I kletba sbližuje - 19. kapitola

23. října 2016 v 11:48 |  I kletba sbližuje

Snape se pustil do přípravy odvaru účinkujícího proti kletbě Avada Kedavra. Zabere lektvar na Hermionu?


Snape se rozhlédl po staré, nepoužívané učebně lektvarů a po dlouhých dřevěných stolech, na které vyskládal listy, kořínky a oddenky nasbírané v magickém údolí. V soustředěném zamyšlení nad přípravou lektvaru zapomněl na svá zranění, zadumaně si založil ruce v bok a hlasitě sykl, když ho tím pohybem píchlo v žebrech.


Brumbál s Minervou se nabídli, že spolu navštíví mudlovský svět a seženou kompletní kopii Voinychova rukopisu, a Snape jim tuto práci ochotně přenechal. Brumbál ho odmítal pustit mimo zdi Bradavic a on po výletě mezi mudly stejně netoužil.

Nakonec tedy Brumbálovi tajemství rukopisu popisujícího neznámé přísady do lektvarů a postupy přípravy vzácných odvarů odhalil. Koneckonců to nebylo jeho tajemství, aby ho musel střežit, a také si chtěl vychutnat Brumbálův výraz plný údivu a ocenění, který mu věnoval, když se dozvěděl, jaké zcela nové a pro magický svět cenné skutečnosti při svém výzkumu objevil.

A tak teď Snape postával ve staré, zaprášené učebně spolu s profesorkou na kouzelnické runy, která za jeho přísného dozoru řádek po řádku překládala kompletní postup přípravy lektvaru s názvem "Štít proti smrti nebo tak nějak," jak se překladu jeho názvu odborně zhostila. Snape se otočil na její záda shrbená nad kopií rukopisu. S obličejem těsně nad listy papíru přejížděla prsty po jednotlivých runách a nevědomky si při tom žvýkala spodní ret. Při pohledu na svou pomocnou sílu začal pomalu ztrácet nově nabytou naději. Naštěstí ale nebyl recept složitý a všechny rostliny, jejichž názvy obsahoval, byly v knize nakreslené a popsané, což byla velká výhoda, protože podle jmen by je Snape nikdy nerozpoznal. Na pracovní stoly vyskládal vzorky všech bylin, které v údolí posbíral, a tiše se modlil, aby žádná potřebná nechyběla. I když byla většina po těch několika týdnech seschlá, dokázal je k obrázkům a popiskům jednoznačně přiřadit. Zbytek lektvaru už pak tvořily klasické přísady, jež měl Snape uskladněné v kabinetu.

Když si pak znovu a znovu pročítal postup lektvaru, zjistil, že se správně připravenými přísadami mohl být hotový už za pět hodin.

Pro Grangerovou ale i to mohlo být pozdě.

Snape naposledy zkontroloval konzistenci a barvu, než ztlumil oheň, odebral lektvar do malé skleněné lahvičky a pečlivě ji zašpuntoval. Pozvedl lahvičku proti světlu, aby se ještě jednou přesvědčil, že odlesky lektvaru jsou skutečně tyrkysové. Ne modré, ani zelené, ale tyrkysové. Pak se pomodlil, aby profesorka kouzelnických run název výsledné barvy správně přeložila, a vydal se směrem na ošetřovnu.

Hermiona vypadala, jako by klidně spala, Snape ale moc dobře věděl, že se nejedná o normální spánek. Pomalu mířila na druhý břeh a on potřeboval kotvu, kterou by ji přidržel mezi živými. Pevně sevřel lahvičku s lektvarem a opatrně ji odšpuntoval. Madam Pomfreyová nervózně postávala u Hermioniny postele, jako by se bála, že ji chce Snape otrávit, nic ale neřekla.

"Grangerová," oslovil ji, nedočkal se však žádné odezvy. "Tohle musíte vypít."

Hermiona zamumlala něco nesrozumitelného a hlava jí přepadla na druhou stranu. "Sakra, Grangerová… Hermiono," zašeptal Snape. Chytil ji dvěma prsty pod bradou a naklonil jí hlavu, aby jí mohl lektvar nalít do hrdla.

"Udělejte to pro mě. Jestli vám na mně opravdu záleží, tak tohle vypijete," pronesl a přiložil jí lahvičku k bledým rtům. Když ji naklonil a tyrkysová tekutina Hermioně vtekla do úst, klidně polkla a spala dál.

Snape se narovnal a zaujatě pacientku pozoroval. Neznal vhodné množství, ani přesné dávkování, ale dle popisu lektvar působil tak, že po jeho pozření neměla kletba Avada Kedavra na čaroděje po dobu čtyř hodin vůbec žádný vliv. Snape doufal, že pokud lektvar ničil veškeré účinky kletby, dokáže je vyhnat i z Hermionina tělesného systému. Podle jeho předpokladů by mohla stačit jedna dávka, aby se kletba z její krve vytratila, Snape ale potřeboval jistotu. Bude ji zásobovat lékem tak dlouho, dokud lektvar na zjištění příčin smrti nepřestane kletbu v jejím těle detekovat.

Po čtyřech hodinách jí dal lektvar znovu a pak ještě jednou. Do tváří se jí postupně vracela barva a její dech se prohluboval. Byla vysílená stresem a nedostatkem jídla, Snape si byl ale postupně stále jistější, že lektvar zabral.

Ráno se vrátil na ošetřovnu a byl přesvědčený, že s sebou nese poslední dávku. Vstoupil do místnosti a spatřil Grangerovou opřenou zády o polštáře, jak mluví s madam Pomfreyovou.

"Ach, Severusi!" rozpřáhla ošetřovatelka ruce, když si všimla, že stojí ve dveřích. "Ty jsi to snad dokázal! Samozřejmě ještě není nic jisté, ale slečně Grangerové už je mnohem lépe."

Snape pomalu přešel k posteli a zvědavě si Hermionu prohlížel. Zvedla k němu zrak a Snape v jejím výrazu četl nejistotu. Působila unaveně a v očích jí chyběl ten zdravý, rozjařilý lesk, který v nich jindy vídával, jinak ale vypadala docela normálně.

"Slečno Grangerová," oslovil ji a dal si záležet, aby jeho hlas zněl naprosto odměřeně a nezúčastněně, jako by k ní necítil nic víc než běžný zájem o zdraví pacientky. "Přinesl jsem vám ještě jednu dávku lektvaru."

Byla nervózní, všiml si. Kousala si dolní ret a pohled stáčela na své ruce místo toho, aby se mu podívala do očí. Něco mu teď dluží, uvědomil si Snape, a to pomyšlení ji určitě uvádí do rozpaků. Jistě, nikdo přece netoužil po tom být zavázán netopýrovi ze sklepení.

"Nikdy vám nebudu moct dostatečně poděkovat, profesore," zašeptala. Skoro nemohla uvěřit tomu, že před ní stojí - živý a v rámci možností v pořádku. Madam Pomfreyová jí před jeho příchodem stihla sdělit, že opustil ošetřovnu, a Hermioně při těch slovech poskočilo srdce radostí. Nic se ale nemohlo vyrovnat tomu, když ho tu teď viděla na vlastní oči.

"Jak říkala madam Pomfreyová, ještě budeme muset udělat závěrečné testy, nerad bych něčemu předbíhal." S těmi slovy jí podal lahvičku s lektvarem. Poslušně si ho vzala a vypila.

Toužila se ho zeptat, kde lektvar objevil a co vše musel obětovat, aby ji zachránil, ale nedokázala zformulovat žádné otázky. Teď snad ale budou mít dostatek času o všem si promluvit a třeba se najde i příležitost, aby mu osobně vypověděla to, o čem psala ve svém dopise. Ano, teď bude mít na všechno ještě dostatek času.

"Je mi líto, že jste byl zraněn," pronesla a bezděčně uhladila rukama pokrývku.

"Jen drobná nepříjemnost," mávl Snape rukou a dal si záležet, aby nepoznala, že ho žebra pořád bolí.

Hermiona pochopila, že to není tak docela pravda, nechtěla ale jeho slova rozporovat a zraňovat jeho mužskou pýchu. Přece se zařekla, že na něj bude milá. "Určitě vás to muselo stát nemalé úsilí a já jsem vám moc vděčná, profesore."

Snape jen přikývl. Jistěže je mu vděčná, ale to mu nestačí. "Předpokládám, že se tedy cítíte lépe."

"Lépe?" usmála se Hermiona. "Poprvé po dlouhé době mě nic moc nebolí. Je to jako zázrak."

Kéž bych mohl říct to samé, pomyslel si Snape. Když se ale zahleděl na slečnu Grangerovou, na svá zranění úplně zapomněl. Zažíval pocity, které by se daly skoro přirovnat ke štěstí. Snape nebyl šťastný už dlouho a přesně si nevybavoval, jak se ten pocit projevuje, jeho současný stav se tomu však určitě hodně blížil.

"Nikdo pro mě neudělal nic takového jako vy. Zachránil jste můj život a při tom riskoval ten svůj," vytrhla ho ze zamyšlení a tváře jí zrudly.

Rdí se studem, že svému nerudnému profesorovi musí nahlas projevit vděk, pomyslel si Snape hořce a zkřivil koutek úst.

Hermiona cítila, že je rudá až ke kořínkům vlasů. Je to hrdina, blesklo jí hlavou a uvědomila si, že ji to vnitřní prohlášení vzrušilo. Při pohledu na Snapeův opovržlivý výraz jí ale tělo polil pot. Nemocniční pyžamo se na ni nepříjemně lepilo, přestože byl v místnosti chlad způsobený pootevřeným oknem, jímž dovnitř proudila listopadová vůně blížících se plískanic. Musí si o ní myslet, že je patetická, přemýšlela. Určitě už teď lituje toho, že se pro ni tak namáhal.

Nevěděla, jak by s ním měla mluvit. Něco se hrozně změnilo a Hermiona se bála, že už v jeho přítomnosti nikdy nebude stejnou osobou jako dřív. Nedokázala si představit, že by na něj mohla být znovu drzá, že by mu mohla projevit neúctu. Přemítala, jestli je to nějaký hlubší cit, nebo jen neskonalý respekt, co ji k němu vábí, bylo jí ale jasné, že on o ní v noci určitě nesní.

Ach bože! Změnil ji, a to se jí ani nedotkl.

Sklouzla pohledem na jeho ruku uvězněnou v dlouhém černém rukávu, ve které držel prázdnou lahvičku od lektvaru. Přepadla ji téměř neovladatelná touha dotknout se ho, položit mu dlaň na jeho bledou kůži a lehce po ní přejet bříšky prstů. Skousla si ret. Věděla, že si to nemůže dovolit.

"Nechám vás odpočinout a dojdu připravit lektvar na zjištění příčin smrti, abychom mohli provést závěrečné testy," pronesl chladně a přerušil tak tok jejích myšlenek.

Než se stihla vymanit ze své uhrančivé představy a reagovat na jeho slova, byl pryč.


Hermiona se vrátila do svých komnat po pěti dnech od svého zázračného procitnutí na ošetřovně. Snape se za ní zastavil jen jednou, aby zkontroloval, jestli se její zdravotní stav nezhoršil. Znovu už se neobjevil a Hermiona by lhala sama sobě, kdyby si nepřiznala, že ji to mrzelo.

Rozhlédla se po pokoji, jako by se vracela domů po dlouhém pobytu v cizině. Nic se tu nezměnilo, jen dopis pro Snapea, který zanechala na psacím stole, byl pryč. Někdo ho musel najít a dát ho Snapeovi. Ale co, mávla nad tím rukou. Stejně by mu všechno řekla. Přála si, aby to věděl, jen mu to chtěla říct do očí.

Zvysoka dopadla na pohovku a objala červený polštář. Konečně si zase mohla plánovat budoucnost. Konečně se zase mohla těšit na nadcházející události. Na to, až bude učit své první hodiny, až Bradavice zapadají sněhem a až si zatancuje na vánočním plese… A ona věděla, s kým nejraději by pod svíčkami ve Velké síni tancovala. Se Snapeem však byla situace stejně zoufalá, jako když měla smrt na jazyku. Dělilo je od sebe až moc překážek.

Opřela se, zaklonila hlavu a zavřela oči. Vzájemné odlišnosti jsou však problémem, na kterém se dá pracovat. Záležitost ohledně kletby Avada Kedavra, která ji pomalu zabíjela, neměla vůbec ve svých rukách. Ženské svody jsou ale něco docela jiného…


"Ruku," přikázal Snape, a když mu Hermiona podávala prst, aby odebral kapku její krve, připadala si jako tenkrát, když spolu lektvar na zjištění příčin smrti vařili poprvé. Všechno teď ale bylo jinak. Tehdy výsledek očekávala se značnou obavou, nyní s nadějí. Tehdy ke Snapeovi necítila nic než respekt z povinnosti daný rozdílem v jejich postavení. Teď k němu cítila…. Co k němu vlastně cítí? zamyslela se. Ano, respekt a obdiv určitě, ale nebylo to náhodou i něco víc? Musela uznat, že v jejích očích prošel značnou proměnou. Když si ho teď zaujatě prohlížela, říkala si, že jeho vlasy vlastně nejsou mastné. Spíš lesklé a načechrané výpary z kotlíků. A ten velký hákovitý nos nebyl vůbec ošklivý, ale dodával jeho tváři dominantní, téměř až aristokratický vzhled. A jeho oči nevyzařovaly temnou zlověstnost, byly hluboké a vábivé. A jeho hlas ji rozechvíval jako strunu naladěné harfy…

"Slečno Grangerová?" vytrhl ji ten hluboký, sametový hlas z romantického zasnění a její pohled padl na lektvar v kotlíku. Vypadalo to, jako by v něm vířila jen obyčejná voda. Co to znamená? chtěla se zeptat, pak si ale vzpomněla na jeho minulá slova. Jestli vám v těle nekoluje jed, zbytky kletby, nebo cokoliv, co má co dočinění s kouzelnickými způsoby smrti, měl by lektvar zprůhlednit.

Hermiona otevřela oči dokořán. Byla zdravá! Dokázal to, zachránil ji! Neubránila se dojetí a do očí jí vyhrkly slzy. Než si to stačila uvědomit, otočila se na něj a s hlasitým "Děkuju, profesore!" mu skočila kolem krku. Pevně ho objala a hlavu mu položila na hrudník. Černá látka pod její tváří byla hebká a teplá, slyšela tlukot jeho srdce, cítila jemnou kořeněnou vůni… Ach, mohla by takhle zůstat celé hodiny!

Snape stál jako zkamenělý, paže spuštěné volně podél boků, než zaváhal, pomalu zvednul ruce a položil jí je na záda. Ten pohyb jako by Hermionu probral z transu. Trochu se od něj odtáhla, tváře jí zrudly a sklopila oči.

"Omlouvám se," špitla.

Snape ohrnul spodní ret. "Nemáte se za co omlouvat. Je mi jasné, že jste byla… přemožena emocemi."

Hermiona o krok couvla. Svá slova pronesl, jako by se jeho samotného žádné emoce netýkaly, a ona si opět uvědomila, že je pouhou učednicí a on obávaný profesor, který ji jedenáct let ve škole projevoval jen pohrdání. Propast mezi nimi byla moc velká.

"Teď si budete muset zvyknout, že vás tu ještě nějakou dobu budu otravovat," usmála se, aby prolomila nastalé ticho. Na všechno má dost času a za dobu jejího učednictví, kdy se budou každodenně potkávat na jídle ve Velké síni, na schůzkách učitelského sboru a během dozoru na chodbách, se může mnohé změnit.

"Otravujete mě už devět let, Grangerová. Myslím, že nějaký ten rok navíc přetrpím."

Hermioně zmizel úsměv z tváře. Tón, kterým tu větu vyřkl, v sobě nenesl ani náznak ironie. "To jsem ráda, profesore," odvětila chladně. "Nerada bych narušovala vaši… hm, životní harmonii." Znovu se podívala do kotlíku, jako by se chtěla přesvědčit, že barva lektvaru skutečně zůstala křišťálově průhledná, a opět si musela připomenout, že si předsevzala být na něj milá.

"Ještě jednou děkuju. Je mi jasné, že vám oplátkou můžu jen těžko něco nabídnout. Přesto kdybych pro vás mohla v budoucnu něco udělat, stačí říct." Naposledy se na něj váhavě usmála a pak za sebou nechala tiše zaklapnout dveře.

Snape se posadil na nejbližší židli a opřel si čelo do dlaně. Kdyby tak znala pravdu! Kdyby věděla, že jen ona mu může dát, po čem opravdu touží!


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | 24. října 2016 v 17:19 | Reagovat

Super kapitola, díky. Líbilo se mi, že si rovnou nepadli kolem krku. Teď teprve začne ten pravý souboj nervů. Už se těším na další kapitolu.

2 ozvenypriboje ozvenypriboje | 24. října 2016 v 18:11 | Reagovat

[1]: Díky za komentář:) Už vím, že povídka bude mít celkem 24 kapitol, a pomalu ale jistě se blížíme do finále:)

3 nina nina | 29. října 2016 v 23:14 | Reagovat

Na tuto povídku jsem narazila už před nějakou dobou a přísahala jsem si, že si ji přečtu až bude dokončená. Nesnáším, když mě nějaká povídka chytne a v polovině zjistím, že není hotová. Nooo dnes už jsem neodolala a celou ji přečetla. A musím říct, že je moooc povedená. Opravdu, je super že ještě někdo v dnešní době píše ffHP a navíc můj oblíbený pár. Takže díky moc za tento počin a teď už ji prostě musíš dokončit i kdybys nechtěla :-))

4 ozvenypriboje ozvenypriboje | 30. října 2016 v 13:12 | Reagovat

[3]: Snad už ji opravdu dokončím - dala jsem si termín nejpozději do Vánoc:)

5 martik martik | 30. října 2016 v 23:18 | Reagovat

Ta poslední věta je prostě dokonalá.

6 Smithb185 Smithb185 | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 21:21 | Reagovat

Fckin awesome things here. I am very glad to see your article. Thanks a lot and i'm looking forward to contact you. Will you please drop me a mail? edaebfcfddkegcec

7 perry holla perry holla | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 13:39 | Reagovat

Žádat o rychlý a cenově dostupný úvěr s Perry Holla půjček Company. perryholla07@gmail.com Jste v nouzi úvěru, nebo jste byl zase dolů od své banky dříve, toto je příležitost, kterou hledáte. Nabízíme všechny druhy úvěru jako podnikatelský úvěr, auto úvěr, úvěr společnosti, rizikový kapitál, domácí půjčky, studentské půjčky nebo jakýkoli úvěr podle svého výběru na 2% úrokovou sazbou. Zájemci nás mohou kontaktovat na Tato emailová adresa: perryholla07@gmail.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama