I kletba sbližuje - 22. kapitola

27. listopadu 2016 v 18:28 |  I kletba sbližuje
Snape se probouzí s kocovinou a Hermiona jede navštívit rodiče. Budou vánoční svátky skutečně dny klidu a míru?

S touhle kapitolou jsem dost nespokojená, protože na psaní teď vůbec nemám čas, ale snad mi to odpustíte... )


Snape se probudil do šera své ložnice a jasné mu byly dvě věci. Věděl, že ho pekelně bolí hlava a že jinak neví vůbec nic. Co se včera dělo? přemítal, když odhrnoval přikrývku. Mátožně se opřel o noční stolek a nahmatal malou skleněnou lahvičku, ke které byl připevněn pergamen se vzkazem.

Tohle jsem našel v tvém skladu. Podle toho, jak jsi včera vypadal, se určitě bude hodit.

Brumbál


Snape lahvičku odšpuntoval a přičichl k jejímu obsahu. Lektvar proti kocovině. V duchu poděkoval Brumbálovi za jeho předvídavost. Jen co lahvičku vyprázdnil, udělalo se mu o mnoho lépe. Padnul zpátky na postel, koukal do stropu a přemýšlel. Vzpomínal si, jak ředitel radostně pobíhal mezi tančícími páry, viděl před sebou klesající hladinu punče v porcelánové míse na dlouhém prostřeném stole a vybavoval si Grangerovou ve svůdném zeleném hábitu…

Kruci!

Vzpomněl si, jak čekal na příležitost, až zůstane o samotě, a jak se v něm zvedaly vlny vzteku vůči Potterovi a Weasleymu, kteří kolem ní pořád kroužili, čímž mu znemožňovali ji oslovit. Když se konečně oba ztratili, nalil hrnek punče a připojil se k ní…

Chytil se v posteli za hlavu. Skutečně řekl to, co si myslel, že řekl?

U Merlinových vousů… Už s ním nikdy nepromluví! Nikdy se na něj nepodívá těma svýma hřejivýma očima a dozajista už si o něm nikdy nepomyslí, že je muž hodný respektu.

Snapee, tys to teda podělal…


Hermiona zaklapla kufr, zmenšila ho a zastrčila do kapsy volného pleteného svetru, ve kterém si připadala tak nepřitažlivě, jak to jen šlo. Po včerejšku netoužila cítit se sexy. Zimní kabát si přehodila přes ruku a vyšla ze svých komnat, jež se pro jistotu rozhodla zabezpečit kouzlem proti vniknutí.

Těšila se, až opět uvidí rodiče a že jí shon při přípravě na vánoční svátky nedovolí myslet na Snapea. Při vzpomínce na jejich setkání na plese se zakřenila. Ani si nevšimla, že jedno z ochranných kouzel sesílá už podruhé. Čeho se tak obává? Snape se určitě nebude pokoušet vloupat do její ložnice, aby tam hledal použité spodní prádlo nebo tak něco. Hermiona nad tou myšlenkou okamžitě nevěřícně zakroutila hlavou. Jeho včerejší prohlášení ji zřejmě natolik vyvedlo z míry, že jí mohla v mysli vytanout i tak hloupá představa. Už od rána, kdy posílala sovu na ústředí Fénixova řádu se vzkazem, ve kterém se omlouvala za své spěšné opuštění plesu, byla ve špatné náladě. Její nevolnost měla jméno Snape.

Jak si mohl dovolit s ní takhle jednat? Chápala, že byl opilý, ale stejně… Cožpak pro něj nebyla víc, než jen kus masa? Na druhou stranu si musela přiznat, že pomyšlení, že po ní touží alespoň fyzicky, jí lichotilo.

Dlouho jsem nepotkal ženu jako vy. Chci vás…

To přece bylo lepší, než kdyby o ní vůbec nepřemýšlel, nebo ne?Třeba pro něj znamenala skutečně víc než jen otravnou studentku. I kdyby ji považoval pouze za ženu vhodnou k zahřívání jeho postele, možná by se uvolila podlehnout…

Ale Hermiono! okřikla se. Ponižuješ sama sebe! Cožpak nestačilo, jak ji urazil? Vždy si vážila svého intelektu a svých schopností. To samé očekávala i od svého partnera, její hrdost jí zakazovala přijmout cokoliv menšího.

Seběhla schody do Velké síně a zamířila ke dveřím. V oblouku brány stála temná postava v černém kabátu. Evidentně tam na ni čekal, zatímco bez hnutí sledoval zasněženou krajinu před sebou jako socha vytesaná do ledu. Jedno se mu muselo nechat, napadlo Hermionu. Nebyl zbabělec. Jiný muž by se pravděpodobně schoval do svých komnat a nevystrkoval nos, dokud by se nepřesvědčil, že se situace uklidnila. Vždy věděla, že Snape má odvahu, čelit zhrzené ženě ale bylo ještě nebezpečnější, než stát tváří v tvář rozzuřenému Voldemortovi.

"Slečno Grangerová," otočil se jejím směrem, když uslyšel tiché kroky. V obličeji byl stejně bílý jako sníh, který pokrýval školní pozemky, vlasy měl rozdrbané. "Doufal jsem, že na vás narazím."

"Zajímavé. Já doufala v pravý opak."

Sklonil hlavu. "Včera jsem se pravděpodobně dopustil neuváženosti…"

"Ano, je mi jasné, že jste v tu chvíli moc neuvažoval," odsekla uraženě. Vytáhla z rukávu kabátu pestrobarevnou šálu a zimník si přehodila přes ramena. Šálu si několikrát obtočila kolem krku.

"Chtěl jsem se vám omluvit."

"Neomlouvejte se, když to nemyslíte vážně."

"Nechtěl jsem vás urazit."

"Ale prosím vás!" pohlédla mu do očí. "Urážíte všechny a pořád. Mě a mé přátele urážíte od prvního ročníku. Nikdo z nás vám nic neudělal, přesto jste si nás celé ty roky dobíral. Mně jste se vysmíval jen kvůli tomu, že jsem měla ráda studium, že mě bavilo ležet v knihách. Přitom vy jste v tomhle ohledu úplně stejný."

Zklamaně se na ni zadíval, až Hermionu nečekaně píchlo u srdce. Copak opravdu čekal, že v klidu přijme jeho omluvu? "Co jsem vám napsala v tom dopise, byla pravda. Skutečně jsem to tak cítila. Teď ale vidím, že jsem klamala samu sebe."

Zapnula si kabát a rychlým krokem se vydala pryč. Čerstvě napadaný sníh křupal pod jejími vysokými botami a pestrobarevná šála spolu s dlouhými kudrnami za ní divoce vlály.

Snape ji smutně sledoval. V roli Smrtijeda byl často svědkem strašlivých hrůz, musel se účastnit mučení a vražd, nikdy se ale necítil tak vnitřně odloučený od krás a radostí světa jako právě teď. Po těle ho kousal chlad, nemající ale nic společného s venkovní nízkou teplotou. V ten okamžik měl pocit, jako by ho opouštěla navždy.


"Hermiono!" rozpřáhla ruce její matka, když otevřela dveře a spatřila svou dceru stát na zápraží. S rodiči byla Hermiona v pravidelném kontaktu, od prázdnin je ale neviděla, ze společného setkání byla proto trochu nervózní. Dlouze se objaly a paní Grangerová ji rychle vedla do tepla. "Posaď se ke krbu, venku je pěkná zima, musíš být promrzlá na kost."

Hermiona se usmála. "Je mi fajn, mami. Na zahřátí máme kouzla, víš."

Paní Grangerová nalila do dvou hrnků svařené víno a jeden podala Hermioně. "Promiň, drahoušku. Vždycky zapomenu, že je má dcera čarodějka."

Hermiona cítila, jak jí kořeněná tekutina klouže hrdlem a příjemně ji uvolňuje. "Kde je taťka?"

"Šel ještě něco koupit, za chvíli tu bude. Když jsi napsala, že přijedeš, byli jsme radostí bez sebe. Na uvítanou uvařím k večeři tvé oblíbené jídlo."

"Díky, mami, ale kvůli mně se určitě nenamáhej."

Paní Grangerová se natáhla do poličky nad kuchyňkou linkou pro starou kuchařku po babičce. "Dcera nás přijede navštívit po takové době… To je přece potřeba připravit něco pořádného. Ale s vyprávěním počkej na tátu, nerad by o něco přišel."

Hermiona přikývla. O své nemoci se jim v dopisech zmínila jen letmo, nenapsala jim, že jí hrozila smrt. Nechtěla je děsit, dokud by nebylo jisté, že už nemá naději. Teď se tak s nimi ale nemohla podělit ani o radost, že kletbu porazila. Už se k tomu však stejně nechtěla vracet. Rozhodla se hledět do budoucnosti, kde leželo ještě mnoho těžkostí, které bude muset se svými přáteli z kouzelnického světa překonat.

Otec se vrátil za několik minut s plnou nákupní taškou. Radostně se s ním pozdravila a v následném hovoru, ve kterém jim vyprávěla o tom, co se událo za dobu, kdy se neviděli, zapomněla na vše ostatní.



Celý týden pomáhala rodičům zvelebovat dům a uklízet. S mámou napekla perníčky, zatímco ujídala již hotové cukroví, s otcem natáhla kolem keřů lemujících plot elektrická světýlka a podél balkónu připevnila zelenou girlandu. Ozdobila vánoční stromeček a poté, co na něj pověsila poslední slaměnou ozdobu, se pohodlně uvelebila před televizí. Cítila se tak mudlovsky, jako už dlouho ne. Uvědomila si, jak jsou některé mudlovské vynálezy příjemné. Během sledování pohádek a romantických komedií si dokonale odpočinula od všech starostí. Obývací pokoj voněl kořením a z každého koutu sálala vánoční atmosféra. Jen hořící svíčky, které její máma zapálila na vánočním věnci a rozestavila na konferenční stolek, police i bar spojující obývací pokoj s kuchyní, jí připomněly Velkou síň v Bradavicích, díky čemuž si okamžitě vzpomněla na Snapea.

Štědrý den plánovala strávit s rodiči, pak se vrátí na ústředí. Chtěla být po ruce, kdyby bylo potřeba. Nevěřila totiž, že by Smrtijedi ctili klid vánočních svátků a dali si pauzu od svých útoků. Pravděpodobně to bude spíše naopak. Rodičům se se svými obavami nesvěřila, nechtěla je děsit. Znali ji ale až moc dobře, a jak se blížil čas jejího odjezdu, poznali, že je napjatá. Ve skutečnosti to ale byly spíše myšlenky na opětovné setkání se Snapeem, které jí tvarovaly vrásky mezi obočím.

"Co ten váš Felixův řád, nebo jak se ta organizace jmenuje? Zase připravujete něco nebezpečného, že ano?" zeptal se jí táta u sváteční večeře poté, co si ji dlouhou dobu mlčky prohlížel.

"Víš, že to teď není jednoduché. Kouzelnický svět je ve válce, každou chvíli může přijít rozhodující bitva. Musíme na to být připravení."

"Ale ty přece nemůžeš jít do žádné bitvy, Hermiono," pronesla její matka s lehce ustaraným tónem, jako by jí vysvětlovala, že nemůže jít na slavnostní večírek v teplácích. "Jsi ještě skoro dítě."

"V kouzelnickém světě jsem už dva roky dospělá. Navíc je mou povinností bojovat, když to bude zapotřebí."

"Co když se ti něco stane?"

Už se skoro stalo, napadlo Hermionu. "Máme na své straně nejlepší kouzelníky této doby," řekla prostě. Doufala, že ta věta dokáže rozehnat jakékoliv obavy. Na její vlastní strach zabírala. Vždyť ji zasáhla vražedná kletba, a Snape přesto dokázal zvrátit její účinky. Možná, že kdyby to rodiče věděli, tolik by se o ni nebáli. Možná by se však báli ještě víc…

"Ale ten… ten černokněžník je přece také mocný kouzelník, ne?"

"Je," přiznala Hermiona. "Ale není mocnější než Brumbál."

"Tak proč to potom trvá tak dlouho?"

Na tuhle otázku neměla Hermiona odpověď. Nemohla rodičům vysvětlovat nic o viteálech, Voldemort by pak v jejich očích vypadal jako nesmrtelný a bránili by jí odejít. "Má mnoho stoupenců. Řád musí být obezřetný, aby se vše obešlo bez zbytečných ztrát na životech."

"Slib nám, že budeš opatrná."

"Slibuju."

"A máš teď v tom vašem světě aspoň někoho, kdo ti bude stát po boku? Víme, že s Ronem to nevyšlo, ale třeba už se objevil někdo jiný?" usmála se paní Grangerová.

"Mám spoustu přátel, o které se můžu opřít."

"Víš, jak to myslím."

Hermiona věděla moc dobře, jak to její mamka myslí. Místo odpovědi si ale rychle strčila do úst vidličku s kusem nabodnuté ryby. Na tohle téma neměla chuť se bavit.


Dvacátého šestého prosince večer seděla na pohovce před televizí a pro zopakování si četla učebnici Přeměňování pro třetí ročník, když se v místnosti objevil Harryho patron. "Máme zasedání na ústředí Řádu. Čekáme tě nejpozději v sedm hodin," sdělil jí stříbrný jelen, než se rozpustil ve vzduchu.

Hermiona knihu zaklapla a vyběhla do patra pro své věci, které měla sbalené už od rána. Rozloučila se s rodiči a přemístila se na Grimmauldovo náměstí.

"Co se děje, Remusi?" zeptala se Lupina scházejícího po schodech do přízemí, když věšela svůj kabát v předsíni. Tvář měl popelavě šedou a vrásky na čele a kolem očí hluboké jako polní brázdy.

"Brumbál svolal kompletní zasedání. Snape evidentně získal nějakou cennou informaci, jejíž probrání nesnese odkladu."

"Kde jsou ostatní?"

"Molly připravuje v kuchyni pohoštění a Ginny jí u toho asistuje. Kluci jsou nahoře."

Přikývla a šla se se všemi pozdravit.


Obývací pokoj byl plný lidí, až se v něm skoro nebylo možné pohnout. Mezi známými i neznámými návštěvníky se proplétala paní Weasleyová se stříbrnými podnosy v rukou a nabízela cukroví. Před ohněm plápolajícím ve zčernalém krbu stál Brumbál a vedle něho s rukama založenýma na hrudi Snape. Mistr lektvarů upíral zamračený pohled na okno ozdobené námrazou, jako by mezi ledovými ornamenty hledal odpověď na nějakou složitou otázku.

Kývla na pozdrav profesorce MgGonagallové a posadila se na područku moly prožrané pohovky vedle Rona. Dělala, co mohla, aby jí zrak nesklouzával z ředitele na mistra lektvarů. Přesto cítila, že po ní Snape občas vrhl zamyšlený pohled, nikdy ale ne na tak dlouho, aby si toho všimli i ostatní.

Chvíli trvalo, než si členové řádu posedali nebo si našli místo někde v rohu místnosti, do toho se ozývalo stále další a další klepání na dveře. Po několika napjatých minutách Brumbál konečně zvedl ruce, aby přítomné utišil. "Věřím, že už jsme všichni, takže vás vítám na tomto mimořádném zasedání. Dostaly se k nám velmi zajímavé zprávy, jež je potřeba okamžitě prodiskutovat. Tímto předávám slovo Severusovi, který vám vše vysvětlí."

Snape udělal krok dopředu a Hermiona mu chtě nechtě musela věnovat plnou pozornost. Vypadal unaveně, jako by se od jejich posledního setkání v bráně hradu vůbec nevyspal. Byl tím důvodem Voldemort nebo ona?

Tolik si nefandi, Hermiono, řekla si pro sebe. Přes Vánoce si na tebe určitě ani nevzpomněl.

"Voldemort chystá velkou schůzi Smrtijedů. Silvestrovskou párty, jak sám říká," pronesl Snape s ohrnutým rtem. Slovo párty vyřkl nanejvýš zhnuseně. "Setkání začne v sídle Malfoyů v osm hodin večer, pak se půjdou Smrtijedi bavit na veřejnost. Mají na ten večer vytipováno několik mudlovských rodin, o kterých jsem naposledy říkal, že jsou na jeho seznamu. Na oslavě, která bude vraždění předcházet, se sejdou všichni Smrtijedi. Máme jedinečnou příležitost...."

"Jsi blázen, Snapee!" nenechal ho domluvit Mundungus Fletcher. "Na tolik Smrtijedů nás není dost! Rozpráší nás! Všechny nás pozabíjejí! Zvlášť, když s nima bude i Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit!"

"Proto máme tohle," sáhl Snape do kapsy kabátu a vytáhl malou lahvičku. "Je to lektvar způsobující nulový účinek vražedné kletby. Pokud ho vypijete, čtyři hodiny na vás nebude mít Avada Kedavra žádný vliv."

Hermiona zúžila zrak. Tak tohle byl ten zázračný lektvar, který ji postavil na nohy! A Brumbál se Snapeem evidentně přišli i na jeho další využití. Takže celou tuhle válku možná rozhodne Snapeova houževnatost při snaze zachránit jí život…

"Co je to za nesmysl?" ozval se Moody, jehož kouzelné oko se pátravě upíralo na malou lahvičku ve Snapeově ruce. "O takovém lektvaru jsem nikdy neslyšel."

"Můžu potvrdit, že skutečně funguje," vložil se do rozhovoru Brumbál. "Věřím Severusovým schopnostem natolik, že jsem ho na sobě sám vyzkoušel. A Severus ho má dost pro nás všechny."

"Co ostatní kletby?" zeptal se Lupin.

"Proti Avadě budete chránění, ale Mdloby na tebe, Expeliarmus, Sectumsempra, Crucio a další kouzla jsou také nebezpečná. Vsázíme na to, že většina Smrtijedů používá smrtící kletbu. Než si uvědomí, že neúčinkuje, bude pro ně pozdě."

"Zdá se mi to hodně riskantní," mračil se Mundungus.

"Ale co není?" otočil se jeho směrem Lupin. "Stejně riskantní je jen sedět, nic nedělat a nechat Smrtijedy, ať dál vraždí. Potřebujeme nějaké konečné řešení. Tohle může být ono."

Brumbál přikývl. "Kdo do toho jde s námi?"

Hermiona se rozhlédla po místnosti. Aura moci, kterou ředitel Bradavic vyzařoval, pravděpodobně přesvědčila pro jeho věc více kouzelníků, než skutečnost, že budou v bitvě chráněni proti smrtící kletbě. Ve tvářích členů Řádu četla napětí, strach a nejistotu, přesto všichni kývali hlavami. Jen z jedné tváře nedokázala vyčíst vůbec nic. Snape svým výrazem připomínal nepopsaný pergamen.

"Připravte se. Poslední večer v roce jdeme do bitvy."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavla Pavla | 28. listopadu 2016 v 13:16 | Reagovat

Teda, napínáš nás do úplného konce. Ale tak je to správně. Na příští díl se už opravdu těším. Děkuju za kapitolu a za to, jak ho v tom nechala Hermiona nádherně vykoupat. :-D

2 martik martik | 28. listopadu 2016 v 18:02 | Reagovat

Budeš muset Severusi ještě prstíčkem hrabat, aby ti bylo odpuštěno :-D  . Ale Hermiona se nechá ráda uprosit. Už jsem se nemohla pokračování dočkat a už se zase těším na další. Děkuji.

3 Ginger White Ginger White | Web | 28. listopadu 2016 v 20:01 | Reagovat

Ty jo, jsem napnutá jak struna a těším se na příští díl. :-) Líbí se mi, jak v tom necháváš Severuse vykoupat. :-D

4 martik martik | 15. prosince 2016 v 13:48 | Reagovat

Jak to vypadá s pokračováním? Už se nemůžu dočkat.

5 Ozvenypriboje Ozvenypriboje | 15. prosince 2016 v 21:01 | Reagovat

[4]:Musím přiznat, že teď v předvánočním shonu jsem se k povídce vůbec nedostala, ale teď zase bude čas, takže doufám, že během pár dnů přidám další kapitolku:)

Děkuju všem za komentáře!:)

6 nina nina | 21. prosince 2016 v 20:31 | Reagovat

Díky, už se těším na pokračování, byl by to hezký dárek k Vánocům :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama