záblesky slunce, než začnou podzimní plískanice. Dnes je tak hezký den."

Snape se zatvářil, jako by Brumbál vybízel k užívání si slunečních paprsků upíra. "Brumbále, moc dobře víte, že tady jsem naprosto spokojený. Navíc mám práci."

Brumbál přikývl. "Ano, ano, jistě, slečna Grangerová…"

"To není kvůli Grangerové," zavrčel Snape.

"Ale vždyť já to plně chápu, Severusi. Jsi vlastně jediný, kdo jí může pomoci, tak přirozeně pociťuješ zodpovědnost."

Snape zlostí nad Brumbálovým prohlášením přelomil v prstech brk. "Já nic nepociťuju, Brumbále, to byste měl vědět už dávno."

"Vím, že chceš, aby si to o tobě lidé mysleli," zadíval se na něj Brumbál přes své půlměsícové brýle. "Přede mnou ale nemusíš schovávat pravdu." Snape se zvedl netrpělivě ze židle a Brumbál ho gestem ruky uklidnil. "Už se o tom nemusíme bavit, jestli je ti to proti srsti," pronesl smířlivě. "Radši mi tedy pověz, jestli tohle všechno k něčemu bylo. Zjistil jsi něco?"

Snape chtěl oponovat, že není vlkodlak jako Lupin nebo pes jako Black, aby mu mohlo být něco proti srsti, místo toho ale jen rezignovaně dopadl zpět do židle. "Nic, nenašel jsem nic. Snad kromě informace, že Bronilla Vousatého trefila vražedná kletba do zad, když svačil kukuřici, a z pusy mu i po smrti pořád lítal popcorn," zadíval se znechuceně na výtisk knihy Kdo ze slavných kouzelníků zhynul vražednou kletbou?

"To chce jen čas, ty na něco přijdeš. Jako vždy."

"My ale nemáme čas, Brumbále!" postavil se opět Snape, přešel kolem svého stolu sem a tam a pak se bradavickému řediteli podíval přímo do očí. "Jak je jí?" zeptal se tiše, jako by ho mohly stěny bradavického hradu slyšet a roznést mezi studenty a profesorským sborem fámu, že mistr lektvarů změkl a zajímá se o dobro svých studentů.

"Nijak zvlášť, řekl bych. Žádný pokrok."

Snape chápavě přikývl. "Tak pokud mě omluvíte…"

"Jistě, nebudu tě zdržovat. Ale mysli prosím na to, že když se upracuješ až do mdlob, tak tím slečně Grangerové nebudeš nijak k užitku." S těmi slovy Brumbál sáhl po klice a vyšel ven. Ve dveřích se ještě naposledy otočil. Snape už opět seděl za svým psacím stolem, hlavu opřenou o ruku, a zamyšleně pročítal svitek pergamenu.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 18. srpna 2016 v 12:40 | Reagovat

to je velmi pěkně napsáno :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama