Prokletí havranů - Loučení

13. července 2017 v 11:45 |  Prokletí havranů
III

LOUČENÍ

Uprostřed lesa stojí hrad,
v něm zamilovaná žena.
Nyní lze spatřit jí se smát
Je šípem lásky zasažena.

Uprostřed lesa stojí hrad,
a uvnitř žena je a muž.
On miluje ji, má ji rád
a ona netrápí se už.


Náhle zmizely starosti,
bolest i z mysli temnota.
Teď užívá si radosti
dosud mdlého života.

Co potkala ho, žije sen
a svět zdá se jí krásný.
Každý den sluncem prozářen
je šťastný, světlý, jasný.

Ovšem po čase řekl jí:
"Dnes odtud odjet musím.
Doma se možná nebojí,
přesto pusť mě, prosím."

"Věznit jsem tě nehodlala,
a ani teď tě nedržím.
Jen bych se tě pozeptala,
zda tě ještě někdy zřím.

Nic nepoutá tě, to snad víš
a já jsem počítala s tím,
že mě jednou opustíš,
však ptám se, zda tě uvidím."

"Poutáš mě tady přece ty,
tvých hlubokých očí svit.
Tak spojme naše životy,
jestli budeš souhlasit.

Já dal bych ti celý svět,
však teď musím na cestu.
A až se zas vrátím zpět,
pojmu tě za svou nevěstu.

O sobě doma vědět dám,
setkám se se svou rodinou,
za sedm dní se vrátím k vám
i s celou svojí družinou.

Ale přesto na každý pád,
ať cokoli se stane,
miluji tě, mám tě rád
a to nikdy nepřestane."

Políbil ji v stínu stromů
a uklonil se hluboce.
Potom odjel směrem domů,
ač miloval ji ze srdce.

Samotnou ji tedy nechal,
ač chtěl být pouze s ní.
Zatím domu rychle spěchal
a ona počká sedm dní.

***
Sám v lese stojí krásný hrad
s věžemi téměř do nebes.
A žena ta i tentokrát
hledí z okna v temný les.

V jedné ze čtyř hradních věží
z okna toužebně hledí ven,
snad to déle nevydrží
a ze sedmi pryč pouze den.

Hradem chodí zamyšlena,
cítíce chlad jako v lednu
osamělá, mladá žena
a sedmý den v nedohlednu.

Dva dny jsou teprve za ní,
a dočkat se už nemůže.
Neklidné má noční spaní,
jak se těší na muže.

Na něj myslí nyní všude,
zmizela kletba havranů.
Čekat dlouho ještě bude,
neb jeden je jak stovka dnů.

Tři dny ji zatím minuly,
však vzpomínkou je zajatá.
Pomalu, líně plynuly,
téměř jak voda stojatá.

Zadumaně hradem bloumá,
vzpomínky jí v mysli víří.
Touha jejím tělem cloumá
a dny za ní teprv čtyři.

Hradem chodí opuštěna,
snažíc se ty dny přetrpět
osamocená mladá žena
a dnů pryč je k dnešku pět.

Pětkráte už zhlédla ráno
a pětkrát vstala z postele.
Doufá, že jí bude dáno
cítit se opět vesele.

***
Hrad stojí, kde je lesa střed,
kolem pomalu se smráká.
Jedna, dvě tři čtyři, pět.
Venku černý havran kráká.

Rudé kolo jasně září
kolem bledého měsíce.
Krev tekoucí po oltáři
připomíná to velice.

"Myslím, že se něco chystá,"
dí vědma a zachvěje se.
"Stane se a jsem si jistá
věc, co často neděje se.

Oheň mi řekl tuto zvěst:
špatně dopadne tvůj vztah.
Za tebou dnů už je šest,
sedmého z tebe bude vrah.

Já dnes tuším zlo, má paní,"
zahledí se na měsíc.
"Neklidné je moje spaní
a obávám se čím dál víc.

Havran mě zas ve snech leká,
pomalu blíží se jeho čas.
Nepěkný osud všechny čeká,
já varuji vás dneska zas.

Kol měsíce kolo září,
to nedobré je znamení.
Měsíc bledý smrt má v tváři,
z toho hrozba pramení.

Tak nechte toho muže jít,
proč musí to být zrovna ten?
Já vím, že nebudete chtít,
však opusťte jej sedmý den."

"Možná ti můj vztah s ním vadí,
však nech mě se rozhodnout.
Nyní mi mé srdce radí
a já ho musím poslechnout."

Havran černý jako saze
za okny víří noční vzduch.
Temný obrys na obloze
a hned vedle další druh.

Peří jako vánek jemné,
ve zlých očích lstivá záře,
jen stín noci stejně temné
jako inkoust z kalamáře.

A strach vyvolán havranem
vznáší se opět nad klanem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. července 2017 v 17:54 | Reagovat

To jsem tedy zvědavá jestli se tomu muži opravdu něco stane 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama