I kletba sbližuje - 14. kapitola

7. září 2016 v 13:46 |  I kletba sbližuje

Snape se připravuje na svou cestu za hledáním ztraceného magického údolí, zbývá ale ještě jedna věc, kterou musí udělat…


Snape pronesl heslo a po točitých schodech vystoupal do Brumbálovy pracovny. Ředitel bradavické školy seděl za svým stolem, jako by se zasekl uprostřed nějaké světoborné myšlenky, a nepřítomně hleděl na fénixe odpočívajícího na bidýlku zavěšeném po jeho levé straně.

"Pojď dál, Severusi," pronesl klidně, aniž by se na příchozího otočil, když Snape po letmém zaklepání otevřel dveře a vešel dovnitř. "Co mi přinášíš za novinky?"


"Myslím, že jsem něco našel," odpověděl Snape bez zdržování, a nemusel ani přibližovat téma, o kterém se baví. Řediteli bylo jasné, že jeho mistr lektvarů neřeší poslední dobou nic jiného, než problém slečny Grangerové. "Nechci tvrdit, že je to správná a zaručená informace, ale ničeho jiného se v téhle chvíli chytit nemůžeme."

Brumbál zamyšleně přikývl a konečně otočil pohled od spícího Fawkese. Pokynul Snapeovi, ať se posadí, aby mu mohl své poznatky objasnit, ten ale jen odmítavě zakroutil hlavou. "Naděje je něco, co v téhle době potřebujeme všichni, a jestli existuje alespoň malá šance, že bys mohl dosáhnout úspěchu, mám jen jedinou otázku. Jak ti mohu pomoci?"

"Potřebuju zhruba na týden volno. Budu mimo Anglii a chci mít klid, abych si mohl vše promyslet a nemusel se zabývat školními povinnostmi."

Brumbál jen opětovně pokýval hlavou. "A předpokládám, že mi neřekneš, za jakým dobrodružstvím se vydáváš?"

"Neřeknu," potvrdil Snape a v duchu se ušklíbl nad tím, že Brumbál nazval jeho cestu dobrodružstvím. Není přece malý kluk a na dobrodružné výpravy už se nevydává, pokud nemusí. Tohle nebyla zábava, ale další nebezpečná povinnost, která ho v Brumbálových službách potkala a kterou by si rád odpustil, kdyby mohl. "Kdybyste věděl, čeho jsem se chytnul, nikdy byste mi neumožnil odjet."

Brumbál se zasmál a v očích mu zajiskřilo. "Překvapuje mě tvá upřímnost."

"To je jen únava, Brumbále," vysvětlil Snape, a aby dodal svým slovům na váze a potvrdil jejich pravdivost, konečně se posadil na nabízenou židli.

Brumbál se opřel lokty o stůl, zapletl prsty na rukou a zamyšleně si na ně položil bradu. "Za ta léta, co se známe, jsem měl už několikrát příležitost dostatečně poznat tvou tvrdohlavost a zanícenost, Severusi. Takhle zaujatého vyřešit nějaký úkol jsem tě ale neviděl nikdy," sklonil hlavu a s drobným úsměvem se skrz své půlměsícové brýle zadíval Snapeovi přímo do očí.

Snape unaveně potřásl hlavou. "Možná máte pravdu, Brumbále. Asi skutečně cítím… hm, zodpovědnost," dořekl.

"Ano, jistě, zodpovědnost," opřel se Brumbál zpět do vysokého vyřezávaného opěradla svého křesla a jeho výraz jasně prozrazoval, že si myslí daleko víc, než nechává svá ústa vyslovit. Snapea tahle jeho vlastnost velmi rozčilovala. Brumbál o něm vždy věděl víc, než o sobě věděl on sám.

"Jen doufám, Severusi, že se nepouštíš do něčeho nebezpečného. Samozřejmě bych byl radši, kdybys mi řekl, o co se jedná, mohl bych ti pak nabídnout více pomoci, než jen že tě uvolním z výuky, jestli mi ale nechceš nic prozradit, nebudu tě nutit," skenoval ho Brumbál přes své brýle, jako by silou svého pohledu mohl Snapea donutit promluvit a prozradit detaily jeho plánované cesty.

"Nechci vám nic upřesňovat, Brumbále, chci jen to volno."

"Máš ho mít, kolik budeš potřebovat, a já zatím převezmu tvé hodiny. Dozajista nejsem v lektvarech na tvé úrovni, ale snad s jejich výukou nepřevezmu i ledabylost, se kterou se jejich učení věnuješ od začátku školního roku," vytkl mu s potutelným úsměvem.

Snape se zašklebil, jako by ho prostřednictvím Znamení zla vytetovaném na pravém zápěstí právě zavolal Voldemort. Brumbálova poznámka byla stejně nečekaná a stejně bolestivá.

"Jen si tě dobírám, Severusi," pronesl Brumbál v reakci na Snapeův kyselý výraz. "Vím, že děláš maximum, abys slečně Grangerové zachránil život. Ostatní věci musí na chvíli stranou. To mi ale připomíná…" protáhl. "Co Voldemort? Budeš moci reagovat, když tě zavolá?"

Snape si povzdechl a mimoděk si protřel pravé zápěstí. "Na toho jsem zapomněl," přiznal a promnul si zamyšleně kořen nosu. Grangerová evidentně zaplnila veškeré místo v jeho myšlenkách, takže dokázal vytěsnit i nepříjemné myšlenky na Pána zla, které jindy jako temný mrak vždy číhaly v zákoutích jeho mysli, připraveny vyplout na povrch a vyvolat v jeho hlavě ničivou bouři, kterou dokázala zahnat jen sklenka Ohnivé whisky. Ale ani pomyšlení na Grangerovou nebylo nijak příjemné. Naopak, možná bylo ještě více skličující, uvědomil si.

"Od našeho posledního setkání se neozval," doplnil Snape a zamračil se, když si vzpomněl, jak minulá schůze Smrtijedů dopadla. "Předpokládám, že vymýšlí způsob, jak vylákat Grangerovou z hradu a jak se k ní dostat. Už dávno bych čekal, že mě kontaktuje, abych mu v tomhle ohledu pomohl, a přiznávám, že mě jeho liknavost znervózňuje. Ale nemusíte se obávat, Brumbále, když zavolá, lehce se k němu přemístím. Tuhle povinnost mi má cesta plnit nezabrání," pronesl podrážděně.

"Leží mi na srdci jen tvoje dobro, Severusi," hájil se Brumbál. "Nejraději bych, abys k němu na setkání Smrtijedů už nikdy nemusel, oba dva ale víme, že to ještě nějakou dobu nebude možné."

Snape vstal. "S tím jsem smířený už dlouho," připomněl bradavickému řediteli, ale raději mu zatajil, že se dávno smířil i s možností, že se z dalšího smrtijedského setkání nevrátí. Brumbál to stejně určitě věděl.

"Za týden jsem zpátky," dodal, pak se otočil a odešel z místnosti.

Brumbálovo "Šťastnou cestu" přes své pochyby neslyšel.



Hermiona seděla v arkýři vysokého úzkého okna sovince a shlížela na temnou hladinu jezera. Toto místo brala jako svůj úkryt před lidmi a před světem. Jen tu a tam sem někdo zavítal se vzkazem pro svou rodinu, většinou si ji ale nikdo v zapadlém rohu ani nevšiml a Hermionu bavilo pozorovat, jak studenti vysílají sovy na dlouhou cestu, jak jim přejí příjemný let a jak jim kromě psaných zpráv i šeptají, ať pozdravují doma a ať se zase v pořádku vrátí.

Po dlouhém rozhovoru s madam Pomfreyovou ji dokázala přesvědčit, aby ji dnes ráno pustila z ošetřovny vybavenou posilujícími lektvary. Protesty bradavické ošetřovatelky jí ještě teď zněly v uších, nechtěla na to ale myslet. Nechtěla myslet na to, co vše je s jejím tělem špatně a jak moc riskuje své zdraví. Naopak. Byla rozhodnutá zajít ještě dnes odpoledne za Minervou s návrhem, že začne konečně fungovat jako její učednice. Mohla by si říci, že na tom vlastně nezáleží. Za měsíc, možná za týden mohla být mrtvá, tak proč se trápit prací a učením? Hermiona to ale takhle nebrala. Potřebovala zaměstnat mozek, aby nemyslela na černé scénáře. Ne, řekla si. Co nejdříve musí začít normálně fungovat, jinak se z toho všeho zblázní.



Snape naposledy přehlédl malý kufr, zopakoval si v mysli všechno, co by mohl potřebovat, a když uznal, že na nic nezapomněl, kouzlem ho zmenšil a zastrčil do kapsy cestovního pláště. O vše bylo postaráno, zbývalo vyřešit už jen jediné. A z toho měl svým způsobem strach. Strach jaký necítil, ani když stál proti Voldemortovi.



Hermioně začala být zima a rozhodla se, že si půjde na chvíli lehnout do svého pokoje, než se vydá za Minervou. Opatrně se zvedla, aby se jí nezatočila hlava, protože na rozdíl od toho, co tvrdila madam Pomfreyové, se až tak dobře necítila, zastavil ji ale hluboký hlas.

"Slečno Grangerová," ozvalo se z chodby, jíž se chtěla vydat zpět ke svým komnatám, a když otočila hlavu tím směrem, spatřila tam stát profesora Snapea. Bledost jeho obličeje silně kontrastovala s černou barvou cestovního pláště a s černou hloubkou jeho očí, kterými ji upřeně pozoroval. Ve tváři se jí mihlo překvapení. Přes své zamyšlení ho ani nezaslechla přicházet a chvíli uvažovala, jak dlouho už tam asi stojí, rychle se jí ale podařilo nasadit neutrální výraz.

"Profesore Snapee?" oslovila ho s ledovým klidem.

"Hledal jsem vás."

"A jak jste mě tu našel?" zvedla obočí. Chtěla se tu schovat před světem a nečekala, že ji někdo objeví.

Snape pohrdlivě zvedl koutek úst a vyčaroval úšklebek, který věnoval studentům, o nichž byl skálopevně přesvědčen, že jsou tupí jako trollové. "Zapomínáte, že jsem čaroděj, slečno Grangerová. Na vyhledávání věcí i osob máme kouzla."

Jistě, přikývla a cítila, jak jí rudnou tváře. Opět před ním ze sebe udělala hlupáka. "Tak co pro vás můžu udělat?" zeptala se. Naposledy ho viděla zraněného na lavici v učebně lektvarů a od té doby uběhlo už mnoho dní. Vypadal naprosto normálně, jen na něm byla zřetelně znát únava. Něco ho evidentně trápilo a Hermionu přepadly výčitky, když si uvědomila, že to byl vlastně on, koho Brumbál pověřil, aby našel lektvar, jenž by ji uzdravil. Snad se Snape netrápil kvůli ní? Nechtěla být příčinou něčího bezesného spánku. Ale jestli skutečně byla tou příčinou ona, jevila se její situace opravdu tak těžko řešitelnou, že se propsala až do Snapeových kruhů pod očima a nezdravé barvy kůže? Mohlo na ní Snapeovi záležet? Naposledy ji od sebe vyhnal dost nevybíravým způsobem, tak proč za ní teď přišel?

"Chtěl jsem vás vidět, než odjedu."

"Odjedete?" nechápala Hermiona. "Teď uprostřed školního roku?" A s ní se přišel rozloučit?

"Ano, budu pryč zhruba týden."

Proč jí to vlastně říkal? Podle informací, které měla od madam Pomfreyové, ji na ošetřovně nebyl ani jednou navštívit, vůbec se o ni nezajímal a najednou má potřebu dávat jí sbohem? Nebo se snad jednalo o nějakou nebezpečnou misi ve jménu Fénixova řádu? Něco proti Voldemortovi? Ano, určitě, pomyslela si. Zuřila přece válka a on měl na starosti důležitější věci, než řešit její neřešitelnou situaci. Hledání léku už se proto asi rozhodl dále nevěnovat, a neplýtvat tak zbytečně svým časem, a tohle byl způsob, jak jí to sdělit. Jak jí říct, že si nemá dělat plané naděje.

"A za mnou jste si snad přišel říct o svolení?" vyhrkla drze. Ta představa, že ji odsunul na druhou kolej svého zájmu, ji zvláštním, nevysvětlitelným způsobem ranila.

Snape spolkl sarkastickou reakci. "Jistěže ne. To už mi dal Brumbál."

"Tak proč jste tady?"

"Cožpak musím mít nějaký konkrétní důvod než to, že vás chci vidět?"

"Naposled to nevypadalo, že byste stál o mou přítomnost."

"Naposled jsem nebyl příliš… v kondici. Nerad bych se k tomu vracel."

Přikývla. "Můžu vědět, kam se chystáte?"

"Nerad bych to prozrazoval."

"Nerad byste se vracel k minulosti, nerad byste prozrazoval, kam se chystáte. Tak co byste rád, profesore?"

Její upřímná otázka ho evidentně překvapila, možná proto neuhlídal upřímnost své odpovědi. "Už dávno jsem si zvykl nepřemýšlet nad tím, co bych rád, slečno Grangerová. Zklamání jsem ve svém životě prožil až dost."

Ačkoliv to nebyla přímá odpověď na Hermioninu otázku, bylo v ní něco ze skutečného Snapea, něco z jeho hluboko skrytého, syrového JÁ a něco tak upřímného, že nic podobného z jeho úst nikdy neslyšela. Její nevraživost ji jako mávnutím hůlkou opustila. Měl pravdu. Podle toho, co slyšela od Harryho, v životě moc štěstí nezažil, nemohla po něm chtít, aby se obětoval i kvůli ní. Ať si jde za svým posláním, ona mu stát v cestě nebude.

"Kdy odjíždíte?" zeptala se, i když viděla, že má na sobě svůj černý cestovní plášť.

"Teď," potvrdil její domněnky.

Opět jen přikývla. "Tak to vás nesmím zdržovat," pronesla a zahleděla se ven z okna, aby se nemusela dívat, jak odchází. Bylo zvláštně uklidňující pozorovat sovy, jak se vydávají na své daleké cesty, u lidí to ale neplatilo.

Zašustil plášť, jak se Snape rozešel, pak se ale jeho kroky zastavily, jako by si na něco vzpomněl, a opět se otočil směrem k Hermioně. "To ráno ve vašem pokoji jsem vás našel já, protože jsem vás hledal. Chtěl jsem se omluvit za to, co jsem tenkrát řekl. Že vy jste ta, kdo potřebuje pomoc a ne já," zopakoval svá předešlá, zraňující slova a Hermionu donutil jeho klidný, poctivý tón odvrátit pohled od okna a podívat se mu přímo do očí.

"Když jste se ptala, co bych rád, tohle je má odpověď. Rád bych, abyste věděla, že jsem to tak nemyslel."

Reagovat na jeho poslední slova už nestihla. Rychle zahnul za roh a zmizel.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 7. září 2016 v 18:01 | Reagovat

pěkná povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama