I kletba sbližuje - 21. kapitola

5. listopadu 2016 v 13:47 |  I kletba sbližuje

Nastává zima a s bílou sněhovou pokrývkou přichází i vánoční ples… S kým si Hermiona zatančí pod jmelím? :D



Hermiona se cítila tak dobře, jako už dlouho ne. Stála před vyleštěným zrcadlem ve svých komnatách a spokojeně se v něm prohlížela.

Byl první den zimních prázdnin, takže se ráno dlouho povalovala v posteli, pak otevřela okno do sněhem zářící krajiny a rozhodla se vyrazit na ústředí Fénixova řádu. S Ronem, Harrym a Giny se vydováděli ve sněhu, jako by byli opět malé děti, které mohou zapomenout na šířící se nebezpečí a temnotu, dokonce postavili i obrovského sněhuláka, toho ale Fred s Georgem rozprskli kouzlem Reducto.

Celou dobu ji zajímalo, co v takový krásný zimní den asi dělá Snape, předvánoční pohoda na ústředí ale podobné myšlenky brzo rozehnala. Zakázala si na něj myslet, aby jí nic nemohlo zkazit zimní prázdniny a večerní ples na oslavu blížících se svátků.

Odpoledne si dala dlouhou horkou sprchu a pak se Ginny přes hodinu snažila zkrotit její neposedné vlasy do úhledného drdolu, který by se hodil k slavnostnímu zelenému hábitu, jejž si pořídila na nákupech před začátkem školního roku. Ten čas ji přišel neuvěřitelně vzdálený. Teprve teď si mohla konečně oddechnout, že vše zlé už je za ní. Alespoň na chvíli, napadlo ji. Na krátký čas, než na ni opět s plnou silou dolehnou hrůzy přetrvávající války s Voldemortem. Teď na to ale nehodlala myslet. Těšila se na večerní slavnost a na to, že se o Vánocích opět setká s rodiči, takže se upínala jen k těmto příjemným okamžikům.

Naklonila hlavu na stranu a ještě jednou se zhlédla v zrcadle. Musela uznat, že Ginny se účes opravdu povedl. Jednalo se o velký, skoro by řekla až romantický uzel, který dokázal pojmout všechny její vlasy a přitom vypadal volně a nadýchaně.

Barva se jí do obličeje už vrátila, zdravý vzhled však ještě podpořila růžovým pudrem. Kouzlem si vytvořila přirozený make-up, lesk na rty ale použila mudlovský. Aspoň chvilku chtěla na rtech cítit něco vláčného a chutného. Skoro jako polibek. Lesk se dal lehce setřít, nečekala ale, že by ten večer někoho líbala, takže se nemusela bát nevítaných rozmáznutých šmouh na tváři.

Chtě nechtě si vzpomněla na Snapea. Nerada si to přiznávala, ale doufala, že ho na vánočním plese uvidí. Neměla pochyb o tom, že ho Brumbál musel usilovně přesvědčovat, aby se oslavy zúčastnil, ale vsadila by se, že to nakonec dokázal. Byl to přece Brumbál…


Snape byl plně zaměstnán vařením lektvaru Štít proti smrti nebo tak nějak. Proč ho to nenapadlo dřív? Měl takový strach o Grangerovou, že si neuvědomil možnosti využití lektvaru ve válce proti Voldemortovi. Teď si tak připadal skoro jako bájný Targus připravující lektvar pro bojovníka Gilderoye Smrtihlava řečeného Nezranitelný. S tímhle lektvarem bude Řád neporazitelný….

Jen nechápal, proč musí ztrácet čas tím pitomým plesem! Vaření lektvaru v tolika dávkách, aby ho bylo dost pro všechny členy Fénixova řádu, bylo přece důležitější, jenže Brumbál trval na jeho účasti na té nesmyslné oslavě.

Taková hloupost! On netoužil po společenském rozptýlení! Netoužil naslouchat žvástům přiopilých kouzelníků a už vůbec netoužil po tom, aby ho Minerva nutila do tance!

Měl rád svůj nerušený klid. Dokonce se věci konečně začaly vracet do starých kolejí. Jen ta Grangerová zůstávala stále na hradě jako Minervy učednice, aby mu nadále připomínala, co mu v životě chybí.

Nechybí, promluvil jeho vnitřní hlas. Máš svoje lektvary, to stačí.

Lektvar nechutná jako ženský polibek…

Tak už dost! Snape položil míchadlo a opřel se oběma rukama o stůl. Byl tam ale přece ten dopis. Dopis, ve kterém mu Grangerová píše, že si ho váží…

Váží! Váží! Brumbála si taky váží, ale asi by s ním nechtěla strávit vášnivou noc.

Kruci, Snapee, vzpamatuj se!


Stoly ve Velké síni zmizely, takže byl vytvořen prostor pro taneční parket. Strop vypadal jako zimní obloha, ze které se snášely sněhové vločky, ty se ale rozplývaly ve vzduchu ještě, než dopadly na zem. Brumbál odmítal využít očarované hudební nástroje, protože by to nebyl stoprocentní zážitek, místo toho pozval živou kapelu. Nyní tak pobíhal mezi postávajícími studenty a profesory a pobízel je do tance. Sám jako dobrý příklad vyzval profesorku McGonagallovou, načež se k nim po chvíli připojilo několik párů. Taneční zábava mohla začít.

Hermiona věděla, že nebude schopná tancovat, dokud si nedá několik kalíšků punče, a ačkoliv pochybovala, že by ji k tanci skutečně někdo vyzval, přešla k míse, kde si naběračkou nalila horkou tekutinu. Na vánoční ples byli pozvání i členové Fénixova řádu, takže byla ráda, když konečně vešel Harry a Ron. Rychle se vydala za nimi, vděčná, že mohla přestat osamoceně postávat u občerstvovacího pultu.

"No teda, Hermiono," výskl Ron, když Ginny zatáhla Harryho mezi tančící páry. "Dodnes nechápu, proč nám to tehdy nevyšlo."

"Protože jsi byl citlivý jako pytel cementu," odpověděla Hermiona usmívajíc se na Ginny, která jí mávala z taneční otočky. "Už jsem se bála, že nepřijdete. Odpoledne jste nevypadali moc natěšeně."

"To víš, Hermiono," nepřestával si ji prohlížet Ron. "Bradavice už jsou minulostí, nevidím důvod, proč se do ní vracet."

"Ale, Rone. Jsou Vánoce. Lidé mají být spolu, aby si užili trochu zábavy a radosti."

"Nojo, vždyť jsem tady, ne?"

"A zatancuješ si se mnou?"

"To, že jsem přišel, ti musí stačit, Herm. Hodlám se bavit, hodlám popíjet a balit studentky, ale tancovat rozhodně nehodlám."

Hermiona se zakřenila. "A na co je hodláš balit, Rone, když ne na tanec? Na inteligentní konverzaci?" ušklíbla se.

"Tebe jsem taky sbalil," mrknul na ni.

"Dodnes nemohu uvěřit tomu, že se ti to povedlo."

Nečekala na Ronovu reakci a obrátila se k Harrymu, který se právě vracel z tanečního parketu. "Co ty, Harry? Zatancuješ si se mnou?"

Její kamarád se nervózně ošil, zatímco si uvolňoval vázanku. "Jsem si jistý, že budeš mít dost tanečníků, Hermiono." Bylo vidět, že sotva popadá dech. "Nerad bych, aby ses unavila se mnou, a pak musela odmítnout třeba Remuse nebo… nebo…" rozhlížel se po Velké síni a hledal pro Hermionu někoho do páru.

"Nemusíš se snažit, Harry. Je mi jasné, že si dnes nezatančím."

"… nebo Snapea!" dořekl Harry. Hermiona se ohlédla směrem, kterým se díval. Do sálu právě vstoupil mistr lektvarů. Na sobě měl sváteční černý hábit překrytý sametovým černým pláštěm a Hermiona musela připustit, že mu to sluší. S nechtěným smutkem si ale uvědomila, že s ním určitě tancovat nebude. Pravděpodobnost, že by ji Snape požádal o tanec, byla ještě menší, než že Brumbál přestane na stará kolena jíst sladkosti.

"Vtipné, Harry," zabručela s pohledem stále upřeným na Snapea. Ve skutečnosti doufala, že ho tu potká. Plánovala mu v uvolněné atmosféře večera říct vše, co měla na srdci: Že jí není lhostejný, že ho obdivuje… že ho má ráda.

"Jak vidím, zůstanu zase na ocet," pronesla trochu zklamaně, když se podívala po tančících dvojicích. Cítila se, jako by dokázala létat, místo toho nemohla ani tančit. Na to bylo zapotřebí dvou.


Snape neomylně ihned po vstupu do Velké síně zamířil k občerstvovacímu pultu a nalil si pořádný hrnek punče. Vypil ho na ex, nalil si další, a pak se teprve otočil do sálu. Na tváři měl dokonale přezíravý, ignorantský výraz, jímž dával účastníkům plesu jasně najevo, že jeho přítomnost není výsledkem svobodné volby.

Jakmile ho Brumbál spatřil, okamžitě se k němu připojil. "Tak vidím, že jsi nakonec přece jen dorazil," zajiskřilo mu v očích.

"Jako bych měl na výběr," povzdechl si Snape a opět se zhluboka napil.

"Ale, Severusi. Každému přijde tu a tam vhod trocha toho společenského života. Nebuď pořád takový morous a jdi si užít trochu nezávazné konverzace nebo nějaký ten tanec s krásnou dámou. V sále je spousta nezadaných čarodějek a ty už máš dozajista věk na to, aby sis našel partnerku."

"To není záležitost věku, Brumbále, ale toho, že o žádnou partnerku nestojím. A i kdyby, tak tu není žádná vhodná," zavrčel. Žádná, která by mě chtěla, opravil se v duchu. Odvrátil pohled od punče a bezděky se rozhlédl po sále. Jeho zrak padl na Grangerovou.

Hermiona se prudce otočila, když Snape zvedl hlavu a všiml si, že ho upřeně pozoruje.


Po šesté dávce punče už Snape nebyl tak přesvědčený, že by pro sebe nenašel žádnou vhodnou čarodějku. Musel uznat, že alkohol činil ženy v sále… přijatelnějšími. A jednu z nich obzvlášť. Jak si mohl dříve myslet, že neoplývá žádným hezkým rysem? Měla nádherné upřímné oči, malý nos a bohatou hřívu vlasů upravenou v jednoduchém, přesto velmi elegantním drdolu. A ten zmijozelsky zelený hábit, který si, bůh ví proč, vzala na sebe, podtrhoval její smyslnost a tajemnost a činil z ní dokonalou svůdnici.

Snape se jako již tolikrát zděsil svých myšlenek. Přiznat si, že se mu líbí, znamenalo odsoudit se k hořkému zklamání. Neexistovala možnost, že by kdy byla jeho. Ona si o něm totiž určitě nemyslí, že je vzorem svůdníka.

Ne, že by ji miloval. To byla bláhová představa. Asi ten alkohol, nebo možná skutečnost, že jí to tento večer neobyčejně slušelo, způsobily, že ji chtěl. Chtěl ji tak moc, jako nic v životě. Ani po pokoření Jamese Pottera netoužil jako po jejím doteku. Neprahl tak ani po místu učitele Obrany proti černé magii.

Vnímal divoké bušení svého srdce. Hrudník mu svírala úzkost, neumožňující pořádně se nadechnout. Nikdy v životě si neuvědomil, jak moc může bolet představa, že nedostanete něco, po čem skutečně, horoucně toužíte.



Hermiona se začínala trochu nudit, když k ní náhle přistoupil Snape a podal jí hrnek punče.

"Vypadáte, že jste si konečně stejně jako já uvědomila naprostou zbytečnost podobných událostí," pronesl. Hermiona se překvapeně otočila. Snape měl přivřené oči, jeho pohled byl rozostřený. Evidentně toho vypil víc, než byl schopný zvládnout.

"Děkuju," převzala od něj pohár. "Ale nesouhlasím s vámi. Já se bavím," odpověděla, ačkoliv nebyla úplně upřímná. Mrzelo ji, že ještě neměla příležitost si zatancovat, a s nevysloveným přáním upřela své oči na Snapea.

Snape rozeznal v jejím pohledu naději smíchanou s touhou. Jako by ho vybízela, ať něco udělá, ať konečně zboří tu hranici mezi nimi. Výzva v jejích očích mu dodala odvahy a povzbudila ho k činům. "Blíží se Vánoce, slečno Grangerová. Já už vám svůj dárek dal, je načase, abyste zase vy dala něco mně na oplátku."

Hermiona byla zaskočená. Snape si tak napřímo říká o dárek k Vánocům? Když ale viděla jeho rozostřený pohled, uvědomila si, že opravdu vypil víc alkoholu, než bylo moudré, a musela se nad jeho požadavkem usmát.

"Samozřejmě, že plánuju dát vám nějaký dárek, profesore. Koneckonců jsme skoro kolegové, zachránil jste mi život a možná by z nás mohli být i přátelé…"

Snape ji zarazil. "Jestli o něco nestojím, tak je to mít vás za přítele. Přátelé po vás akorát pořád něco chtějí, ale sami jsou k ničemu."

Hermiona se zamračila. "Co tedy chcete, profesore?" zeptala se uraženě. Bylo jí líto, že nestojí o její přátelství, ale vlastně ji to ani nepřekvapilo. Tolik tedy k tomu, že by se mezi nimi mohl rozvinout nějaký hlubší vztah. Opravdu ji považoval jen za otravnou studentku.

"Vy víte, co chci, Grangerová," protáhl Snape.

Hermioně chvíli trvalo, než se obrnila proti bolesti vzdouvající se někde za jejími žebry. Po hlubokém nádechu se opět dokázala tvářit přirozeně, na jejich rozhovor se ale soustředila jen stěží.

"Nedělejte stydlivku," zašeptal. "S vaší pronikavou myslí vám to musí být jasné."

"Nevím, o čem mluvíte," ohradila se. Co by si mohl přát? Nějakou knihu? Nebo vzácné přísady do lektvarů?

"Ale víte," trval na svém Snape, zatímco ji spaloval pohledem. "Dlouho jsem nepotkal ženu jako vy. Chci vás. Chci vás teď."

Hermiona zůstala stát s pusou dokořán.

"Za všechno se platí, Grangerová, a já vám prokázal službu penězi neocenitelnou. Zachránil jsem vám život." Přistoupil těsně k ní a naklonil se k jejímu uchu. Cítila jeho horký dech na své kůži. "Zachraňte vy ten můj," zašeptal.

Hermioně se zasekl vzduch v plicích. Ta slova, ačkoliv byla pronesena jemným, tichým tónem, jí skoro vyrazila dech. Nevěděla, jestli byla víc překvapená, rozzuřená nebo ponížená. Cožpak si skutečně myslel, že mu jako odměnu nabídne to, co navrhoval? Copak ji bral jako lehkou holku, která za svou vděčnost zaplatí vlastním tělem?

Všechna její předsevzetí o tom, že ho zachrání, že na něj bude milá a že mu dá kus štěstí, pokud toho bude schopná, byla pryč.

Mizera jeden! hromovala, když spěšně odcházela ze sálu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martik martik | 6. listopadu 2016 v 13:18 | Reagovat

Vypadá to, že Severus nezvolil zrovna vhodná slova. Ale jistě mu bude brzy odpuštěno. Díky za další kapitolu

2 Pavla Pavla | 8. listopadu 2016 v 20:37 | Reagovat

Teda ten Severus to ale zvojtil! Občas je jak slon v porcelánu. Moc díky za další kapitolu.

3 Ginger White Ginger White | Web | 10. listopadu 2016 v 17:11 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem tvůj blog objevila. Dobře napsané. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama