Prokletí havranů - Věštba

14. června 2017 v 20:26 |  Prokletí havranů

I

VĚŠTBA

Za mlhou jak za závěsem
stojí starý, spadlý hrad.
Obklopený temným lesem
čekat tak bude napořád.

Veselá tam slyšet slova,
povyk, ryk a zpěv už není.
Nikdo nezaslechne znova,
co zničilo předurčení.


***
I

VĚŠTBA

Už stojí mnoho let a dní
hrad jak drahokam nehnutě.
A tam ve věži západní
světlo lze spatřit v komnatě.

Oheň praská, v krbu tančí,
za okny jiskří blesky v tmách,
slyšet jest bít hromy zvenčí,
stíny si hrají po stěnách.

Na zdech visí gobelíny,
ve svícnu tři svíce planou,
na stěnách si hrají stíny,
slzy vosku dolu kanou.

Na posteli kožešiny,
na nich mladá leží žena.
Po těle jí tančí stíny,
na zádech je natažena.

Ostré rysy v obličeji,
a tělo pevně stavěné,
leží tiše na posteli,
oči své má zavřené.

Přikrytá též kožešinou
leží mlčky jako v snách,
zrnka písku líně plynou
v přesýpacích hodinách.

Trpělivě tady čeká,
hluk srdce všechno přebije.
Poslala si pro člověka,
jenž jí dnes osud odkryje.

Cvakla klika, vrzly dvéře.
Přec dostala mé pozvání!
Babizna se dovnitř béře,
troufale bez klepání.

Zvedla se žena z postele,
jiskřička v oku přeskočí.
Hned pokyne jí vesele,
ať vstoupí klidně bez řečí.

Baba stará, vetchá, chorá,
tvář- zmuchlaný pergamen.
Na zádech má hrb jak hora,
na hlavě pár vlasů jen.

Pomalu prošla místností,
zem vrže pod tíhou kroků.
Sešlá je prací, starostí,
a váhou mnoha roků.

"Pověz mi prosím, stařeno,
jak dnes vypadá můj osud?
Budu žít, či bude zmařeno,
to, co prožila jsem dosud?"

Zeptá se jí hlas hluboký,
a žena opět usedne,
na tváři úsměv široký,
když na věštkyni pohlédne.

"Nechtěj to vědět, paní má,"
pronesla tiše věštkyně.
"Já vím, že tě to zajímá,
dnes to však nechtěj, dneska ne."

Žena se tak prudce zvedla
a hned se dala do křiku,
že babina strachy zbledla
a kryla si tvář ze zvyku.

"Ty drzý jazyk, babo, máš
a já trestám odmítání.
Co kážu ti, teď uděláš,
jinak zemřeš do svítání."

Řekla to, i když věděla,
že ta spatří slunce vyjít,
neb ona sama nechtěla
o cennou vědmu přijít.

Tak teda radši zkusila
být milá - užít svou ctnost.
neb vědět totiž musila,
co chystá budoucnost.

"Odkryj mi můj osud přeci.
Jakpak si se mnou pohraje?
Vidíš tajné, skryté věci,
tak odhal to, co skryto je."

"Já dnes jen špatný pocit mám,
neměj to za odmítání.
Vždyť co žádáš, to udělám,
neb ty jsi moje paní."

Do ohně upřela své zraky,
by předvedla věštecký um.
A hradní paní ihned taky
přistoupila k plamenům.

Tak nebylo tedy zbytí,
jala se plnit práci svou.
A za zvuků hromobití
počala věštbu strašlivou…

"Mlha jako mléko hustá
krouží kolem zříceniny.
Krajina je kolem pustá-
trosky, prach a spáleniny.

Jen ruiny, lesy, křoví a…
… spáleniště a víc nic,"
baba s hrůzou povídá,
dusí se, dýchá z plných plic.

"Vidím věže nad tím lesem,
pět, čtyři… ano, čtyři snad,"
tvář její se zkřiví děsem,
"bohové - toť tento hrad!"

"A co dál vidíš v plamenech?"
ptá se baby hradní paní.
"Co mě bude strašit v snech?
Tak povídej bez váhání!"

Oheň do očí ji pálí,
už nevidí krb kamenný,
ostrá bolest smysly šálí,
zrak má však k ohni upřený.

"Obraz se mi náhle mění…
Pryč jsou trosky i jejich prach.
Ani les už tady není…
Vidím tebe… v očích strach."

"Ale čeho se to bojím?"
hlas ženy je hrobový.
"Obstojím či neobstojím?"
A věštkyně hned odpoví:

"Odpověď tu jasná není."
vyhrkne hned bez zábrany.
"Bojím se, že svět se mění,
spatřuji krev za havrany.

Havrani vše ničí v letu,
klovou a drásaj naší zem.
Pevně doufám, snad se pletu,
že všechno lehne popelem.

Zase vidím ruiny hradu
a opět strach, co máš.
Neposlechla's moji radu,
tak skončí hrad i život náš.

A bude to jen naše vina,
že z hradu zbyde zřícenina."

Postavila se paní zas,
u okna chvilku postála.
A daleko se zdál ten čas,
kdy budoucna se nebála.

Obklopené temným lesem
stojí mlčky ruiny hradu…
A to všechno proto, že jsem
neposlechla jednu radu…

Tak tohle, to můj osud jest?
Ven z okna hledí na nebe,
pak pevně zatne ruku v pěst
a pomyslí si pro sebe:

To nedovolím. Ne a ne!
Teď přece svůj osud znám
a to se prostě nestane.
O to už se postarám!

Já předurčení obelstím,
vyhnu se zlému osudu.
A dokážu to prostě s tím,
že už znám tu záhubu.

Dík bohům, že neužila
jsem věštkyniných rad,
jinak bych teď netušila,
jak zachránit tento hrad.

Teď už to ale všechno vím,
a nenaplním osud svůj.
A tento slib - ten dodržím.
To udělám stůj co stůj.

Špatnosti se prostě dějí,
to se tak někdy stává.
Teď však není bez nadějí,
teď už se neobává.

Nyní přec svůj osud zná.
A vše co musí udělat:
si na černého havrana
bedlivě pozor dát.


***

Hrad tam, kde hluboký je les
stojí ve stínu čtyř věží.
A stát stejně, jak stojí dnes
za pár let bude stěží.

Kol hradeb se mlha kroutí,
v jednom z oken stojí žena.
Pro úděl se těžce rmoutí,
osudem je zasažena.

Tam na větvi lze spatřit ptáka,
temného jak noc, v níž kráká…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 15. června 2017 v 5:37 | Reagovat

Ano, budeš GVKB digitalizován
*
Vyplníš na internetu GVKB dotazník a potom se tvoje tělo v krematoriu eliminuje, ano, budeš GVKB digitalizován a data která se získají z globální digitalizace, se využijí po GVKB optimalizaci pro GVKB roboty co zde budou místo lidí. Nejsou lidi, tak nejsou s lidmi ani problémy, jsi zastaralý model sluhy konzumního systému a tak zde bude místo tebe nový model sluhy, kterým bude kovový robot na dobíjecí baterie. Vše co vaše smysly vnímají to je jenom oceán složený z hologramů, hmota to je jenom hologram který je naprogramovaný tak aby vytvářel iluzi hmoty, nebo iluzi života.

Berte obrazně tuto velikou změnu jako by to byla aktualizace operačního systému u počítače, starý systém už dosloužil, a bude zde místo něj nový řídicí systém, který bude evolučně vyspělejší, co bylo to bylo, teď vše bude řízeno globálně, jde jenom o to, aby láska a pravda zvítězila nad nenávistí a lží. GVKB veliký úklid, tak se oficiálně jmenuje tato aktualizace, uklidíme vše staré, aby zde bylo místo pro nové, místo pyšných a sobeckých hologramů zde budou pokorné a altruistické hologramy, ano jsi chybným hologramem a tak tě nahradí správný hologram se kterým zde nejsou už žádné problémy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama