Je to jen o příležitosti?

13. října 2016 v 17:20 |  Moje hlody
Asi jako každá ženská mám kamarádku. A tahle moje kamarádka má přítele. Mého kamaráda. Vlastně tedy měla přítele a jejich rozchod překvapil víc než výhra v loterii bez vsazeného tiketu.


Když se Jana rozhodla odjet na rok do zahraničí vydělat peníze a zažít trochu dobrodružství, její přítel Martin naoko hořekoval, že nebude mít nikoho, kdo by mu skládal ponožky. Dělali si z toho legraci. Byli spolu už několik let a byli si jistí, že se po Janině návratu vezmou. Rok odloučení na tom tehdy nemohl nic změnit. Každá z naší dámské party jsme jí ten vztah záviděla a z Martina zářila láska, zatímco Janě na ruce zářil diamantový zásnubní prsten.

Tři čtvrtě roku vše fungovalo na základě vzájemných návštěv a romantického natěšení na toho druhého a najednou zpráva - Martin potkal jinou dívku, zamiloval se a Janu opouští.

Prostě se to stalo.

Co je to, co drží dva lidi pohromadě? Je to něco hlubšího nebo jen prostá skutečnost, že spolu partneři tráví každou volnou chvíli? Že jsou spolu tak často, že nedostanou příležitost k radovánkám s někým jiným a vyvarují se známého sejde z očí, sejde z mysli?

Pokud se takový vztah tak jednoduše rozpadne, nabízí se otázka. Skutečně může být rozchod jen o příležitosti? Protože jestli ano, pak celý vztah je postaven na absenci příležitosti se rozejít. Smutná představa ve srovnání s těmi romantickými city a planoucí vášní Ingy Lindström. A jestli opravdu stačí tak málo k rozpadu vztahu, který byl okolím i samotnou dvojicí vnímám jako něco mimořádného, co máme pak dělat my ostatní? My, které se se svými partnery hádáme, štveme a občas i trochu nesnášíme. My, které nemáme vztahy ani zdaleka tak blížící se dokonalosti?

Má cenu snažit se budovat pevné pouto, když ho i tak jedna příležitost daná náhodou či disponibilitou času k hloupostem dokáže poslat do kytek, nebo je potřeba především udržovat absenci příležitosti se rozejít? Jsou zárukou trvajícího vztahu společně strávené chvíle a radostné zážitky, protože formují vzájemnou lásku, nebo protože díky těmto chvílím nemají partneři pomyšlení na objevování potenciálních milenců a milenek?

Opravdu stačí příležitost?


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. října 2016 v 17:45 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení, já osobně si nedovedu představit že bych se měla zamilovat do někoho jiného, s přítelem jsem už tři roky a doufám že nám to vydrží...

2 Adina Adina | Web | 13. října 2016 v 19:37 | Reagovat

Myslím, že doufat v to, že vztah "na dálku" vydrží rok je víc než naivní ať byl předtím tento vztah jakkoliv pevný. Budovat (nebo udržovat) něco na dálku je k ničemu. Ke vztahům patří vzájemná blízkost, jistota apod. a tyhle věci na dálku prostě nefungují.

3 Hrobárka Hrobárka | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 18:52 | Reagovat

:-) vtip je v tom, že žiadna istota neexistuje a ani nikdy neexistovala. Nikto nikdy nepovedal, že každý musí nájsť svoju životnú lásku. ;-) Takže hlavu hore a brať to s nadhľadom a ľahkosťou :-)

4 Wendy Wendy | Web | 13. listopadu 2016 v 18:55 | Reagovat

Když je blbej a nechá se...

5 hedd hedd | Web | 13. listopadu 2016 v 19:02 | Reagovat

Všechno je to v lidech. Kupříkladu já se se svým M. rozešla po skoro třech letech. A může za to jeden člověk, kterého jsem potkala před rokem čirou náhodou na táboře. Byl úplně jiný než M., ale tak nějak jsem si myslela, že to okouzlení po 14 dnech vymizí. Jenže nevymizelo. Trvalo další rok, kdy jsem věřila, doufala, že se vše s M. vrátí do starých kolejí. Ale pak mi došlo, že vlastně M. není mou láskou jako spíš přítelem.
Hle - přišlo to jak rána z čistýho nebe, když jsme si mysleli, že jsme pevní a zvládneme všechno. Ani jeden z nás nic takovýho nečekal.
Teď nemám ani M. ani toho, kým jsem byla okouzlena.

Myslím, že společně trávené chvíle trávíme spolu především proto, že chceme. Že je nám spolu dobře. A tím pádem nemyslíme na žádné milenky/milence. Jakmile dojde k odloučení, najednou chybí veškerá ta vzájemnost a blízkost, a tak se - chtě - nechtě - necháme okouzlit kde kým jen proto, že nám dá to, co nám momentálně chybí.

Fúúú, to jsem se nějak rozepsala. :-D

6 I am Jane I am Jane | Web | 13. listopadu 2016 v 19:25 | Reagovat

Kopačky znám moooc dobře :-( !!!

7 Júnový kvet Júnový kvet | Web | 13. listopadu 2016 v 19:39 | Reagovat

pekne napísané zamyslenie...
súhlasím s názorom Hedd!

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 19:50 | Reagovat

Příležitost dělá zloděje, ale neznamená to, že každý, kdo má příležitost, krade :-)
Ovšem může být lákán, ne? Nejsme svatí...
Když máš dostatek, snáz odoláváš.
A je to jak píše Hedd...
Najednou Ti ten druhý chybí, hledáš ráno v posteli to druhý teplý tělo a ono nikde...
A když se potom naskytne příležitost...

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 13. listopadu 2016 v 20:12 | Reagovat

My jsme s přítelem tři roky a já věřím, že nám to vydrží až na věky. Ale... vztahy se nečekaně rozpadávají i po pěti, deseti, dvaceti letech, takže asi ani já si nemůžu být jistá. A tak na to prostě nemyslím a říkám si, že není důležité, jestli je to opravdu navždycky, ale jestli pro teď to pro nás je navždycky.

10 Markett Jaymoor Markett Jaymoor | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 20:19 | Reagovat

Já byla se svým ex víc než rok. Měli jsme velké plány. Nebyl to úžasný vztah, ale milovala jsem ho a tak jsem s ním prostě byla. A pak během jednoho měsíce jsem potkala úžasného kluka, do kterého jsem se zamilovala a svůj vztah "kvůli němu" ukončila. Já prostě tvrdím, že láska je něco, co přijde, kdy se tomu zachce a prostě tak jako náhle a to je na tom to krásný :) Třeba se k sobě nakonec vrátí :)

11 veronika-ve veronika-ve | Web | 13. listopadu 2016 v 21:12 | Reagovat

Takhle se nad vztahem zamyslet by me nikdy nenapadlo. Vazne skvele zamysleni! Asi mi to ted dlouho bude vrtat hlavou. Jinak myslim si, ze v tomto pripade byla chyba v tak dlouhem odlouceni. S pritelem jsme spolu 4 a pul roku a nikdy by me nenapadlo odcestovat na tak dlouhou dobu. I kdyz verim a vim, ze se doopravdy milujeme, nebyla bych tak sobecka a neodjela bych. Fraze "Nase laska vydrzi vse." je jen naivni predstava fungovani vztahu z romantickych filmu.

12 Papája Papája | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 22:00 | Reagovat

Troufám si říct, že jsem měla podobný vztah, krásných 4,5 roku, každý by nám mohl závidět, i když jsme spolu nebydleli, nebyli zasnoubeni. K poničení vztahu nám ale nepřispělo odloučení na rok, ale stereotyp a z jeho strany žádná snaha. A druhým krokem pak byla příležitost k nevěře a tím se otevřely dveře k pauze, odloučení a proplakanému létu. Teď jsme opět spolu, ale není to takové, jaké to bylo, ani takové, jak by po odpuštěné nevěře mělo dle mého být. Tamta by totiž od něj měla vědět, že je zase se mnou a s ní končí.

13 vev vev | Web | 14. listopadu 2016 v 7:01 | Reagovat

Hezky napsané zamyšlení :)

14 klavesnicetuka klavesnicetuka | 14. listopadu 2016 v 9:48 | Reagovat

Osobně si myslím (z vlastní zkušenosti), že dlouholetý vztah drží společně prožité chvíle (dobré a zvláště ty těžké), společné budování, důvěra atd.
To že se někdo občas pohádá, v podstatě nic neznamená, to je v každém vztahu.
To, že jeden z toho vztahu někoho potká a náhle vzplane, zamiluje se nebo jak to říct, to se podle mě taky stává a pak je to na tom partnerovi, jestli "podlehne" nebo si řekne, zda si toho druhého partnera váží natolik, že by mu to nemohl udělat a stojí mu za to zahodit dlouholetý pěkný vztah kvůli náhle zamilovanosti. Taková ta náhlá zamilovanost kdy prostě potkáte někoho kdo je jiný než ten váš a to je lákavé že, stejně přejde.
Nevím, jestli jsem to napsala dobře, aby to bylo pochopeno:-)

U tvých kamarádů mi přijde "divné" že jeden chtěl cestovat a druhý na něho počkal. Nedovedu si představit, že by se manžel nebo já sebrala na rok pryč že chci jet sama poznávat svět. Jeli bychom určitě spolu. Nenechali bychom toho druhého v tom samotného...

15 Tai Todd Tai Todd | 14. listopadu 2016 v 12:18 | Reagovat

Lidi a city jsou nestálý. Aspoň podle mě. Jsem nezadaná ve světě zadaných(mám kolem sebe jen páry), takže to vidím často. Znám hodně párů, co spolu byli pět a víc let a u hodně z nich se stalo, že jsme někde byli, láskyplné pohledy, vrkání a za měsíc dva jsem jednoho z nich potkala "No my, už spolu nejsme".... A z 90% v tom byl někdo třetí, prostě jeden z nich potkal někoho jiného. Ale zajímavý je, že s tím někým jiným to skoro vždycky pak šlo o moc rychleji. Do roka svatba, dítě, přitom ve vztahu předtím se třeba pět let nic nedělo...Lidí prostě na světě běhá moc, takže šance, že ten s kým zrovna jsem, je opravdu ten "někdo" a fakt to vydrží a nepotkám někoho jiného, je celkem malá... Pak už kolikrát stačí k rozchodu i malý impulz.

16 naoki-keiko naoki-keiko | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 14:51 | Reagovat

No, asi ta příležitost opravdu stačí, a pak záleží jak je dotyčný člověk naladěn. Vždycky je to o náhodě, asi jako celý život :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama