Zločin na pavlači

21. srpna 2018 v 18:20 |  Ostatní povídky
Povídka na téma "minidetektivka." Vyšetří stará Kuldásková zločin na pavlači? :)




Konvice zapískala jako na perón přijíždějící vlak. Paní Kuldásková si s chutí zalila kávu horkou vodou a s uvolněným povzdechem usedla za stůl v kuchyni. Zatímco čekala, až její oblíbený nápoj vystydne, spokojeně pohupovala nohou a natahovala krk, aby mezerou mezi záclonami viděla, co se děje na pavlači.

Z toho, co spatřila, ji zamrazilo v páteři. Zapomněla na zažitou opatrnost, s níž běžně špehovala své sousedy, odhrnula záclonu a přilepila obličej na zamaštěné sklo. Zločin! Srdce jí divoce bušilo, když vyrazila ven a s úzkostí přecházející v závrať se naklonila přes oprýskané zábradlí. Krve by se v ní při pohledu do dvorku, vyrýsovaného mezi čtyřmi loupajícími se zdmi, nedořezal. Ačkoliv tušila, že je jakákoliv snaha marná, rychle seběhla po schodech, jako by spěchala k umírajícímu, kterého ještě dokáže zachránit, a při každém kroku si kolenem nadzvedávala květovanou zástěru. Zastavila se na posledním schodu s rukou pevně přitisknutou na ústech, aby nevykřikla zděšením.

Taková tragédie! bědovala v duchu, když zvedala z bláta své čerstvě vyprané prádlo. Nějaký lump ho musel shodit z věšáku během doby, co sledovala telenovelu, říkala si, zatímco se belhala zpět nahoru podezřívavě se rozhlížejíc po liduprázdném okolí. Hrnek s kávou, na níž náhle neměla ani pomyšlení, odložila na mycí linku a ještě vlhké prostěradlo rozprostřela po stole s igelitovým ubrusem. Na nos si nasadila brýle a jako detektiv pátrající lupou po stopách prozkoumávala látku nitku po nitce.

Otisk dětské ruky, poznamenávala si do neviditelného zápisníku ve své mysli. Šlápota s hrubým vzorem na podrážce. Kulatá, rozmáznutá skvrna, jako by se po prostěradle kutálel míč… Zamyšleně zvedla hlavu. Takže to nebyla Doležalová. Na mladou, moderní ženu z vedlejšího bytu si vzpomněla kvůli nedávnému incidentu s květináčem. Ten sousedce omylem rozbila, když poslouchala pod okny, načež ho odmítla zaplatit s odůvodněním, že se do staromódního rázu pavlače stejně nehodil.

Ne, motivem nebyla pomsta, tohle se stalo z nedbalosti. Její prádlo měly na svědomí děti. Vsadila by se, že pachatelem byl někdo z party hochů hrávajících na dvorku fotbal. Již několikrát se jim marně snažila vysvětlit, že by se měli doma učit místo toho, aby svým hulákáním rušili klid sousedů, oni se jí ale vždy vysmáli.

Odhrnula záclonu. Někdo musel něco vidět. Vždyť náplň dne zdejších nájemníků tvořilo především špehování okolí. Zatímco však za zády ostatních všichni rádi klevetili, na přímou otázku nikdo nedá přímou odpověď. Navíc ona sama se nechtěla stát předmětem pomluv, proto nemohla chodit ode dveří ke dveřím a vyptávat se. Ještě jednou se zahleděla na dvorek. Přimhouřila zrak. Pod zrezlým okapem si tam s panenkou hrála Maruška z přízemí.

Sáhla do skříňky, kde uchovávala sladkosti ke kávě, a běžela ven. "Maruško, chceš perníček?" vytáhla jakoby náhodou z kapsy zástěry kousek cukroví. Holčička si ho s úsměvem vzala, nejdřív nabídla panence, a když viděla její nezájem, sama si kousla.

"Ty si tu často hraješ, viď? A vzpomínáš si, že tu ještě před chvílí viselo bílé prádlo?"

Maruška spolkla sousto. "Vlálo ve větru jako letící andělé."

"Ano, bylo čisté a bílé jako andělé. Viděla jsi, kdo ho shodil na zem?"

Holčička pokrčila rameny.

"Znáš ty kluky, kteří si tu hrají s míčem? Hráli si tu i dnes?"

Odpovědí jí bylo váhavé přikývnutí.

"Kdo si tu hrál?"

Dívenka začala tahat panenku za vlasy. "Honza Zabloudil. Pak Petr Kropáček a taky Tomík s Pavlíkem. Hráli fotbal a mě nenechali. Že prej holky hrát nemůžou."

"A honil se někdo z nich mezi pavlačemi?"

"To nevím, maminka mě pak zavolala domů na svačinu."

Paní Kuldásková se vítězoslavně zašklebila. Ani na zemi pohozený obal od karamelky, který ji uhodil do očí, nemohl z její vrásčité tváře smazat škodolibý úsměv. Významu slova "pořádek" tu nikdo nerozuměl, ona teď ale řešila jiný zločin. Otisk ruky i boty byl příliš malý pro Honzu Zabloudila. To už byl skoro dospělý chlap, který místo toho, aby si našel ženu a usadil se - jak by se měl zachovat každý aspoň trochu odrostlý mladík - dováděl s dětmi po okolí. Ne, musel to udělat někdo z těch zbylých kluků, možná dokonce všichni tři. Nechtěla ale zvonit u jejich dveří bez důkazu. Rozhodla se tedy vyčkat.

Nečekala dlouho. S konvicí v ruce právě mířila k malé, oplocené zahrádce sousedka Kropáčková zalévat rajčata.

"Paní Kropáčková," zavolala na ni s falešným úsměvem. "Krásný den, viďte? Jak to, že váš Petr neskotačí venku?"

Oslovená zvedla neochotně hlavu. "Chvilku si hrál na dvorku, pak jsme šli do konzumu. Teď kouká na televizi."

"V kolik hodin jste byli nakupovat?"

"Nechápu, co je vám do toho. Jestli to však potřebujete nutně vědět, tak jsme vyrazili někdy po druhé a vrátili se před chvílí."

"Váš syn nezůstal tady?"

"Je ještě moc malý, aby byl bez dozoru."

Malý, to tak, odfrkla si v duchu paní Kuldásková. Spíš neposedný. Zamyslela se nad časovou osou. Její oblíbená telenovela se vysílá od dvou do tři čtvrtě na tři. Ve dvě hodiny se prádlo ještě skvělo na slunci. Tak ho tam později musela vidět i Maruška. Nákupy zabraly s cestou běžně přes půl hodiny, takže by Petr skutečně mohl mít alibi. Pokud ho ovšem matka nekryla…

"Také jsem chtěla do konzumu zajít. Nevíte, za kolik mají párky?"

"Devět korun za deset deka. Chleba byl ale včerejší, za to bych dala krk. A Petřík si tam koupil karamelky za dvacetikorunu, což bych řekla, že je přehnané. Ti obchodníci opravdu už neví, jak vysoko ceny nasadit," zakroutila hlavou, než se pustila do zalévání.

Paní Kuldásková přikývla. Skutečně viděla v letáku, že párky jsou zlevněné na 8,90 a paní Kropáčková po dohodě s pošťačkou reklamní letáky nedostávala, takže z nich to vyčíst nemohla. Navíc jen sám Petr dokázal svým řevem matku přesvědčit, aby mu koupila karamely, což byla podle nalezeného obalu pravda. Petr musel být v obchodě také.

"Neleželo na dvorku bílé prostěradlo, když jste se vraceli?"

"Já se starám jen o své věci," pokrčila paní Kropáčková rameny. "Můžu vám ale říct," naklonila se náhle těsně k ní a ztišila hlas, "že jsem Petra odváděla, když si s Honzou Zabloudilem a těma dvěma nezbedy od Matoušovských začali venku kopat s míčem."

Paní Kuldásková sousedce poděkovala a rozhodným krokem se vydala k bytu na protější pavlači. U dveří detailně prozkoumala boty s hrubou, vzorovanou podrážkou.

"Paní Matoušovská, vaši kluci mi zablátili čerstvě vyprané prádlo," zdůvodnila vysoké ženě s šedivým, propadlým obličejem své rozhořčené zaklepání.

"Ale co vás nemá? Tomáš s Pavlem? Vždyť jsou to zlatíčka."

"Na prostěradle byla šmouha po fotbalovém míči. S tím si přece na dvorku hrají, ne? Navíc mám svědky! Vím, že to byli oni."

"A co bych s tím měla jako dělat?"

"Přece je ukáznit!"

Paní Matoušovská si přejela zamyšleně prstem přes bradu. "Vy jste je u toho viděla?"

"Ne, ale…"

"Tak vidíte. Musím jít, omluvte mě," zabouchla prudce dveře.

Paní Kuldásková následující dny trávila u svého kuchyňského okna. Seděla na židli, popíjela kávu a co chvíli nadzvedávala růžovou, šifonovou záclonku. Byl hezký den, slunce se odráželo od plechových střech a unavovalo chlapce dovádějící na dvorku. Pan Kropáček oddechoval na protější pavlači s knihou v klíně a paní Matoušovská vedle něj věsila prádlo. Počkala, až se za ženou zavřou dveře, pak vytáhla z krabice špinavé prostěradlo a lehce ho navlhčila tak, aby nesmyla bahno, jež na něm před několika dny ulpělo. Přikradla se pavlačí a potichu, aby nevzbudila pana Kropáčka, stáhla čisté prostěradlo z věšáku. To své pak shodila dolů na dvorek. Doma už jen přitiskla ucho ke zdi a poslouchala.

"Syčáci! Já se s tím peru a vy mi to takhle zašpiníte! Že se nestydíte! Ta stará bába měla pravdu a teď na vás konečně dojde!"

Paní Kuldásková si zamnula ruce. Kdysi se živila jako prodavačka, a teď se alespoň na chvíli stala policistkou a dokonce soudkyní. Vykonání trestu už ale nechá na jiných. Na jednu starou bábu toho bylo až dost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Psycho Vampire Psycho Vampire | Web | 21. srpna 2018 v 19:20 | Reagovat

Miluji detektivky moc se mi to líbilo

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 19:29 | Reagovat

Perfektní!
Krásné počteníčko, jen mi není jasné, jak se píše "stará Kuldásková" a v pravé části je Klára Kuldásková vyobrazená vic než mladá? :-P  :-D

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 20:07 | Reagovat

A jak je bába bystrá... :-D

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 21:47 | Reagovat

[3]: Že ty myslíš na to, jak to jednou bude s tebou?! ;-)

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 21:51 | Reagovat

[4]: Já jsem skoro slepá ignorantka...Já když přijdu do práce, nejsem schopná jim říct, jak je venku... :-D Ze mě jsou úplně hotoví. V centru se furt mění restaurace, já si nikdy nevšimnu, uvolňují se prodejní prostory...a Míša nic. A to jsme chtěli novou pobočku... :-D

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 21:53 | Reagovat

[5]: No vidíš, tak to máme společné, mně by taky mnohdy mohli říkat Blesku. ;-)

7 ozvenypriboje ozvenypriboje | Web | 23. srpna 2018 v 9:00 | Reagovat

[1]: Díky!:)

[2]: To mě pobavilo - víc než mladá! :D Já už se taky cítim pěkně staře:)

[3]:[4]: Já se zase naprosto všude ztratim, nemám žádný orientační smysl a zabloudim i v nákupáku:)

8 Lucienne Lucienne | Web | 6. září 2018 v 12:47 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D tak tohle mě upřímně pobavilo, není nad lehkou malou detektivku :'D Skvělá práce, bavila jsem se. :D

9 ozvenypriboje ozvenypriboje | 8. září 2018 v 10:28 | Reagovat

[8]: Díky, tak to jsem ráda!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama