Je dospělost o absenci smíchu?

16. října 2016 v 13:53 |  Moje hlody
Tento týden mám nějakou přemýšlivou. Asi se radši vrátím zpátky k povídkám….



Ono se lehce řekne "Neboj se být svůj." Ale co reakce okolí? Vždyť to, jak nás vnímá okolí, často ovlivňuje náš život víc než to, jak vnímáme sami sebe.

Mám jeden charakterový rys, který mě vystihuje a o kterém všichni vědí, protože - ačkoliv se jedná o věc charakteru - nelze si toho nevšimnout.

Hodně se směju.

Často.

Nahlas.

Podle zvuku mého bujarého smíchu najdou opozdilí kamarádi stůl, u kterého s partou navečer sedíme v hospodě, podle rozjařilého rozhovoru do mobilu kolegové v práci zjistí, že se vracím ze schůzky ještě dřív, než otevřu dveře, a i ředitel dlící ve vedlejší kanceláři pozná, že už jsem zpět a bavím se s mými spolupracovníky.

Již několikrát se mě lidé v práci nebo ve škole ptali, jestli něco neberu. Chtěli by to prý taky. Tohle se mi ale stává, i když mluvím s profesory, s klienty nebo vysoce postavenými úředníky ze státní správy. Vždycky a s každým se najde důvod pořádně a od srdce se zasmát.

Často se lidé začnou smát se mnou. A často slyším, že jsem jako malé dítě. V dobrém mi bylo při různých příležitostech ze všemožných stran sděleno, že kvůli rozjařilému smíchu nevypadám dospěle a mé vystupování nepůsobí profesionálně a vážně, což je v mé práci spočívající v poradenství celkem problém.

Dospělí lidé jsou totiž vážní.

Opravdu je však znakem dospělosti absence smíchu? Toho bouřlivého a halasného, po kterém bolí bránice a díky jehož praktikování nemusíte chodit do posilovny? Je dospělácký život tak složitý, že se nenajde moc důvodů, proč se smát? Není smutné, že se častým smíchem přibližuji v očích okolí dítěti? Co to vypovídá o životě dospělých?

Dospělým lidem často chybí dětská fantazie. Neměla by jim chybět ještě touha a schopnost pořádně a od srdce se zasmát.

Smích prý léčí. S takovýmhle přístupem ale lidstvo brzo vychcípá…




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ratuska Ratuska | E-mail | 16. října 2016 v 14:50 | Reagovat

Co je ti do dospělých, ať se klidně nesmějou, neví, o co přichází :-D. Taky se směju často jako dítě a nenechám si to rozhodně vzít :-).

2 Eliss Eliss | Web | 16. října 2016 v 14:59 | Reagovat

Mojí mamce je padesát a taky se ráda a hlučně směje :-D Takže si nemyslím že by to byla záležitost věku...

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. října 2016 v 16:49 | Reagovat

V každém z nás žije takový ten maličkatý pozůstatek dítěte...jen celá ta komedie o tom, jak je život složitej, ho v nás udusává. Měli bychom se občas chovat ulítle, bez ohledu na to, kolik nám je.

4 Kája Kája | Web | 17. října 2016 v 19:32 | Reagovat

Jestli je dospělost o nesmání se, tak nechci být dospělá!

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. října 2016 v 20:28 | Reagovat

Dospěláci jsou trapní, když se neumí smát, neumí dát najevo souhlas nebo nesouhlas a jen povýšenecky na tebe čumí a čekají i když s tebou třeba ze srdce nesouhlasí, nic ti nepoví.
Bohužel se tak chovají i nezletilí.
Než jsem překonala osmnáctku, naučila jsem se z hrdla smát, naučila jsem se plakat. Už je mi devatenáct a myslím, že v životě se mi ty emoce budou hodit, protože dobře mířené a aplikované emoce jsou obrovskou předností. Například proto, že jsi tím výraznější než ostatní aniž by ses do toho nějak nutila nebo si to uvědomovala, což může mít i kladné stránky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama